No to je nasakr !
Ještě že nebydlíte v paneláku. To už by vás nadháněli sousedi a Liga na ochranu zvířat.

Děs!

To by mne šlehlo. Rada je jednoduchá.
Měla jsem pinče, který se dožil 18ti let.
Ke konci pořád dobře běhal, baštil i
trávil.Poslední roky byl hluchý a téměř
neviděl. A poslední dva roky byl i
inkontinetní a tak nosil doma nejmenší
číslo Pampersek.
Normálně máme doma také tři psy, které
mají sklony k ječení, ale nedělají to,
protože je ráno utahám a pak celé
dopoledne chrápou.
Teď máme dočasně ještě boxera, majitelé
mu odjeli na hory. A všem čtyřem velí kočka.

Tak po přečtení si gratuluju, jaký mám úžasný psy. Výše popsané by nesnesli nejenom moji sousedi, ale i já.

Holt já prostě chci mít psy v rámci možností vychovaný. Nebazíruju na stoprocentní poslušnosti, pokud to není zapotřebí k výkonu služby, ale nemůžou a nebudou si prostě dělat, cokoliv, co chtějí.

Jediná, kdo za to nemůže, je ta první - předpokládám, že tím servisem je míněna asi kastrace, že. Ono je to teď takový rozšířený, mrzačit psy jen proto, že "ono se to doporučuje a on/ona pak budou klidnější a chovat se na něm/ní stejně nebude, tak na co mít kompletní podvozek a taky aby se netrápili pohlavním pudem". Bullshit.

Pokud tím servisem byl míněn jiný zákrok nebo ta kastrace byla nezbytně nutná k záchraně jejího života, pak výše napsaný odstavec ignorujte.

Lenčin příspěvek mi připomíná řeči některých lidí - moje děti by takto nezlobily, mám je vychované, nebo můj syn už chodí na nočník, moje dcera už umí 20 básniček atd atd. (... a myšlený dodatek " kam se hrabeš se svým potomkem")
Ideální je vychovaný a přátelský pes, ale někdy se můžete snažit sebevíc s výchovou dětí nebo psů a prostě to nestačí. Ne každý má štěstí, někdo má smůlu a musí se popasovat u dítěte s autismem, ADHD nebo s jinými problémy, které výchovu komplikují a je nutné se přizpůsobit dítěti namísto toho "postavit ho do latě" tak jak vychovávali rodiče jeho samého.
A také u zvířat mohou být veliké povahové odchylky od průměru, výhodou pro méně zodpovědné je, že takové zvíře lze prodat, v krajním případě i utratit. A ti, co chápou, že i pes nemocný, nebo trochu "magor" je tvorem, který patří do jeho "smečky", stačí se smířit s jeho neideálními vlastnostmi a milovat ho i tak. Psi nás naštěstí umí milovat takové, jací jsme.

Velice důležité je jakého pejska chcete za kamaráda. Je mnoho ras a tak babo raď. Takže informace je na prvním místě. Bydlíte v paneláku, tak si proboha nepořídíte bernardýna, či chronický štěkající potvůrky jež popisuje slečna Bornová.
Chodíte do práce a děti do školy? Tak pejska nedoporučuji. Podobný nápad měli rodinky našich synů, přesto že za domkem mají zahradu, tak jsme jim nápad rozmluvili. Rodina staršího syna si pořídili 10 slepic a ruského kocoura. Děti mají všechny slepice pojmenované a neskutečně přátelské, kocour nevyjímaje. V rodině mladšího jsem jim pejska i kočku přímo zakázali. Jsou v jiné finanční kategorii a v průměru jsou ročně dva měsíce mimo dům.
Co se týče pejsků zbavit je přírodního poslání, tak s tím souhlasím, pokud nejde o psy chovné.
V místech kde bydlím, je 300ha. lesní park. Je protkán mnoha km. pěšinek či širokých cest a označen šipkami a vzdáleností. V průměru 5-6 km. Není vzácností, když se na parkovišti či v lese sejde 8-12 pejsků všech ras dohromady BEZ VODÍTKA ! Za 5 let co do lesa denně chodím jsem neviděl ani neslyšel rvačku psů. Je zde doporučení na vodítko, a každý majitel je za pejska zodpovědný.

Tady je za psa bez vodítka pokuta. Se psy ven se tu moc nechodí, lidi tady argumentují, že pes má zahradu. Pěkná blbost. Tahat tři psy, teď dokonce čtyři,na vodítku, to mne ani nehne. Ráno jdu s nimi do lesa na dvě, až tři hodiny, vylítají se na volno. V lese, pokud nejsou houby, nebo borůvky, nikoho nepotkám. Psi reagují na pískání a raději ať nezkouší neposlechnout, protože je okamžitě pak začnu drezírovat.

Tak já nehodnotím. Máme kočky, a ty se moc vychovávat nedají.
Zažila jsem psa svojí sestry, roztomilý, leč nevychovatelný smeták rasy Lhasa Apso. Jediný, koho poslouchal na slovo protože chtěl, byla naše maminka, která měla u něj přirozenou autoritu. (Však taky léta učila matematiku puberťáky na ZDŠ). S ostatními členy rodiny si cvičil jak chtěl, nechtěl být sám doma ani pár minut než si sestra vyřídila třeba pošťačku, pak jí trestal tím, že ničil zařízení bytu.
Vím, že pes potřebuje především "vůdce smečky", kterého bude respektovat. Pak je soužití v pohodě.

Giotta:

Já ale nemluvím o dětech. Psi jsou sice jako naše děti (s nadsázkou), ale přece jenom je to jiný živočišný druh. A jako dlouholetý pejskař a bývalý služební kynolog prostě vím, že v 99% případů, kdy pes vychyluje tak, jak bylo popsáno v článku, za tím prostě stojí nepochopení toho, co pes je, jaké jsou vzorce jeho chování a co nezbytně nutně potřebuje pro vyrovnanou psychiku. Fakt to nejsou tuny hraček a granule za 2500,- pytel.

Mám kamarádku, která totálně nezvládla výchovu svojí AUO, fence je 7 let, nikdy neměla kolem sebe funkční smečku s jasně nastavenými pravidly hierarchie, naštěstí pro její majitelku je pes "jen" rozjívený a neposlušný a nezvrhnul se do zlé a agresivní podoby a majitelka se vymlouvá, že prý AUO mají ADHD.

Tak to jsem málem spadla ze židle, když mi to říkala.

Takových případů jsou mraky. Je to jen přes kopírák. A nezlob se na mě, já bych souseda s takhle nevychovanými zvířaty, jak popisuje Nikola, postě nesnesla. Nejspíš měl její článek vyznít vtipně, ale mě to teda nepobavilo. Jsou třeba lidi, kteří chodí do práce na směny a rádi by se třeba ve dne vyspali.

Jedna věc je tolerance. Druhá je sobectví a bezohlednost vůči okolí.

Ta moje první věta neměla vyznít jako machrování, měla jsem na mysli, že i když moji psi taky někdy zlobí - rozhodně nejsou drženi zkrátka jen na povely, tak ve srovnání s tím, co je v článku, mají svatozář.

Pepa Kouba:

Co se týče pejsků zbavit je přírodního poslání, tak s tím souhlasím, pokud nejde o psy chovné.

Můžeš tenhle svůj názor nějak rozumně zdůvodnit? Nebo je to jen neznalost a "authority bias"?

Pro všechny zastánce bezdůvodných kastrací:

http://www.psiskolafalco.cz/versus2.htm#_kastrace4

Já, když se někdo zeptá, proč nemám svoje psy vykastrované, když na nich nechovám, odpovídám, že proto, že je mám ráda, a proto jim bezdůvodně neubližuju a nemrzačím je.

Je to úžasný brajgl.,ale i váš všech domov.

V Britské Kolumbii, mám zkušenost z dvou měst, je 99% pejsků fixlých, ale není to povinné. Psy jsou díky tomu velice přátelští a nezdá se že by tím trpěly. Máme 9 let starého černého knírače jež fixlý není, je velice kamarádský k lidem i psů. Bohužel jeho přírodní pud jej nutí na procházce očůrat něco každých 20 m. V jednom případě jsme potkali fenku jež hárala, byl z toho chudák mimo celý týden.  V Comox kde bydlím již 5 rok je město domků, jen asi 15% lidí bydlí v bytech. Zde má snad každá druhá domácnost pejsky. U moře na pláži je nápis. Psi na vodítku vpravo, bez vlevo. Ve všech parcích jsou schránky na plastové pytlíky a odpadkové koše. Majitelé pejsků vzorně sbírají co jejich miláček vytvořil, takže najít psí hovínko je vzácnost. 

Psy jsou díky tomu velice přátelští a nezdá se že by tím trpěly.

Tak to se ti opravdu jen zdá, Pepo. I to další, jak píšeš, je jen projevem nepochopení psa jako celku, jak jsem psala výše. Moji psi by taky rádi očůrávali kde co - no a prostě jim to nedovolím. Všechno je to jen o výchově a jak správně psala mamča - o autoritě ve vedení.

Háravá fena být může - ale protože oba dobře vědí, že nejsou na pozici alfy, kde by jedině rozmnožování připadalo v úvahu, tak je to netrápí a rozhodně z takového setkání nejsou "týden mimo" , jak píšeš.

Zas a znova - neznalost, nepochopení a pohodlnost lidí.

Jak v tom mnou uvedeném článku psal pan Dostál, kterého si mezi kynology velmi vážím - když pes kouše, no tak mu vymlátíme zuby, ne? Jednoduché a pohodlné řešení. Samozřejmě to uděláme humánně pod narkózou a může jíst pak kašovitou stravu. Určitě se najdou firmy, které se téhle díry na trhu chytnou a budou vyrábět nepřeberné množství luxusních kašiček pro pejsky. A páníčci budou všem tvrdit, jak je to úžasné, jak oni svého pejska milují a udělali by pro něj všechno.

Při dnešní úrovni vymatlanosti lidí stačí jen správná mediální masáž, aby se to stalo realitou. Stejně jako mrzačení psů "pro jejich dobro."

V USA je 45 tisíc lidí (dle statistika) pokousáno psem. Kolik v Kanadě, nevím. V Ontariu je i zákaz chovu 2 či tří plemen. Vlčák má dle statistiky víc útoků na člověka než pitbul. ale asi proto že je jich více mezi lidmi.
Mám i osobní zkušenost. Byl jsem přímím aktérem. Vlčák zaútočil na dvouletého chlapce a zakousl se do tváře, nebýt mě tak dítě pravděpodobně zabil. Skočil jsem doslova šipku na psa, povalil jej na zem. V tom samém okamžiku byl jak beránek a strachy močil. PS: jeho majitel alkoholik, byl z toho tak zoufalí, že se do pár dnů uchlastal k smrti.
Chlapci lékaři zranění dobře spravili ale světlé jizvy zůstaly. Fixnout psa je nyní jednoduchý bezbolestný zásah.

Hárající fena: Stalo se ve Špindlerově mlýně. Švagr měl krásného něm. ovčáka fenku. Když byla v tomto období, byla zavřená. Já se nabídl že jí vezmu ven, ale byl jsem varován. Neušli jsme ani 100m a okolo nás bylo 5 psů všech možných ras. Rvaly se, skákali na ní a Norina s toho měla ještě radost. Měl jsem co dělat vrátit se bez úhony domu. Stalo se v roce 1972. V té době pejsci po městě běhaly volně.

A ještě něco - uvědomuješ si, že kdyby takhle uvažovali všichni lidi na světě, jak je kastrace super věc, tak nemáš ani toho svýho knírače? Psi se totiž pořád ještě rozmnožují pohlavně, a k tomu potřebuješ, jak známo, psa i fenu " s funkčním podvozkem."

Skočil jsem doslova šipku na psa, povalil jej na zem.

Palec nahoru, jsi frajer. Bez ironie.

jeho majitel alkoholik,

A máme příčinu útoku.

Norina s toho měla ještě radost.

To věřím.

okolo nás bylo 5 psů všech možných ras. Rvaly se, skákali na ní

Zase - nevychovanost, nezvládnutá hierarchie, psi bez jasně fungující smečky a šéfa, který je usměrní.

Všechno se dá zvládnout. Jen ne každý má na to, aby měl a mohl mít psa. Z toho pak vyplývají ty průsery. Které ale nevyřešíme mrzačením zvířat, ale osvětou lidí.

Ona ta kastrace má totiž obrovskou spoustu negativních účinků jak na fyzickém zdraví psa (inkontinence je ještě ten méně závažný problém), tak ale především na psychice. To povídání by bylo na dlouho. Fakt to není jen o vyříznutí kusu masa.
Snažím se mezi lidi šířit osvětu, protože pořád chci věřit tomu, že to lidi těm zvířatům dělají z neznalosti a ne ze sadismu, lhostejnosti a neúcty k (psímu) životu.

V průběhu života jsem měla i tři kastrované psy, i teď mám jednoho. Nebylo to moje rozhodnutí, všichni byli z útulku a tam se s tím nemažou. Psi jsou mnohem lépe umístitelní do nových domovů, protože jsou méně problémoví.
Máš pravdu v tom, že v přírodě, kdy pes není alfasamec, tak se dodržuje hierarchie a on si nevrzne. Ale v lidské smečce i když tam skutečně dokáže velet člověk, tak je to přece jenom trochu jinak. Když jsem bydlela v Holešovicích, tak na mém patře bylo pět psů. Já dva, nekastrovaného bígla, kastrovaneho pinče, vedle sousedka pudla, s plnou výbavou a hned vedle dvě fenky knírače. Ty když háraly, tak pudl nepřetržitě vyl, štěkal, drápal dveře, ojížděl polštáře a lidské
nohy a byl na mrtvici. Nepomáhalo nic, sousedka
s ním musela vždy odjet na chatu. V lidské smečce to funguje přece jenom jinak , než v přírodě. Přitom ten pudl byl vyloženě submisivní, před mým pinčem se rovnou svalil na záda, ale ten pohlavní pud byl u něj silnější. Můj pinč byl starší, než můj bígl a ačkoliv kastrovaný, tak to byl on, kdo velel.

Odbočím,.. můj starší syn po dvou dětech se nechal fixnout s tím že již nemůže mít děti, ale na jeho potenci to nemá žádný vliv. Nepotřebují gumičku.

deeres:

S tím pudlem je to ale přesně to, o čem píšu. Sousedka nebyla alfa, pes ji měl na háku, a proto se choval, jak se choval. Já tyhle problémy se psy nemám. Samozřejmě jako zdravé a mladé samce je háravky zajímají, ale prostě vědí, že si nevrznou. Proto se nechovají jako debilové. A když čas od času přece jenom něco zkusí, stačí říct "dost" a je klid.

Nechci se nijak chlubit, ale to, co tady píšeš, i někteří další, jenom potvrzuje moje slova. Psychicky slabá osobnost (alkoholici a feťáci jsou ještě kapitola sama pro sebe) prostě psa mít nemá. Tečka, Jenomže člověk je sobec, a tak ho radši nechá zmrzačit, protože jinak by ho nezvládnul. Protože prostě on psa chce. Jo a ty útulky bych za prakticky povinnou kastraci nakopala do pr.....

Já vím, že svým psům nikdy nic takového neudělám. A jestli v 10 letech dostanou rakovinu varlat nebo prostaty, tak jim umožním naplno prožít poslední chvíle a pak jim pomůžu odejít.

Odbočím,.. můj starší syn po dvou dětech se nechal fixnout s tím že již nemůže mít děti, ale na jeho potenci to nemá žádný vliv. Nepotřebují gumičku.

Předpokládám, že si nechal přerušit chámovody. Ne ušmiknout varlata. To je trochu rozdíl. Trochu větší rozdíl. Hormonální rovnováha v organismu zůstává na rozdíl od kompletní kastrace nenarušena.

A kromě toho, vasektomie je VRATNÁ.

Precetla jsem si odkaz a totalne souhlasim. Ja si myslela,se jsem ujeta, kdyz si na prochazkach s Bertikem povidam, pripadne ho pohladim, ci posimram. Kdekoliv je to mozne, tak ho necham navolno, necham ho hrat se psy, co mu jsou sympaticti, zasahnu v pripadech nesympatie. Ale jednu vec mu vysvetlit nedovedu. Ze si nemuze skocit, kdyz je nadrzenej. A to mi prijde jako tyrani. Zeptejme se muzu jak se oni citi, kdyz je s nimi takhle zachazeno.

Ale jednu vec mu vysvetlit nedovedu. Ze si nemuze skocit, kdyz je nadrzenej.

Protože pro něj nejsi dostatečná autorita. Pes jakožto sociálně žijící šelma vždycky spolehlivě vycítí, kdy ten jedinec (a je jedno jestli člověk nebo pes) nad ním "na to má nebo nemá".

Čím slabší pozice alfy, tím víc si podřízený jedinec dovoluje.

Je to komplexní téma na dlouhé hodiny povídání.

A zas a znova - pes není člověk. Takže ptát se mužů, jak se oni cítí, když jim někdo nedovolí si skočit, je úplně mimo mísu.

Pokud pes naprosto bezpečně ví, že ve smečce není tím vůdčím jedincem, tak se pohlavně nadrženě projevovat prostě nebude.

A ta autorita se nebuduje řevem ani agresivitou, je to puzzle složené z mnoha zdánlivě nepodstatných věcí. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když slyším rady, že na problémového psa nerespektujícího svého majitele zabere cvičák. A když se pak dobereme jádra věci, tak je to opět ono známé a tolikrát dokola omílané nepochopení psa a jeho přirozené podstaty.

Věř tomu nebo ne, existují lidi, kteří společně chovají jak nevykastrovaného psa, tak i fenu a v období hárání k žádnému průšvihu prostě nedojde.

Pravda, kterou lidi neradi slyší, protože "pán tvorstva", je taková, že prostě každý nemá osobnostně na to, aby měl psa. Notabene jakéhokoliv plemene si usmyslí. A tak, když si uječená hysterka nebo agresivní alkoholik pořídí tosa inu - např. - tak je prostě na průser zaděláno.

Někteří lidi by neměli mít ani rybičky, ale když si pořídí čivavu nebo maltézáka, tak se nad tím dá ještě přimhouřit oko. Zkaženej maltézák není taková časovaná bomba jako třeba rotvajler nebo středoasiat. Ale právě tito osobnostně slabí jedinci si s oblibou pořizují plemena, na která nemají.

Pes neni muj, ale meho pritele. Pred par lety si me adoptoval a rozhodl se, ze me bude chranit i za cenu sveho zivota. Je to temperamentni drsnosrsty jezevcik, ale s poslusnosti problem nemam. Ja vim, ze ho nelze prirovnavat k cloveku, ale tak me to napadlo. K cemuze mu ten organ je, kdyz ho nesmi pouzit?

Myslím, Lenko, že nemáš tak úplně pravdu. Je to rozdílné plemeno, od plemene. Já s nekastrovaným bíglem problém neměla. Je to plemeno, které se chovalo ve smečkách na štvanice, kde pořád je v nic zachována rovnováha pro hierarchii. Pudl je přešlechtěná rasa, psychicky slabá, která je sice učenlivá a chytrá, ale díky tomu i hysterická.

deeres:

Ano, plemena se liší v povaze, temperamentu, vlohách pro jednotlivé činnosti, ale to nemění nic na tom, že ve správně fungující smečce, kde pes jasně zná své postavení a člověk na pozici alfy je dostatečně silná osobnost, není problém s nadržeností psa.

Spousta lidí např. neví, že jednou z povinností alfy je řešení konfliktů s agresory. Všeho druhu. Pravidelně na cvičáku slýchám kraviny typu "no tak jsem jo pustil z vodítka, ať si to s ním vyřídí."

Uděláš to párkrát a pak se divíš, že tě pes tak nějak přestává brát vážně a má tendence řešit si všechno sám. V tvojí přítomnosti.

Zase - nemluvím o situaci, kdy pastevec sám v prostoru, který je určen k ochraně (dnes to nemusejí být přímo stáda ovcí) řeší agresora sám. K tomu byl koneckonců vyšlechtěn.

A pak si ti samí lidi myslí, že alfa má jen práva, především právo na bezpodmínečnou poslušnost psa, ale už většinou netuší, že s touhle pozicí se pojí i povinnosti.

Mně už se podařilo se svými psy (hodila jsem si na vodítku za sebe) stát proti rotvajlerovi. Který byl na volno a páníček v nedohlednu. Byla jsem připravená na to, že pokud zkusí jít na moje psy, jdu do toho i za cenu pokousání. Pes to poznal a po chvíli váhání se otočil a běžel zpátky tam někam, kde se, tuším, nacházel jeho majitel.

A to je jeden z těch dílků puzzle, který má vliv na to, jestli tě pes bude brát vážně nebo ne. Pokud v jeho očích selžeš, příp. selháváš opakovaně v situacích, kdy bys selhat neměla, tak se to potom projevuje i výše zmíněnými problémy.

Anička:

Pes je predátor. Není to zajíc, který v potravním řetězci slouží především jako potrava, tudíž jeho rozmnožování jede na kvantitu nikoliv kvalitu.

U predátora to příroda zařídila přesně naopak. Aby jich nebylo moc a byla zachována rovnováha, tak v psí nebo vlčí smečce se rozmnožuje pouze alfa pár. Ten, který si tu pozici dokáže vybojovat a obhájit. Tudíž má ty nejkvalitnější geny.

Je to hluboko v jeho genech, biologický imperativ, přes který nejede vlak.

Neposuzuj to pořád z pohledu člověka.

Pes, který zná své místo, a není to na vrcholu smečky, nijak psychicky při absenci sexuálního života nestrádá.

Vždycky sem měla psy služebních plemen, kastrovaný nebyl ani jeden a problémy, které popisujete, neznám.

Rozkousaných bot, poničeného nábytku a tak podobně v době jejich štěněcího a zejména pubertálního věku spoustu, jsem měla spoustu, ale tohle prostě ne.

Jo, presne to jsem chtela vedet. Dekuji. Jinak Bertik ke mne vzhlizi a mam pocit, ze posloucha, aby me potesil.
Jinak, muj bratr, ktery uz bohuzel nezije, ja i moje sestra jsme psi i kocici magnety.Zrejme dedictvi po mamce, vzdycky jsme meli doma psy a kocky. A ja rikam, cim vetsi pes, tim lepsi. Doma jsme meli vlcaky, babicka nadherneho cuvace, v Americe krizenku vlcaka a cerneho labradora. Ta byla neuzasnejsi, v genech mela to nelepsi z obou ras.

Mám víc zkušeností (vlastních i od kolegů chovatelů) s koňmi. V chovu koní je kastrace hřebců poměrně běžný jev. Přesto jsou drženi i hřebci a mnozí z nich jsou i plemeníci, tzn. že se využívají k chovu a připouští se ke klisně. Většinou bez problémů vychovaný hřebec pochopí, že při přepravě na závody, při sportu nebo dostihu a pod. se má soustředit na výkon, zatímco sex, ať už s klisnou nebo jen odběr semene k inseminaci se smí uskutečnit jen v určitém, daném prostoru. A ten se od sportoviště liší. Vychovaný hřebec to opravdu zvládá.
Ale i tak mohou být v populaci magoři hřebci. Ti chtějí sex všude, výchova nevýchova. Pokud nejsou dostatečně kvalitní, řeší se jejich hormonální tlak na mozek kastrací a jsou z nich spokojení valaši. Ovšem samozřejmě se může stát, že magorem je vítěz Derby či jiných, ještě významnějších dostihů a chovatel jej chce pro jeho rychlost v chovu využít. V extrémních případech jde o opravdu nebezpečná zvířata.
Poznámka na okraj - normální hřebec ve stádě se snaží klisnu zbytečně neprudit, aby od ní nedostal kopyty. Její svolnost k páření zjišťuje velmi opatrně, mnohdy si v podstatě počká, až se mu sama začne nabízet, platí hlavně u klisen v neměnném stádě. U klisen, které jsou do stáda přidané jen na připuštění, je hřebec aktivnější (neví, dokdy bude k dispozice tato nová partnerka). Takoví hřebci mohou být ve stádě klisen celoročně.

Ale většina valachů se stane valachy preventivně. Ne, že bychom se báli jejich chování v dospělosti, ale protože valaši mohou např. na pastvinu s klisnami. To byl i můj důvod kastrace našeho sportovního koníka. Buď by musel většinu života trávit v izolaci od ostatních, protože ke klisnám nemohl (pro uchovnění neměl správný původ) a kdyby se nám nepodařilo tuto izolaci dodržet, hrozil by postih za "černou" plemenitbu, nebo sice přišel o kulky, ale druhý den mohl už být znovu mezi klisnami (kastrovali jsme v 1 roce, před pohlavní dospělostí). Podle Lenky je to kastrace z pohodlnosti. Podle mě koník mohl žít lepší život ve stádě, než zavřený doma.

U psů je to malinko jinak, pes není hospodářské zvíře a nepodléhá plemenářskému zákonu. Takže majiteli psa za to, že nějaké feně "vyrobil" štěňata, nehrozí postih (toto umožňuje produkci jak kříženců, tak spousty tzv. "čistokrevných psů bez PP"). A pokud vám sousedovic pes podhrabe plot, těžko vymůžete od souseda odškodné za nechtěná štěňata, která nesmíte utratit. A co starostí dá odchov i chtěných štěňat, by mohli chovatelé vyprávět hodiny...
Majitelům hárajících fen nelze zakázat jejich venčení, takže skutečně nastávají konfliktní situace. Pokud tedy kastrujeme psy nebo feny, jedince nevhodné k chovu, opravdu tedy do jisté míry z naší pohodlnosti - nemusíme úzkostlivě dohlížet na fenu v době hárání nebo naopak postarat se, aby náš pes neobskočil na procházce fenu souseda. Ale kastrujeme také z ohledu na ostatní chovatele psů a fen.
Určitě lze psa vychovat, aby feny ignoroval, pokud tedy není zrovna "magor", jak jsem si dovolila označit jedince, kteří mají na prvním místě rozšiřovat své geny a teprve pak přání "alfy" ze své smečky, tedy páníčka. Někdy je ta výchova snadná, dáte psovi jiné podněty, a doma je pes natolik izolovaný od jiných psů (a fen), že jej háravky v okolí nestresují (byt v rodinném domku, kotec na zahradě).

V době, kdy jsem byla dítětem, jsme měli nekastrovanou fenku, která mívala štěňátka. A jak k nim přišla? Dvůr byl otevřený (nebyl oplocený), sešla se v době hárání smečka psů a poskákali ji postupně všichni, nikoliv jen nejsilnější pes. I na štěňatech bylo vidět, že mají různé otce. Ano, ti psi měli různé majitele, netvořili ustálenou smečku s alfa samcem. Mimochodem, u vlků, kde se páří skutečně jen vůdčí pár vlků, je smečka většinou tvořena rodiči a potomky z loňského roku (někdy výjimečně i z jedinců ještě o rok staršími), jde tedy o přirozenou dominanci rodičů nad dětmi.

Milena:

Do koní se pouštět nebudu, tomu nerozumím a nemám zkušenosti.

Co se týče tvých zážitků se psy - všechno to, co popisuješ, je prostě jen a jen pohodlnost lidí, za tím si stojím.

Čím dál víc se v naší společnosti prosazuje pohodlnost nad odpovědností. Všechno hned, rychle a pokud možno bez námahy, bez ohledu na to, že to někomu ublíží. "Vždyť je to jenom pes, že."

Až na to, že ono to chování, kvůli kterému se ta kastrace z pohodlnosti dělá, po ní nezmizí. Existuje totiž něco, čemu se říká "zvyková rovina" a nebo taky "získané vzorce chování". To je potom dost nepříjemné vystřízlivění majitelů, že ten jejich "nadrženej magor" se chová furt stejně. Plus se k tomu často přidá razantní změna psychiky - zase v závislosti na temperamentu psa - zvrhne se do agresivity vůči ostatním příslušníkům svého druhu.

Protože u sociálně žijících šelem platí, že kastrát je vnímán jako méněcenný. A jako takový je v tom lepším případě ve smečce trpěn a terorizován, v tom horším vyhnán nebo rovnou zlikvidován. Proto je přirozenou obranou kastráta nikoho k sobě nepustit, aby tak snížil riziko svého odhalení. Obecně se tak kastráti chovají vůči svému druhu asociálně a mají netypické reakce a vzorce chování, které pak generují další problémy.

Závěrem - pokud chci psa, tak beru na vědomí, koho že si to pořizuji, a budu se podle toho chovat. Pokud na to nemám, tak toho psa prostě mít nebudu. A pořídím si třeba křečka nebo ty rybičky.

S těmi vlky - někdy potomci alfa páru zůstávají s původní smečkou celý život, někdy ti z nich, kteří na tom vrcholu být chtějí (jejich osobnost je k tomu předurčuje) po dosažení psychické dospělosti smečku opouštějí a zakládají si vlastní. A tím opět ty z pohledu přírody nejkvalitnější geny dostanou možnost pokračovat. Takhle geniálně to příroda zařídila.

Dost je rozdíl, pořídit si plemeno, které je služební a od štěněte si ho vychovat. Něco zcela jiného je vzít si z útulku kastrovaného křížence, který už je dospělý a vy nemáte tušení, co z něho vyleze. Moje zkušenost s kastráty je pokaždé jiná. Pinč byl kastrován až v útulku, kdy byl dospělý a na sebevědomí mu to neubralo ani ťuk. Je pravda, že byl zcela socializován, bydleli jsme v Praze, na ostatní psy kašlal,ti k němu čuchli, shledali ho nezajímavým a odešli. Ale doma byl vedoucí smečky a bígl ho jako staršího respektoval.
I teď mám kastráta z útulku, ten už tolik socializovaný není, není k tomu příležitost,tady všichni tahají psy na vodítku a ne s každým psem si sedne. Nevím, co má za sebou, ale nenávidí NO, to ho okamžitě musím přivolat, ne, že by se pral, ale začne ječet a pokračuje s tím i na vodítku. Povahově to je sebevědomý uličník. Kříženec, kde je všechno možný, převažuje teriér. Jemu velí fenka brabantíka, ale teď jsme tu měli na hlídání boxera a z toho žádný respekt neměl.
Tím, že jsme zahrnuli psy do lidské smečky, porušili jsme zákony přírody a proto jinak funguje smečka lidí a psů a zcela jinak by fungovala smečka pouze psů, bez našeho vměšování.

deeres:

Popisuju tady a snažím se vysvětlit, proč jsou kastrace z pohodlnosti prostě špatně. Ničí se tak jak fyzické, tak i psychické zdraví zvířete.
Je mi jasné, že nežijeme v ideálním světě, ala čím víc o tom lidi budou vědět, tak tím víc se celková situace bude zlepšovat. Alespoň u těch, kteří mají svědomí.
Jo, s tím rozdílem mezi psem z útulku a vlastním štěnětem souhlasím. Proto já bych si nikdy zmrzačené zvíře z útulku prostě nevzala.

Za prvé proto, že nehodlám nést odpovědnost za něco, co jsem já nezpůsobila - pes z útulku, zmrzačený a s neznámou minulostí je prostě časovaná bomba a vzhledem k tomu, že jako majitel za psa ručím, tak nehodlám dávat hlavu na špalek.

A za druhé proto, že čím víc lidí se nechá citově zmanipulovat, tím menší snaha bude s touhle zvrácenou praxí něco dělat.

Tím, že jsme zahrnuli psy do lidské smečky, porušili jsme zákony přírody a proto jinak funguje smečka lidí a psů a zcela jinak by fungovala smečka pouze psů, bez našeho vměšování.

Nemáš pravdu. Pes je domestikovaná šelma a jako taková člověka bere jako součást smečky stejně jako psa. I proto jsou často problémy třeba z toho důvodu, že lidi nechápou, že například dítě nikdy nebude v lidsko-psí smečce hierarchicky stát nad dospělým psem.

Pokud člověk chce bezproblémové soužití se psem, musí akceptovat zákony psí smečky a chovat se podle nich.
No a pokud to odmítá, tak ať si následky přičte sám sobě.
Tím bych tohle téma pro sebe uzavřela.

P.S.

Já jsem u vás doma nebyla, nevím, jak funguje tvoje osobní smečka s kastráty. V každém případě platí, že kastráti mají atypické vzorce chování, jsou asociální (neplést si socializací, prosím) vůči svému vlastnímu druhu a dokud se nestane průšvih, tak v tom majitelé problém nevidí.

Já ano, v tom se neshodneme.