 Na Vánoce roku
1844, nespokojen s nabídkou dětských knížek na trhu, napsal a nakreslil německý
lékař Heinrich Hoffmann pro svého tříletého syna několik veršovaných drasticky
výchovných příběhů a sám k nim nakreslil barevné obrázky, které byly nedílnou
součástí díla. Přátelé jej přesvědčili, aby knížku vydal, ale až při třetím
vydání získala - podle neupravené, střapaté postavy kluka z prvního příběhu -
název „Struwwelpeter“.
Proslavila se záhy nejen v Německu,
ale po celé Evropě a sloužila výtečně k výchově generací a generací. Zdá se
však, že v poslední době naráží na dnešní změkčilé výchovné zásady a hloupou
pseudokorektnost…
Vždy mne lákalo tuto kouzelnou
knihu přeložit, nejen pro její originalitu a kouzelnou hru se slovy, ale také
pro neuspokojivost českých překladů. Nedávno jsem překlad dokončil a tady je z
něj jedna typická ukázka… Příběh kluka s palcem v puse
Konráde, teď půjdu pryč,
chviličku sám hraj si, cvič,
buď mé dítko líbezné,
za chvíli jsem zase zde.
Především však, vždyť jsi
muž,
necumlej si palec už!
Jinak krejčí s nůžkami,
který bydlí nad námi,
přiběhne v ten okamžik,
udělá hned šmiky šmik!
Jen umlkl mámy křik,
palec v puse je v ten mžik.
Jenže ode dveří třesk,
k hošíkovi jako blesk
běží krejčí s nůžkami!
Dobré nebe nad námi,
lépe je to nevidět,
ustřihne mu palce hned!
Nůžky ostré jsou jak meč,
teď, Konráde, teď si breč!
Když přiběhla máma zpět,
nemohla hned nevidět
Konráda jak postava,
bez palců tu postává...
MIROSLAV MACEK
|
