Ale to je paráda. Takže šifra. Hm. Koukám na ten řetězec znaků, na substituci to nevypadá. Opticky na mně z některých míst vyskakují celé výrazy, to bude spíš transpozice. Nepředpokládám na poprvé ani žádného Vigenera nebo dokonce něco moderního, vymyslet kryptoanalytickou chuťovku není jen tak. A navíc by napoprvé riskovala, že selžu. Tak jdem na to... T O R D V I E Z S Z C K E Z Y P I V A X A, D J U N E E F S K I P A M D S I M A C O R O D A D Z A N E. S Y C H W A C E R G S V D N E D B Y E T F J K D E C O J T O SE A R M? Ten konec nabízí CO JSEM... kdyby to tak bylo, co by bylo třeba udělat...

Vyhodit předposlední dvojici. Jo. A tu předtím taky.

Čili to vypadá poměrně jednoduše. Zkusím proškrtnout každou druhou dvojici, od začátku: TO VI SZ EZ IV A - to víš, že živá - to vypadá nadějně... a co teď dál? UN FS PA ... hm, to nějak nesedí. Že by čárka nebyl znak? D NE SK AM IM OR AD NE - dneska mimořádně. To bude tím Silvestrem, jasně .. co asi tak kalifornské doktorandtky dělají na Silvestra? Vymýšlejí šifry pro čerstvě rozvedené české ajťáky. Mno, to jistě. Jedem dál. CH CE SV ED ET KD OJ SE M? - chceš vědět, kdo jsem? No to si piš.

Zvonek.

"Ahoj Jirko, neruším? Doufám, že nejsi moc v rauši ještě."

Soňa stála za dveřma a vypadala nějak přepadle.

"Určitě ne. Pojď dál, jsi moje první novoroční návštěva."

"No snad ti tím nezařídím průserovej celej novej rok."

Postavil jsem na kafe a přidal nějaké to cukroví.

"Povídej, co se děje?"

"Víš, mám takovej blbej pocit. Milan odjel na Slovensko a neozval se ani s novoročním přáním."

"Mno... ony ty oslavy jsou někdy trochu náročnější, já myslím, že bude v pořádku." "O to nejde, to mě napadlo taky... ale prostě mám takovej blbej pocit."

Ach jo. Tohle znám. U nás v rodině to máme taky. A bohužel to většinou funguje.

"Telefon nebere, že jo?"

"Ne. Nedá se na něj ani dovolat."

"Poslouchej, já tady něco dodělám na pc a pak zkusíme něco vymyslet. Na Slovensko asi nevyrazíme, že jo? Víš vůbec, kde by přesně měl být?"

"Nevím. A vymýšlet nic nechci. Jen jsem myslela, že mi to třeba vyženeš z hlavy."

"No to bych mohl. Kupříkladu můžeme uklidit králíkovi klec. To je taková činnost, že při ní nemáme šanci myslet na cokoliv jiného. Moment," usmál jsem se.

Odskočil jsem k facebooku a napsal jsem kočce vzkaz: Chci velmi vědět, kdo jsi. Ty zlaté prstýnky ti sluší nejen na prstech, ale i ve vlasech. Máš i jiné jméno, než Kočka? :)

Chvilku jsem čekal, jesti se rovnou neozve, ale nic. Asi vyspává oslavy.

Když jsem se vrátil, Soňa už nebyla. Možná to s tou klecí nebyl dobrej nápad. Ostatně, Myška se po návratu na ni vrhla sama. Všiml jsem si, že se snaží nějak ulevit pravé ruce, napadlo mně, že s ní má zase problém. Snad to nebude nic karpálního, zlobí ji to občasně už dlouho.