MOJE ZAČÁTKY V SEDLE - Zprvu jsem na jízdárnu chodila jen pracovat a starat se o koně. Ale po čase jsem postupně dostávala šanci naučit se na koních i jezdit. Kobyly přišly z vyjížďky a musely se na dvoře vykrokovat. Pravidlo, že kůň se musí před výkonem rozhýbat, rozehřát a naopak po výkonu zklidnit a vydýchat, se popisuje stručně – krokem ze stáje, krokem do stáje. Vrata byla zavřená a tak mne cvičitel vysadil na Útěchu, vlastně mi jen pomohl radou, jak nasednout.

Heslem bývalo – kdo na koně „nevyleze“ sám, nemá na něm co dělat.

Jen na koně neosedlané nebo na mladé remonty (= kůň na začátku výcviku) se jezdec nechává vysadit. Měla jsem tedy za úkol kobylku vykrokovat tím, že se na ní budu v kroku projíždět po dvoře. Zní to jednoduše, ale koně poznají, kdo si s nimi ví rady a kdo ne, a chodit sem tam po dvoře není zrovna pro koně zábavné. Útěcha se procházela, jak si sama zamanula, otěžemi jsem jí sice naznačila, kam bych chtěla, ale nohama jsem s ní komunikovat neuměla. 

Po chvíli se mě ujala Alena a vysvětlovala mi zásady správného sedu v sedle. Paty dolů, špičky ke koni, to jezdci poprvé připadá nepohodlné a nemožné. V podstatě neplatí doslova, že byste měli mít nohy vyvrácené dovnitř, ale „špičky ke koni“ je povel, který upozorňuje začínajícího jezdce, že nemá cpát ke koni paty a držet se jimi koně.

Tak jako při prvních jízdách na kole je důležitá rovnováha, ovšem kůň na rozdíl od kola se, stručně laicky řečeno, pod jezdcem kolíbá a kroutí. Dochází k výkyvům vlevo a vpravo, nahoru a dolů (to se využívá při hiporehabilitaci, kdy tyto impulzy ze strany koní povzbuzují žádoucí reakce u pacientů s pohybovými potížemi). Na koni se tedy nedržíte patami, ale koleny a stehny, a sed v sedle je podepřený tím, že se nohama opíráte do třmenů.

Tak jako se člověk učí chodit a později plavat nebo tančit, jde o to, aby vaše tělo reagovalo automaticky a drželo rovnováhu, takzvaně „jezdec jde s pohybem“. Teorie je to jasná, v praxi složitá. Když jsem se srovnala dle pokynů (včetně „narovnat záda!“), měla jsem ještě pobízet koně do pohybu tlakem holení, otěžemi v rukou řídit koně a sledovat kam jdou ostatní koně… Samozřejmě jsem se nevyvarovala chyby každého začátečníka, kterému dají do ruky otěže – otěžemi si k rovnováze nepomůžete, nejsou to držadla.