A - máme tu další zážitek z dovolené ve Thajsku: Z příjemného městečka Chiang Kong jsem vyjel po výborné snídani. Čerstvou, chřupavou obkládanou bagetu v Thajsku najdete jen u hranic s Laosem, bývalé to francouzské kolonii. Přejel jsem velice rušnou křižovatku silnice, která vede k novému mostu přes Mekong, a po polních cestách jsem si s pomocí satelitní navigace podstatně zkrátil cestu zpět k řece. Tam už začaly první lesy, kopce a nádherné výhledy, ale bohužel ne nadlouho. Na krásné řece Mekong, která zde má peřeje, totiž pracují velké čínské společnosti, které se ji snaží splavnit pro velké lodě. A dělají tam hnusný bordel.

Vykácené lesy, odstřelené skály… a řeku namísto džungle lemuje jakási promenáda s nerezovým zábradlím.

V místech, kde nikdo nežije a nechodí...

Takže jsem byl docela rád, když jsem v Chaen Pong ztratil řeku z dohledu a pokračoval dalších asi 50 kilometrů širokým údolím mezi dvěma horskými pásmy směrem na jih. Téměř jsem minul nenápadnou odbočku v Pang Hat, ale brzy jsem mířil do hor.

Silnice jsou v těchhle oblastech trochu jiné, než jsme zvyklí. Neuvěřitelně strmé kopce, a do toho velice ostré zatáčky, které by v žádné západní zemi projektant neschválil. Ale přitom téměř všude perfektní asfalt, takže je to taková horská dráha - sen každého motorkáře.

Tak jsem další dvě hodiny jel z kopce do kopce řídce osídlenou krajinou, kde na mě v každé vesničce mávaly děti a kde se hlavním zemědělským produktem zdály být výhradně jahody. Do turistické vesničky pod horou Phu Chí Fa jsem přijel  tou nádherně divokou jízdou už mírně znaven a tak jsem se za příjemnou cenu 300 Bathů na noc hned na pět dní ubytoval v malém bungalowu, kterých tam musí být aspoň 200.