 Víte, co je konverzní terapie? Je to forma psychoterapie, jejímž cílem je změnit sexuální orientaci a potlačit genderovou identitu jedince. Laicky řečeno – snaží se z gayů, leseb, bisexuálů a transgender osob udělat heterosexuály. V rámci konverzní terapie je odlišná orientace brána jako duševní nemoc, kterou lze léčit. Terapie mnohdy kromě rozhovorů zahrnují také fyzické násilí, například elektrošoky. Ač je to k nevíře, tak bohužel stále je spousta
států, kde konverzní terapie běžně probíhají.
Podle výzkumu z roku 2018,
který byl proveden ve Velké Británii, jeden
z dvaceti LGBTQ+ lidí (tedy 5 %) zažil nátlak, aby změnil svou sexuální
orientaci nebo zpochybnil svou genderovou identitu. Toto číslo se zvyšuje v
určitých skupinách lidí, například mezi lety 18–24 je to dokonce 9 % a u
etnických menšin to je kolikrát až dvojnásobek.
Vůbec
prvními zeměmi, které zakázaly konverzní terapii,
byly Brazílie a Samoa.
Největší jihoamerická země
se k tomuto kroku navíc odhodlala již v roce 1999, Samoa pak o osm let později.
V některých regionech je tento druh terapie zakázán i ve Španělsku, Austrálii a
Spojených státech.
Nyní se Anglie a Wales přidají ke státům, ve kterých je konverzní terapie zakázaná - tedy k Norsku, Dánsku, Finsku, Francii, Irsku, Německu, Izraeli a dalším
zemím. Britská premiérka doufá, že se
k restrikcím co nejrychleji připojí i zbylé části Velké Británie. Musí si o tom však rozhodnout
sám skotský parlament a Shromáždění Severního Irska.
V Česku je konverzní terapie
stále povolena. Může tak probíhat bez jakýchkoliv restrikcí.
Na konverzní terapii mohou
rodiče poslat i své nezletilé potomky, a to bez jejich souhlasu. Ještě hůř na tom je
sousední Polsko, ve kterém vláda usiluje o zřízení mnoha regionálních klinik,
které budou „léčit“ homosexualitu. Podle tamní vlády se totiž jedná o nemoc.
Dobře na tom nejsou ani muslimské země, jako např. Turecko, kde je konverzní
terapie pravidelně prováděna pomocí elektrošoků. Většina těchto postupů vznikla v
polovině 20. století a v souladu s tehdejším pojetím „norem“ a „patologie“ byly
dobově zařazeny jako „terapie“. Používání
termínu „terapie“ naznačuje, že se tyto praktiky zakládají na medicínském
a vědeckém výzkumu; avšak stoupající počet renomovaných lékařských a
psychologických asociací tyto postupy
zavrhují, a to z důvodů právě opačných, tj. že existuje dostatek
vědeckých důkazů, které prokazují jejich škodlivost a neúčinnost.
Škála praktik, které byly (a jsou) používány ke změně
SOGI osoby je natolik široká a rozmanitá, že termín „terapie“ zkrátka nemůže
přesně odrážet povahu mnoha z nich.
To se týká především používání vyloženě násilných
metod; označení „terapie“ je v případech, kdy je „pacient“ (či spíše oběť)
ponižován, zastrašován, zneužíván či dokonce znásilňován, zcela jasně nevhodné.
Stejně tak samotné slovo „konverze“, které podsouvá
myšlenku, že je skutečně možné změnit SOGI osoby, že je možné „konvertovat“, i
když jakákoliv efektivita všech těchto praktik je více než diskutabilní a jedná se tedy o označení nevhodné.
Nezdá se vám
někdy, že žijeme stále ještě ve středověku?
ANDREA
|
