O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
STRACH KOLEM NÁS, STRACH V NÁS - 3. |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 31 červenec 2022 | |||||||
![]()
Nemyslete, já to prožívám taky, ale teď skuhrat nebudu. A klidně přiznám, že jsem ráda za každýho, kdo na kudlanku zavítá. Ať jen jako čtenář, či jako „komentátor“. Někdy by se dalo říci, že někteří z vás jsou citlivější než opařený prstíček batolete, ale tak se cítím občas i já. Nedokážu si odříznout zprávy, články, ať jsou psány na kterékoliv straně – mj. myslím, že když se mluví o dvou stranách – pro a proti, tak to zdaleka není pravda, protože těch stran je opravdu neurekom, jak by řekli bratia Slováci.
Už dávno kope každý především za sebe.
A my se cítíme mizerně, neboť k běžným životním peripetiím nám přibyl ještě strach zcela odlišný. Z něčeho, co nikdo nedovede předpovědět, ale všichni na to mají svůj odborný názor.
Koukla jsem se na jednom webu na zcela obyčejný, dá se dokonce říci i smysluprázdný článek, pod kterým však bylo cca 700 komentářů. Bylo to v podstatě jako ta známá dětská hra na „Tichou poštu“. Snad jen prvních pár se vskutku týkalo tématu, ale pak už se to víceméně zvrhlo do všeobecného obviňování. Obviňování vlády, lékařů, obchodníků, řemeslníků, a vůbec kohokoliv, kdo zrovna někoho právě naštval. Vůbec tu ale nešlo o to, zda se dá situace řešit, protože to právě nikdo neví.
Všechno se stále mění. Něco je povoleno, jiné zakázáno. Druhý den naopak. Jeden říká moudrá slova, druhý ho označí za debila.
Myslím, že v téhle situaci jsou na tom nejlépe opuštění důchodci, ulití někde ve starobincích.
Spát mají kde, nějaký ten žvanec dostanou a občas je někdo i přebalí. Ale hlavně: ti nemusí mít starost o nikoho, protože nikoho nemají. Jak máte i jen psa nebo kočku, už myslíte na to, co by se s nimi stalo, kdybych musel, nedejbože, do nemocnice a od tam už …
Tak vidíte, i já propadám občas černým myšlenkám. A nemyslete, taky jsem občas hádavá…
Hádám se například se špinavým prádlem, s všudepřítomným a věčným prachem, lednicí, ve které je jen to, co mám jíst, a ne to, na co bych měla chuť (protože je to nezdravé)… Jo, naštěstí tohle jsou moje „zástupné problémy“. Protože moje děti mají svůj život a já vím, že můžu jen vyslechnout, případně se pokusit poradit, ale nic víc. A to ještě jen tehdy, pokud s tím přijdou samy. Jestli to je k čemu, o tom už debatovat nemá cenu.
Jak si tak povídám s pejskaři kolem (to stále všem vřele doporučuju – díky jakémukoliv čoklíkovi získáte najednou možnost mít haldu nejrůznějších známých), zjišťuji, že to mají všichni celkem na jedno brdo: za to, aby neztratili kontakt se svými potomky a potomky těchto potomků, jsou schopni se rozkrájet, udělat cokoliv kdykoliv.
Asi to tak bylo odedávna: dřív měl statkář velký a výnosný statek, odkázal ho nejstaršímu synovi, ten si přivedl nějakou tu „čúzu“, která bývalého vládce odeslala do cimerky vzadu, do vejminku. A chraň ho ruka Páně, aby se snad snažil chod statku (byť by šel od desíti k nule) ovlivňovat. To tedy muselo být ale strašný osud, na konec života… Však je také plno knih i her na toto téma – a to po celém širém světě. Holt nejsme tak úžasní, jak se snažíme vypadat, my, homo sapiens.
Závěrem bych vám všem chtěla navrhnout:
Zkuste zapřemýšlet o nějakém tématu – nemusíte zrovna psát článek (ale byl by opravdu vítaný, což o to!), a to téma napište sem do komentářů. Bude to fajn!!!
Hezkou neděli, d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|