Tak mě napadlo, jak to vlastně je se stranickou loajalitou (určitě nejen v Česku), já ovšem mám jakejsi názor jen podle dění v Česku. Z nějakých definic zhruba vím, že politická strana je skupina lidí, vyznávajících společné hodnoty. Už tady bych se mohl pozastavit nad těmi hodnotami, ony totiž prachy a koryta jsou už samy o sobě dost velkými hodnotami. Ale nepozastavim se, jde o věc tak jasnou, není třeba, se víc rozepisovat. 

Co mi na tom strašně vadí, je pokrytectví, s jakym se někteří, po dosažení těch svých vytoužených hodnot, upachtěně ohánějí hodnotami vyššími, které jediné byly jejich hnacími motory a kvůli kterým se, v zájmu veřejného blaha, obětovali.Ale neexistují přeci jen ty hodnoty.

Existuje také loajalita ke skupině, jejímž jsem dobrovolným členem, existuje loajalita k jejímu skupinovému rozhodnutí. Časem jistě dochází k rozchodům s politickou stranou, samozřejmě proto, že jejich "hodnoty" se přestaly s hodnotami strany shodovat.

Tomu rozumím a snad bych je ani úplně všechny nepodezíral ze zištných úmyslů. Většinu bych je ale podezíral, to už podle okolností. Když např. kdysi Kristýna Kočí kdesi vyzradila, že jeden známý vlivný politik ji oslovil s tím, že na rozmetání strany Věci veřejné má v rukách 100 milionů Kč, tak tam bych si s čestnými úmysly rozhodně jist nebyl.

Podobně dopadlo i hnutí Úsvit při nezdařeném pokusu o likvidaci Tomia. Kdo si ještě dneska vzpomene na zrádce Marka Černocha, který se pokusil zlikvidovat Tomia nejen politicky ale i trestně a ještě mu přitom sprostě ukradl zavedenou značku Úsvit?

Jeho hodnotou nebylo nic jiného, než prachy.

Jasně, že skončil. Bez Tomia nebyl nikdo, jen papír z roličky na jedno použití.

A použitým zrádcem pohrdá i protistrana.Smrdí. Slíbenou odměnu za špínu mu sice vyplatí, ale štítí se ho.  

A teď se zase zopáknul známý scénář.

Jeden hejtman a jeden bezvýznamný starosta se veřejně distancovali od své vlastní strany.

No fajn.

Nemusí se jim ve straně líbit, zřejmě jim strana koryta nenaplnila dostatečně.

Ale!!! Oni jsou členy strany, která nějak rozhodla. Pokud s rozhodnutím nesouhlasí a je to pro ně tak závažný "morálně-etický" problém, mají nejdřív ze strany vystoupit a teprv pak veřejně pomlouvat a nabádat k nevolení jejich bývalou stranou vybraného zástupce.

I to je sice sprosťárna, ale již ne tak velká, jako to dělat z pozice člena! 

Strana jim byla dobrá jako výtah ke korytum. Bez ní a bez jména jejího šéfa by se ke korytům nikdy nedostali. Vědí to dobře. Melou sice cosi o svých vlastních osobních volebních úspěších v komunálních volbách, sami ovšem dobře vědí, že největší podíl na jejich zvolení mělo právě jen členství v téhle straně a jméno nikoliv jejich, ale jméno předsedy.

To se i potvrdilo v jejich působištích teď, při prezidentské volbě.

Je jim teď tedy jasné, že bez členství příští volby nepřežijí. Zpátky už couvout také nelze.

Nezávidím jim a nelituji je.