Dneska pro Myšku přijede švára. Jezdí sem pracovně obtýden, ani nevím jestli se s ním chci vidět. Vlastně ani nevím, jestli je to švára, když je to manžel sestry mojí ženy. Jo, tohle názvosloví mi dělalo problém vždycky. Takže vlastně bude na světě po rozvodu jednodušeji - to mě nenapadlo. Předtím ale na nás ještě čekal předvánoční úklid v zrychlené verzi. Všimli jste si někdy, jak se zajímavě ztrácejí věci v domácnosti? Já vím, už to kdysi řešila Ljuba Skořepová, ale ono je to fakt! Nejdřív nám mizely lžičky, pak ponožky, nakonec i hrnce. Ne, jeden jsme našli u Soni, které jsme nesli jeden velmi vydařený oběd, a druhej se, nevím proč, našel v koupelně. Já bych ty trpaslíky nepodceňoval. Tomu našemu jsme začali říkat Trkvas.

Je to ze slovenštiny, jednou to slovo použila Pavlína. Jo, to byly doby... když jsem za ní chodíval...vlastně za dr. Hořkým.

Sakra chlape, nezačínej s tím zas. Nemá to smysl, můžu do smrti vzpomínat, jak mi s ní bylo fajn, když ona prostě není a nebude... nechce být a asi ani nemůže.

V pátek je Štědrý den, tak snad si splní všechna přání.

Se švárou jsme se moc nepotkali. Možná to je dobře, nevím. Před chvílí dorazila smska, že Myška dojela v pořádku a už sedíme na icq. Pochlubil jsem se, jak jsem to skvěle všechno douklidil a pak jsme chvíli klábosili jen tak. Udělala nějaké fotky, a i když nejsem umělecky zrovna příliš vydařen, oslovily mě. Myslím, že to byla skvělá volba, jít sem a spolu. Vnímám denně, jak se rozvíjí, roste. Ono je tu z čeho žít, prostě.

Nevydržel jsem to. Asi to bylo tím, že jsem byl sám. Nevím. Ale zvedl jsem telefon a zavolal Petře. Přišla dřív, než jsem čekal, asi přece jen nebyla na hotelu. Obejmul jsem jí, a zanořil tvář do té hřívy. Přitiskla se ke mně a já se začal toulat nejen po hvězdách, ale rovnou po celých vesmírech. Odpočívali jsme, a měl jsem pocit, že snad usnula. Dýchala zhluboka a spokojeně.

Zkusil jsem se pohnout.

"Miláčik..."

"Promiň, tys spala... omlouvám se."

"Nie, len mi bolo krásne."

Natáhl jsem se pro cigaretu. "Dáš mi taky jednu?" "Určite."

Připálil jsem nám a bylo mi hezky.

"Jirko, bude Myška s tebou na Vianoce?"

Jistěže bude, kde by byla. Něco mě podráždilo. "Ano, bude. Proč se ptáš?"

"Možno by si nás mal predstaviť."

Oharek se rozzářil, jak jsem nasál ty cigaretový jedy. "Nemyslím, že to je dobrý nápad, Petro."

Odtáhla se. "Chcela by som s tebou byť na Vianoce."

Hm.

"Víš... tohle není tak jednoduché."

"Čo je na tom zložité?"

Jak bych ti to jenom řekl, milá Petro. Možná tak, že si prostě tyhle Vánoce zasloužíme sami pro sebe.

"Prostě tyhle Vánoce si zasloužíme sami pro sebe. Nemáš představu, co jim předcházelo."

"Myslela som, že... " "

Co jsi myslela?"

Věděl jsem, co myslela. Dneska to už nebyla soulož, tohle bylo milování. Aspoň z její strany určitě.

"Nič, prepáč."

Nemůžu za to, Petro. Fakt nemůžu. Za chvíli odejdeš a mně to bude v podstatě fuk. Jenže takhle jsi to přece chtěla ne? Neměl jsem ze sebe radost, ale copak se mám věčně jen plácat po ramenou? Začala se oblékat.

"Zavoláš mi, keby som ti chýbala?"

Zakašlal jsem, abych nemusel odpovídat. Některé otázky je lepší neslyšet.

"Promiň, co jsi říkala?"

"Že ti zajtra zavolám."

"Určitě. Budu rád."

Asi existuje jednoduchá míra kvalitního vztahu. Lidi nemají důvod si lhát. Nakonec jsem nevydržel ani čekat na Myšku a vyrazil jsem jí naproti do Prahy. Stavili jsme se u Pavla, předali mu dárky a rozšoupli se u pizzy. Pavel měl skvělou náladu, skákali jsme si do řeči a probírali všechno od práce přes guitar hero, fantasy a co já vím ještě. Občas jsem kouk po Myšce, svítily jí oči a věděl jsem, že to není horečkou. Byli jsme šťastný.

Proč to takhle normálně nešlo s Milenou? Asi jsme opravdu nezapadli... do sebe. Ale jsem moc rád, že byla. Bez ní by nebyly tyhle skvělý děti. Zkusím se zeptat? Jo.

"Co Petr?"

Pavel se nepřestal culit. "Blbý?" dotíral jsem.

"Mno, já bych řekl, že už to docela jde."

Petr měsíc bydlí s Pavlem v Praze, chytil dobrou práci. Že by to byly ty správné okolnosti pro to, aby trošku změnil názor?

"Myslím, že už není tak agresivní."

"Agresivní?"

"Jojo, myslím jako vůči tobě."

Skvělá zpráva. Ať se stalo cokoliv, nerad bych o něj přišel. Asi přece jen bude mít pravdu moje starší mladší sestra, i když je svobodná učitelka. Čas spoustu věcí spraví.

„Pavle, fakt nechceš na Štědrý den přijet?" "Nehmmm," zahuhňal, protože měl plnou pusu.

"S plnou pusou se nemluví," poučila ho Myška. Když se vydováděli, vypadlo z něj, že vlastně chce být sám, nebo spíš ve svém. A mně došlo, že si to představuju letos taky tak.

Ráno jsem propašoval dvě krabice s kytarou a kombem, a začal balit dárky. Myška si odskočila k Soně, rafinovaně jsem jí o to požádal. Kytaru jsem přikryl peřinou v Myščině posteli, kombo schoval pod ní a zbytek balíčků jsem dal pod stromek. Vždycky mě bavilo vymýšlet pro děti nějaké drobné radosti, obzvlášť když už věřili, že na Ježíška nevěří.

Pro Petra byl docela šok, kdysi, když už měl jasno a najednou z vedlejšího pokoje začalo jen tak zničehonic cinkat. Důmyslný provázkový mechanismus, připevněný na budíka dokázal třást zvonkem přesně, jako bych to dělal já. S tím nepočítal! A Pavlík mu řekl s neochvějnou jistotou - vidíš, že to není taťka!

Celou večeři jsme si užívali. Žádné telefony, facebooky, ale vynikající řízky, salát... a hlavně jsme byli spolu. Skoro už to vypadalo, že se k těm dárkům ani nedostanem.

"Tati, ty se netěšíš na dárky?"

"No to si piš, že jo. Jdem na to?"

"No jasně, já už se nemůžu dočkat. Ale když vidím, jak ti chutná, nechtěla jsem ti to kazit."

"Tak to jsi mě dostala," rozesmál jsem se. "Já myslel, že to zdržuješ ty."

Dostali jsme spoustu dárků od mých sester, známých z Hradce i ze Sokolova. Velkou radost jsem měl z Jitra kouzelníků - jedna z prvních knížek, co jsem prostě kdysi po revoluci musel mít. A teď se vrátila.

Kouk jsem na Myšku, a ta jen řekla: "Mluvils o ní."

Byl jsem v tu chvíli strašně rád, že jsem pustil z hlavy na chvíli naše finanční problémy, a že na ni čeká vedle v pokoji to, co hrozně moc chtěla. Zatím se tvářila, že jí všechny dárky dělají obrovskou radost, a věřím tomu, že by asi byla šťastná i jen za ně. Původně jsem chtěl opravdu počkat, až půjde spát, ale to nešlo. Zase jsem to nevydržel.

"Myško? Není ti zima?"

"Ne, proč?"

"Abys zase nenastydla. Víš co? Dojdi si pro peřinu, ať se do ní zabalíš."

"Nechcííííí, mně je fakt teplo."

"No já ti nevím .. máš takovej studenej pohled."

Pochopila. Vyběhla do pokoje, odhodila peřinu... a pak už si to moc nevybavuju. Tohle byl obrovskej dárek. Pro mně. Štastné a veselé. Pozdě po půlnoci jsem seděl u stromku a přemýšlel jsem si. Zažil jsem letos hodně věcí, ale tenhle večer... tenhle večer byl prostě na mně moc. Cítil jsem, že jsme zvládli něco, co se asi nemusí vždycky podařit.

Cítil jsem nádherný krásný Vánoce všude kolem.

ONA

Tak a je to. Raz k tomu muselo prísť. Nešťastné a neveselé.

Ale môžem si za to sama.

Prečo som sa vlastne toľké roky neozvala?

Prečo som znášala všetky jeho nálady, absurdné obvinenia a nezáujem tak dlho?

Pretože som sa nevedela zbaviť svojej predstavy o tom, že manželský sľub je na celý život? Alebo skôr preto, že som sa bála, aby to nebolo všetko ešte horšie?

Bála som sa, že mi urobí zo života peklo? Bála som sa, že zostanem úplne sama? Teraz je to už fuk. Sviatky sú v prdeli. A tak som sa snažila...

Vôbec si nevšimol, ako som vylepšila výzdobu, vôbec neocenil, čo všetko som urobila, vždycky si nájde dôvod, prečo vyrobiť dusno. Dlho som sa ovládala, ale nakoniec som sa neovládla. Skončilo to hroznou hádkou na Štedrý deň kvôli poleným mandliam a viem, že teraz sa so mnou pár dní nebude rozprávať. Zase budeme chodiť okolo seba ako cudzí... už toho mám dosť, už toho mám fakt plné zuby. Ešte šťastie, že sme sa nakoniec udobrili s Petrou.

Pred sviatkami som jej povedala, že ju tu nechcem, pretože som na ňu bola hrozne naštvaná, a ona mi vyrazila dych tým, že o to vôbec nestojí, pretože predsa ona „bude Vianoce tráviť so svojím novým partnerom. S Jirkom!"

S JIRKOM!

Chrstla mi to do tváre... úplne fyzicky ma zabolelo srdce. Ale tak mi treba, za to si tiež môžem sama. Nemala som ho odmietnuť... možno by som bola mohla Vianoce s ním tráviť ja... on by si možno všimol, keby som mu vyzdobila byt... s ním by sa možno dalo bozkávať pod imelom...

Pavlína, preber sa! Nakoniec to Petruške nedopadlo, prišla s plačom, že žiadne sviatky s Jirkom nebudú. Vraj jej dal jasne najavo, že občasné schôdzky sú fajn, ale momentálne vôbec nemá v úmysle sa viazať.

Bola z toho úplne hotová, to som ešte nevidela. Vždy bola nad vecou, vždy to bola ona, čo rozdávala kopačky a lámala srdcia. Ako to, že zrovna tento ju tak zblbol?

No to sa pýta tá pravá, že. Mňa predsa zblbol tiež... takmer.

Nakoniec sme obe plakali spolu, zblížil nás pocit, že nám ublížil obom.

Chrapúň.

Takže termín rozvodu je potvrzen. Majetkové vyrovnání jsme nakonec domluvili a zbývají dva dny do stání. Nepojedu tam. Je to zbytečné, pokud existuje dohoda o péči a majetku, rozvedou vás dnes za pět minut a povídat si tam může jen soudce se zapisovatelkou. Nevím, jestli je to tak lepší, ale docela určitě jsem rád, že nám do toho nebude mluvit domovní důvěrkyně s kotelníkem, jak tomu bylo kdysi.

Zamířil jsem k Petře, zrovna v době, kdy stání kdesi daleko začínalo.

"Myslela som, že už sa neuvidíme."

"Proč?"

"No po tom, čo si mi povedal pred Vianocami..."

Chvíli jsem přemýšlel, než mi došlo, co myslí.

"Ale já neměl pocit, že bych ti řekl něco... zlého."

Zapálila si a do horkovzdušné trouby dala dvě pizzy. Proč se teď všude dělají k jídlu jen tyhle placky?

Z TV na nás koukal zahraniční zpravodaj a sděloval, že "podle BBC si na nepřízeň počasí nestěžují snad jen nizozemští policisté, jimž zima pomáhá ve vyhledávání ilegálních pěstíren marihuany. Sníh intenzivně tající na střechách domů totiž prozrazuje místa, kde pěstitelé v podkrovních prostorách podporují růst výhonků drogy umělým osvětlením."

Zpravodaj se jmenoval Ivan Kytka. Zasmál jsem se.

"Čo ti je smiesne? Že som chcela byť s tebou a Myškou? Potrebuje mamu viac, ako si myslíš."

"Ne, promiň, nesmál jsem se tobě. A ohledně Myšky... Petro, ani ji neznáš. Kromě toho opravdu nevím, proč zrovna ty bys chtěla rodinné Vánoce."

"Čo tým chceš povedať? Ako že som len do postele? Alebo ako to myslíš?"

No a pak se v nich vyznej - vždyť to sama takhle postavila.

"Ale ne, medulienko... prosím. Naopak. Budu rád, když bude mít nějakou... větší kamarádku, abych tak řekl."

"Mohli by sme zajtra v trojici vyraziť napríklad do zoo, alebo do kina... čo ty na to?"

"To asi nepůjde, Myška už má v plánu jet s kamarádkou na hory k jejím rodičům na chalupu."

"Aha. No tak to ja tiež niekam vyrazím."

"Petro, neblázni. Myslel jsem, že Silvestra upijeme spolu."

"Mám iný program. Ale po Novom roku sa ti ozvem."

Takže Myška už dorazila, sněhu mají plno a je tam fajn.

Růžičkovi jsou fajn rodina, ta jejich dcera naštěstí nemá propíchaný ani oči, ani nechodí v plynové masce, takže by tam mohlo být nejen veselo, ale i relativně normálně. Zůstali jsme s králicí sami, jako silvestr to určitě není nejhorší společnost. Nechal jsem ji po sobě lézt, ostatně, stejně se ode mně nechtěla vzdálit a šlápnout jsem na ní nechtěl.

Ožužlávala mi vlasy, uši a vůbec byla neodstranitelně přítulná. Pustil jsem se do vajíček na slanině, slabounké plátečky se rozvoněly na másle a já si vyťukával poslední vajíčka, co ještě v ledničce zbyla.

 Žádná láska neroste do nebe! S posledním vajíčkem do hrníčku vypad i první bobek...

Mno. A teď to můžu vylejt a chroustat suchý rohlíky - tady aby jeden měl u sebe bobyguarda (pozn. překl. hlídač bobků).

Takže dámy prominou, ale to tedy určitě ne. A tak jsem lovil, až jsem vylovil a děkoval, že Myška zrovna teď nepobíhá okolo. Doufám, že jí to neprásknete, patrně by zvážila svoje rozhodnutí o trvalém pobytu.

Na rozdíl od většiny lidí jsem na Silvestra láhve nekupoval, ale vracel. Zůstaly z naší první a jediné oslavy, když jsme se zabydleli a teď konečně jsem se vybičoval k tomu se jich zbavit. V duchu jsem tajně doufal, že narazím u vratných lahví na Svěráka, ale byl tam jen automat. Házel jsem tam jednu za druhou, a připadal si, jako kdybych vracel účet za každej jeden den.

„No tak se s tím tak nemazli, mladej..." Tak tahle dáma nevypadala na to, že by měla ještě někam spěchat. A když, tak už hodně dávno.

„Nechte si ty řeči, nebo se ten automat přepočítá a nebudu mít na francovku."

Zasmála se hrdelním smíchem, až mi obrátila límec naruby.

„Ty se mi líbíš."

„Ty mně taky."

Je fajn, když si lidi vyjdou vstříc. Jen s některýma bych se minul docela rád. Zapípala smska. Zkontroloval jsem, že ta rozverná bezdomovkyně už není v dosahu a nakoukl jsem do doručených. Milena. Přála mi šťastný nový rok. Proč píše smsky cizím lidem? A to si obzvlášť v poslední době dávala hodně záležet na tom, aby nevyhazovala peníze za jakýkoliv kontakt. Třeba si spletla číslo, já ji v seznamu od rozvodu už nemám. Třeba si myslí, že si něco udělám, když není.

A to vůbec není špatný nápad: já si totiž udělám koupel, otevřu si portugala a možná si počtu... třeba něco o šifrách. I když mám obavu, že to na mně bude asi dnes v noci příliš náročný, a vůbec to se Silvestrem nebude souviset.

Čvachtám se ve vaně, nechám si bubliny z pěny běhat po těle a vážím si každé vteřiny. Ne, žádná oslava svobody není třeba. Nejsem na sebe pyšnej, že dvacet čtyři let vztahu je v háji, ale Milena mě dokázala přesvědčit, že to celé opravdu nemělo smysl. A teď si prostě odplavuju ten poslední půlrok.

Vlastně to nebyl špatný rok.

To je život Jirko, tohle všechno k němu patří - a buď rád, že jsi živej, zdravej a že máš šanci začít znovu.

Vlastně jsi už začal, a vůbec ne špatně.

Mrkl jsem na počítač, knížku se šiframa jsem položil na stůl. Žádná pošta, kromě pár nabídek na zvětšení penisu a ověřenou finanční transakci z Nigerie. A někdo mně oslovil na facebooku. Teď? Haha... Schrödingerova kočka?? Hm.

Ahoj, živá nebo mrtvá? Nic. Takže asi mrtvá. Prohlédl jsem si profil. Na fotce byl vidět jen detail ruky se zlatými prstýnky a pramen vlasů.

Ale jestli si nevymýšlí, tak je to chytrá osůbka. Dokonce studijni pobyt v Kalifornii, oblíbený autor Penrose... hm. Škoda. Myslel jsem, že si popovídáme o vlnění a rovnicích. Ale asi jsem přišel pozdě. Tak se vrhnu na ty šifry, co teď zrovna čtu, třeba zítra nějakou najdu od Tebe, kočko :)

Usnul jsem nad třetí stranou, možná se někdy dostanu i dál než k Ceasarovi. Ale to budu muset být aspoň trochu vyspalý.

Ona

Na Silvestra sme pozvali pár kamarátov zo starých čias a tak som deň dopredu robila veľký nákup. Mám vo zvyku opúšťať v supermarkete svoj vozík. Zaparkujem ho vždy niekde, kde nezavadzia a potom okolo neho robím kratšie či dlhšie hviezdicové výlety, často sa k nemu vraciam až s náručou plnou tovaru. Dnes som sa vracala s troma fľašami ružového šampanského, pozerám, a v mojom vozíku ležia okrem vecí, ktoré som tam sama vložila, presne také isté tri fľaše.

Tak buď mi už úplne šibe, alebo neviem... čumela som na tie nadbytočné bublinky.

"Promiňte, já se splet," počujem naraz vedľa seba fučať muža, ktorý sa rútil k môjmu vozíku a s omluvným úsmevom drmolil niečo o tom, že toho má dnes naozaj veľa, a že keby som vedela, aké príčiny má jeho roztržitosť, určite by som sa na neho nehnevala.

Povedala som mu, že sa nehnevám, ani keď neviem, a on sa na mňa usmial.

V tej chvíli som si uvedomila, že môj muž sa skoro nikdy neusmieva.

Ale posledný deň v roku bolo veselo. Mne určite. Okrem iného sme si púšťali pár predstavení Divadla Járy Cimrmana a to sa vždy chichúňam ako najatá. A ružové polosladké šampanské mi chutilo. Po polnočnom prípitku som si už len tak oťapene sedela na svojom gaučíku. Je pravdepodobné, že som sa priblblo usmievala. Spomenula som si na bozk na parkovisku. Áno, ten, čo ma tak dostal... ten Jirkov.

Ostatne, žiadny iný sa nekonal.

Po tom, čo sa stalo, som si zakázala myslieť na toho chlapa i na všetko, čo s ním súviselo, ale teraz, v túto neskorú hodinu, pod vplyvom vína sa mi veľmi chcelo spomínať na ten krásny pocit... bolo tak lákavé oddať sa sneniu... keby to tak medzi nami pokračovalo... aké by to bolo? Pravdepodobne by ti zlomil srdce, ťapa, prevravel ten najmenej opitý kúsok môjho ja, ale vôbec sa mi nechcelo ho počúvať. Aké by to bolo s niekým, kto sa tak krásne usmieva, že človeku sa robí teplučko v brušku? S kým sa dá len tak hodinu kecať o fyzike? Z koho sa podlomia kolená, keď je úplne blízko?

Pavlína, neblbni, trval na svojom racionálny hlások, ale ako čas plynul, povážlivo slabol.

Naraz som si spomenula, čo hovorila Petra. Že by som nedokázala nikoho zbaliť ani na internete. Hm. Čo je to vlastne za blbosť? To by sme sa na to pozreli. Je fakt, že som to nikdy neskúšala, ale veď sa hovorí, že ako žena stačí vystrčiť malú návnadu, a hordy záujemcov je nutné odháňať virtuálnou tyčou. A vtedy ma to napadlo. To sa budeš, Petruška, diviť. Ja nielenže NIEKOHO zbalím, ja zbalím JIRKU!

Musela som sa smiať, ako mi to naraz prišlo jednoduché a geniálne riešenie. Konečne sa v mojom nepodarenom živote začne niečo diať. Niečo vzrušujúce! Naliala som si ďalší pohárik. Naraz som bola plná energie. Prečo by som si nemohla tiež dopriať nejaké potešenie? To mám do smrti žiť ako mníška? Hm.

Lenže ako na to? Jirka so mnou už nechce mať nič spoločného... bolo to na ňom vidieť...

Už to mám!

Naliala som si zvyšok fľaše, otvorila notebook a vytvorila na facebooku profil pod menom Schrödingerova kočka.

Dohľadať Jirku na sieti bola hračka. Hodila som udičku, a išla sa osprchovať. Keď som sa k tomu vrátila, našla som jeho reakciu a skoro som začala výskať od radosti. Síce bol už preč, ale krásne sa chytil... že by som mu fakt vymyslela nejakú šifru?

Čo mu vôbec napísať, aby sa mu chcelo reagovať aj zajtra? Ako zaujať? O ženské zjavne núdzu nemá... i keď si odmyslím Petru, zoznam jeho „přátel" na facebooku hovorí za všetko - haldy samičiek, čo mu furt posielajú srdiečka a všakovako na seba upozorňujú.

Ok, tak nech má šifru... haha, to bude ako z Dana Browna!

Vzala som si na pomoc ceruzku, papier a za chvíľu som Jirkovi poslala správu:

T O R D V I E Z S Z C K E Z Y P I V A X A, D J U N E E F S K I P A M D S I M A C O R O D A D Z A N E. S Y C H W A C E R G S V D N E D B Y E T F J K D E C O J T O S E A R M?

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment