Trošku pozměním jedno přísloví: „Není na světě člověk ten, který by se někdy nespálil“. Ty skutečné spáleniny většinou skončí jen červení na nešikovném místě, případně puchýřem. Takhle popálených, ale na duši, mi připadá nyní většina lidí. Najednou nesmírně citliví na cokoliv. Co s naší psychikou i tělem dělá nejistota a strach? Úzkost nám říká, že bychom měli něco udělat. Poprat se, nebo utéct. Strach, to je už obava z něčeho konkrétního.

Když trvají dlouho, škodí našemu duševnímu i fyzickému zdraví.

Tohle pak oslabuje i naši imunitu, a ta je branou k rozvoji nespočtu dalších zdravotních problémů.

Zjednodušeně řečeno, dlouhodobý stres se na nás projeví vždy, je to pouze otázka času.

Záleží na stresové odolnosti – ta je do značné míry geneticky daná, ale můžeme ji samozřejmě trénovat.

Čím déle nám však strach a nejrůznější hrůzy koušou do mozku, tím hůře se jich pak budeme zbavovat.

Nejistota postihne každého, kdo ztratí v životě nějaký orientační bod.

Může se jednat o ztrátu zaměstnání, dluhy, partnerské problémy, ale také o »malé jistoty«, jakože třeba si každé ráno uvařím dobré kafe, půjdu na špacír sepes, občas si udělám doma něco „extra dobrého“, a užiju si příjemný večer u Netflixu, případně s rodinou, se známými…

Že už stres překročil únosnou hranici, poznáme především na těle.

Začne totiž nespolupracovat.

Únava a špatná nálada na denním pořádku, mizerné spaní, přibírání na váze, nechuť cokoli dělat, bolest celého těla, občas zrychlené bušení srdce, které nás i probudí ze spaní, zvonění uší, bolesti zad atd.

Mezi lidmi jsou samozřejmě v oblasti zvládání životních těžkostí značné odlišnosti, plynoucí z osobnostních charakteristik, strategií a technik zvládání, které je prý možno se naučit. V dnešní zrychlené době, ve které jsou na jedince kladené větší a větší nároky, je stres velmi častým negativním vlivem, který ovlivňuje náš život a tím i naše zdraví.

Občasná nervozita, nebo tzv. „blbá nálada“ je poměrně běžný jev, ale dlouhodobý stres je pro naše tělo velice nebezpečný.

Jedním z mnoha projevů stresu je i pokles imunity.

Obranyschopnost lidského těla je nižší a v případě dlouhodobého stresu mohou být i velice vážné nepříjemnosti.

A navíc, když už nějakou tu nemoc máme, tak stres všechno může výrazně zhoršit.

OTÁZKY,

na které by bylo fajn

znát vaši odpověď:

Jak reagovat na nepříjemné situace, které nemůžeme – zatím – nijak ovlivnit?

Jde se vůči stresu nějak obrnit?

Jak reagovat v situacích, kdy se cítíme bezmocní, ale současně musíme „jít dál“?

Někdo to zvládá pomocí alkoholu, prášků atd.

Jak to zvládnout bez těchto zákeřných berliček?

Napište, poraďme si navzájem

d@niela

Komentáře (15)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : d@niela P.S. - TEN NAHOŘE NEJNI TEN MŮJ MILOVANEJ... moje je tahle sněhová příšerka: prosinec 20, 2022 22:39 ... : Josef Alkohol je fajn, ale určitě v žádnym případě při řešení nebo k řešení situace. To nikdy! To teprve, až je situace vyřešená. O práškách nevim nic, to by mě nikdy ani nenapadlo. Pokud to situace dovolí, požiju cikáro, coby takovej kousek navyklý jistoty v nejistotě situace. prosinec 21, 2022 04:45 ... : Josef Opr: Cikáro nepožiju ale použiju. PS: Čokl v oblečku vypadá velmi spokojeně. Ještě by to chtělo nějaký šmrncovní botky. prosinec 21, 2022 04:50 ... : Petr Sysala Stres se da vydržet, pokud vim, kdy mu bude konec. To byla třeba vojna. Pokud konec neni jistý, tak ho ukončit sám. U mě třeba vyučením v 55 letech a novou pohodovou prací. Místo obleku montérky a je klid. Vždycky to ale tak jednoduše nejde. prosinec 21, 2022 05:01 ... : Josef Sem si ještě vzpomněl na dobrej 4: Bouračka jak kráva, z obou vraků aut vylezou řidiči, jako zázrakem oba v pořádku. Jeden říká "zaplať bůh, že jsme to přežili, na to se musíme napít." Vytáhne placatku slivovice, odšpuntuje a podá druhýmu. Ten si dá notnýho loka, vrací zpátky druhýmu, kerej ji zase dá kapsy. "Vy nebudete?" ptá se první. A druhej odpoví "Kdepak, já až po odběru krve." prosinec 21, 2022 05:20 ... : Jiri Bilina Alkohol muze v takove situaci pomoci. Ale jen vyjimecne pro uvolneni a pokec s blizkym clovekem nebo kamarady. Ale opravdu s mirou... Podobne prasky - ty ve spolupraci s lekarem a rozhodne ne nejake "rychlovky" jako je ativan nebo valium. Jinak co nejvic sportu a pohybu na cerstvem vzduchu. Tomu se ted ovsem jen usmivam, protoze zrovna mame -48C. Mikin prosinec 21, 2022 05:45 ... : *deeres* Co nemohu žádným způsobem ovlivnit, hodit za hlavu. Je dobrý se z toho vykecat a utahovat si z toho. A proto zase koluje po netu spousta aktuálních skvělých vtipů. prosinec 21, 2022 05:49 ... : *deeres* Pokud by se napětí elektřiny změnilo z 230 na 115V, její cena by pak mohla klesnout na polovinu. *** "Maruško,až scedíš ty špagety, tak mi tou vodou spláchni záda!" *** Diamanty vznikají pod tlakem. "Ať tlačím, jak tlačím, pořád mám hovno." prosinec 21, 2022 06:01 ... : Josef Kouba Ženy mě stres nikdy nezpůsobily. Kromě jednoho případu, jsem vždy vycouval do ztracena já, ale byli to "týdenní" známosti. V rekreačních místech to tak chodí. (jeden místní krasavec tvrdil, že jeho osobní rekord byl 63 rekreantek za rok.) Jeden zajímavý postřeh. Pamatuji si jen tři jména, ostatní jsou v mlze, jež málokdy prořídne. Vážné známosti jsem měl tři. Třetí je se mnou dodnes. V dětství jsem také stres neměl, přestože jsem byl 2 roky v dětském domově. Učednická léta a střední škola nádhera, tři kamarádi dodnes, jež s děvčaty pražské ekonomické protančil skoro všechny pátky a soboty, vinárna Valdek, studentská hospoda U Glaubiců, Split a Alfa. Jen peněz byl nedostatek. Na vojnu vzpomínám. 1964-6 Prožil jsem ji bez stresu. Byl jsem potápěč. V létě u vody a v zimě jsem se učil jak vyhodit most do vzduchu. Po vojně bezstarostná život, nic jsem neplánoval, žil jsem dnes, a co bude zítra se uvidí. Peníze jsem uměl vydělat vždy. V roce 1969 soukromník, to komunisti dovolili. Tahal jsem s koněm z lesa dříví. Výdělek různý...8-18 tis. a dokázal jsem to vše za měsíc utratit. U každého jedince je to nastaveno jinak. To je již širší debata. Mého přítele syn si v 28 letech vzal život. Jaký stres tak mladého muže přiměje k tak hroznému rozhodnutí. Já děkuji mým rodičům že zde mohu být,... co kdybych se nenarodil. Neviděl bych nikdy hvězdy, slunce a neprožil bych nic. PS: Táta mi prozradil že v Norimberku kde se s mojí maminkou seznámil, se o ni ucházel francouzský doktor. No vidíte, stačilo málo a Pepa Kouba by na kudlance nepsal ptákoviny. prosinec 21, 2022 07:41 ... : mamča Mně pomáhá muzika. Už jí nemůžu provozovat aktivně, tak aspoň poslouchám. Vybírám si podle momentální nálady. A nebo dobrá kniha, (inspirace na vánoční dárek) třeba https://knihy.heureka.cz/dumyslne-umeni-jak-mit-vsechno-u-prdele-mark-manson_2/# A jinak : Kayo je k sežrání. Obalenej sněhem zvlášť. prosinec 21, 2022 07:45 ... : Giotta Velké stresové období jsem měla v době, kdy se mi exmanžel pochlubil, že sbalil lepší ženskou než jsem já a že tedy jsem v jeho životě přebytečná. Přestože dobře znám základní poučku o tom, že co člověk nemůže změnit, musí přijmout a smířit se s danou situací, po 30 letém manželství mě toto velmi drtilo. Pomáhaly dlouhé procházky s naší tehdejší smečkou psů, pomáhalo, že jsem během těch procházek popořadě telefonovala s nějakou kamarádkou a snažila se z toho vymluvit, vykecat. Plus antidepresiva a prášky na spaní na ty noci, kdy se mi v hlavě nepřestávaly "točit kolečka" kde jsem udělala já chybu, co si teď já počnu atd atd. Na to noční usínání často zabíralo i poslouchání audioknihy, i když jsem pak nevěděla, dokdy jsem příběh vnímala...druhou noc jsem tedy často poslouchala kus již vyposlouchaného příběhu... Dnes vím, že jsem se trápila zbytečně, pro člověka, který si to nezasloužil. prosinec 21, 2022 12:03 ... : kim Žádný člověk se nechová jenom slušně, ale musí se krotit. Napovídá mu jeho svědomí, které mu ovlivňují informace hlavně z dětství. V našem věku bychom se měli mít rádi a všechno si odpustit. Člověk který má čisté svědomí se už nebojí smrti, tím pádem očistce. Nevím, jestli to dokáži napsat, ale většina z nás dala někomu život a naše energie přejde do našich dětí. Někdo dal krásný život zvířatům, nebo zanechal knihu, obraz, jiný prosperující firmu. Mnoho lidí na nás bude vzpomínat za to co jsme řekli, nebo se zachovali v daný okamžik. Během života se nám stresy nevyhýbají a jsou součástí každé rodiny. V životě všech osmdesát procent strachů bylo zbytečných a dvacet procent stresů přišlo nečekaně a byly to záležitosti, které nikoho ani ve snu nenapadlo. S odstupem času a nádhledu, většina životních stresů je zbytečných a ty co v životě příjdou vůbec nečekaně a asi osudově neovlivní naše chování, protože na šok není každý stejně vybavený. Jsou lidé kteří se narodí s určitým prázdným místem v mozku a je to podle odborníků poukaz na pobyt v kriminále. Nejsou empatičtí, jsou bez stresů a proto buďme rádi, že stres žijeme. prosinec 21, 2022 23:52 ... : d@niela Kim, to jsi napsala moc hezky! prosinec 21, 2022 23:56 ... : Marie Co nás nezabije, to nás posílí a dokud ještě žijem, je vše OK. prosinec 22, 2022 19:27 ... : Jiri Bilina Kdyz knizku, tak bych doporucil neco od Richarda Bacha. Racek Jonathan a dalsi. Je to o letani a taky tak trochu uvod do vychodnich filozofii. A pomaha to... Anebo rovnou Siddharthu. Mikin prosinec 24, 2022 01:02

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment