|
Jaké zvláštní povely používáte? Většina lidí, a patřím k této většině i já, necvičí psa na zkoušky, ale tak, aby pes poslouchal ve specifických situacích konkrétní rodiny. Povel „na místo“ může znamenat např. jdi do kotce, lehni si pod stůl, skoč do kufru auta apod. Možná nejsem sama, kdo si pro komunikaci se psem vytvořil originální pokyny. POCHLUBÍTE SE?
A začnu sama.
Lunu jsem měla dřív, než se narodili vnuci,
takže proběhlo velké množství procházek se psem a kočárkem dohromady. Bez
kočárku nechávám běhat Lunu na délku flexivodítka, u nohy mi nechodí (pokud
potřebuji, aby puštěná na volno šla vedle mě, mám na to povel „ke mně“ a je mi
jedno, zda jde vlevo nebo vpravo).
U kočáru chodila Luna vlevo vedle něj, popř.
mírně před kočárem, takže jsem potřebovala dva povely: „za kočár“ –
abychom se mohli na chodníku vyhnout s jinými lidmi a „doleva“,
když jsem odbočovala s kočárem vlevo, aby uhnula a nenajela jsem na ni.
Při odbočování vpravo nebyl povel potřeba,
srovnala se s uhýbajícím kočárem sama. Venku také používám povel „chodník“,
když se má držet na chodníku nebo přejít silnici na chodník na druhé straně
(někde je u silnice jen jeden chodník).
V koupelně Luna na pokyn „hají“
ulehne na svůj psí ručník a převalí se na záda. Já jí pak pohodlně otřu mokré
osprchované břicho a tlapičky.
A nejdivnější povel používám u stolu.
Vadilo mi, že jiní psi loudí sousto
z jídla páníčků naskakováním na ně a tak jsem od začátku učila Lunu, že
něco dostane, ale musí ležet mě u nohou a počkat. Z otázky: „Co dělá
hodný pejsek, když chce něco dostat?“ se vyvinul povel, kterému Luna rozumí
a opět ulehne.
Dost často bych si během krájení a chystání
masa na vaření Luny ani nevšimla, vzorně leží u mých nohou vedle kuchyňské
linky.
Naštěstí si poradí a připomíná se zvláštním
mručením… Tak, a teď napište vy, jak se s nimi domlouváte...
MILENA
|
