O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK JSEM KOUPIL, TAK PRODÁVÁM |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 31 červenec 2022 | |||||||
![]()
Marka jsem potkal před dvěma lety na letišti ve Whitehorse. Já s Joanne jsme byli na cestě do Česka a Maroka, Mark letěl na Ukrajinu. Zamiloval se tam do nějaké místní dámy, říkal že se učí jazyk. A prý se zamiloval i do celé země a tamních lidí. Měl jsem o Marka v poslední době trochu strach a snažil se ho proto bezvýsledně kontaktovat.
![]()
Až včera - objednal jsem v místní čínské restauraci "take out" pro sebe i Joanne a tu půlhodinku, kterou to zabere, jsem se rozhodl geniálně vyřešit tím, že zaskočím "na jedno" do oblíbeného baru Snake pit, neboli Hadí hnízdo. A kdo tam nesedí, než vousatý Mark se svým pirátským šátkem, zakrývajícím holou hlavu. Setkání bylo bouřlivé, Mark vyprávěl a čínské jídlo mezitím značně vychladlo.
Na Ukrajině byl naposled v listopadu a prosinci. Jeho přítelkyně vlastnila byt na sídlišti na sever od Charkova, ve kterém žila se svou dcerou. Měla rodinu na obou stranách hranic, její bratr měl prodejnu a servis aut. Mark odjel zpět do Kanady před Novým rokem, plánoval se vrátit zpět na Ukrajinu i se synem. Nedošlo k tomu kvůli nástupu omikronu, který znemožnil cestování. A navíc se množila varování před možným ruským útokem. Těm varováním prý v převážně ruskojazyčném Charkově nikdo nevěřil. Lidé si mysleli, že pokud nějaký konflikt opravdu bude, oblastem, kde žijí převážně rusky mluvící lidé, se vyhne.
Invaze ale navzdory Putinovým lžím přišla. A s takovými hrůzami, které nikdo ani ve snu nečekal. Okupantům se nepodařilo dostat dostatečně blízko k centru Charkova, tak aspoň zničili dělostřelectvem předměstí na jeho severní části. Z bytu Markovy přítelkyně jsou trosky, dealship jejího bratra prostě zmizel. Přesto, že jsou to všichni etničtí Rusové a že v té čtvrti není žádná továrna na zbraně nebo dokonce vojenská základna. Prostě teror proti civilnímu obyvatelstvu, nic vic...
Mark mě ukázal na svém mobilu video z těch míst. Něco, co vám v televizi ukázat prostě nemohou. Protože záběry rodiny s malými dětmi, běžící hořícím městem ke stanici metra, rodiny, která musí přeskakovat mrtvoly, to prostě odvysílat nejde. Zvláště pokud se torso nějaké ženy bez noh pořád ještě hýbe. Starší manželé ze stejného domu se asi o dvě stě metrů opozdili, oba roztrhal dělostřelecký granát. A tohle okupanti nazývají "osvobození".
Markova
přítelkyně i její dcera jsou teď bezpečí. V podnájmu v Polsku, v blízkosti
slovenských hranic. Prý nedaleko jakýchsi hor. "To budou asi Tatry,
Marku", řekl jsem. Spousta jejích krajanů se dnes do Charkova vrací a město se opravuje. Jenže tahle rodinka přišla úplně o všechno, co za celý život vybudovala a navíc - Rusáci se tu oblast znovu snaží bombardovat.
Co mě z té konverzace ulpělo v paměti nejvíc - Ukrajinci jsou podle Marka národ, který teď drží při sobě jako nikdy před tím. A budou svoji zem bránit i nadále. Nezávisle na tom, že mluví třeba rusky. Jazykem, který se teď snaží učit i Mark.
Mikin
|
< Předch. | Další > |
---|