O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK SI VYCHOVAT SVÉHO PSA - 1. |
Středa, 27 červenec 2022 | |||
Takže – při mém posledním článku o tom, jak jsem přišla
ke svým chlupatým miláčkům, padlo pár dotazů, jakže tedy to je s tím
přivoláním, aby hafan přišel vždycky, když ho zavoláte a nejenom tehdy, když
jemu se zrovna chce. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že sepíšu takový
manuál, který může pomoct jak majitelům (zatím ještě roztomilých ) štěňátek,
tak i majitelům psů odrostlejších, kteří řeší problémy tohoto rázu.
Předem podotýkám, že uvedené metody jsou dlouholetou kynologickou praxí uznávány a praktikují se jak ve služebním, tak i civilním výcviku psů. Tudíž chci případné útlocitné duše ujistit o tom, že se v žádném případě nejedná o týrání psů.
A jdeme na to: Přinesete si domů malé, cca 8-týdenní štěně. Po seznámení s vámi, jakožto novou smečkou a zároveň i jejím vůdcem – pro zjednodušení nebudu teď zahrnovat případné další členy rodiny, to třeba někdy příště, další členové lidskopsí smečky jsou už vyšší level z hlediska smečkové hierarchie – začnete malého chlupáče učit všechno, co potřebuje. Kontaktu na sebe ho učit nemusíte, ono se vás bude držet samo, protože mu to velí instinkt. Doma mu určíte pelíšek, určíte si jedno slovo, které vyslovíte a zároveň prcka odnesete na místo určené. Po určité době trvalým opakováním výše zmíněného se u štěněte vytvoří tzv. podmíněný reflex a ono bude vědět, že slovo např. „Pelíšek“ nebo „Místo“ znamená, že má jít na místo vámi určené. Zrovna tak doporučuji učit pejska od první chvíle na jeho jméno. Dělá se to jednoduše tak, že jej zavoláte jménem a když na vás otočí hlavu, tak dáte najevo obrovskou radost a pochválíte ho a dáte mu pamlsek. Pak už to jde samospádem.
K těm reflexům:
Dělíme je na nepodmíněné (vrozené) a podmíněné (naučené). Nepodmíněné jsou např. sací, vyměšovací, reprodukční a patří sem samozřejmě i pud sebezáchovy. Tedy to, čím štěně vybavila sama příroda a s čím se už rodí. No a ty podmíněné - to je prostě všechno to, co svého psa dokážete naučit. Ještě se krátce zastavím u vyměšování – dost lidí na základě neodborných rad různě v televizi a od různých pochybných osobností vydávajících se za psí psychology nabylo dojmu, že chozením se štěnětem x-krát za noc ven rychleji docílí toho, že pes se naučí venčit se jen venku. Je to nesmysl. Z toho důvodu, že pes začne svoje vyměšování mít plně pod kontrolou až cca kolem 6. měsíce věku. Takže když si večer nařídíte budíka po 2 hodinách, abyste šli s pejskem ven, tak uděláte pakárnu akorát sami sobě, ale ničeho nedocílíte.
Zrovna tak ničeho nedocílíte, když štěněti budete do loužičky nebo bobků strkat čumáček a hubovat mu. Jen se vás začne bát. Správný postup je takový, že za udělání loužičky nebo bobku doma štěně netrestejte, pouze můžete dát najevo menší nelibost. Zato venku, když se štěňátko vyvenčí, tak nešetřete pochvalou a pamlsky. Klidně ze sebe udělejte tak trochu šaška, ať si okolí myslí, co chce. Děláte to pro sebe a svého pejska, ne pro lidi.
Pokud budete se svým pejskem budovat od začátku ten správný vztah, tak on velice rychle pochopí, že doma je to „fuj“ a venku je to „ok“. A sám se začne snažit to dodržovat. Pak může začít za vámi v noci chodit, když bude ještě malej a nevydrží do rána, a dávat vám najevo, že potřebuje jít ven. Pak samozřejmě platí, že s ním ven půjdete, a náležitě ho pochválíte. Ale prostě těch cca 6 měsíců musíte mít trpělivost. To je prostě příroda, tak ráno prostě uklízet budete. To, co jsem teď popsala, je tzv. „pozitivní motivace“. Pejska pochvalou a pamlsky motivujete k tomu, aby dělal to, co vy chcete. Logicky k tomu existuje i „negativní motivace“, která se naopak používá k zabránění vzniku nežádoucího chování nebo – pokud už k tomu vzniku došlo – k potlačení tohoto chování. Např. k tomu, aby pejsek věděl, že odpadky, co venku najde, se nejí, že auta, cyklisti a běžci se neloví, a tak podobně.
A teď k tomu přivolání:
V kynologických příručkách se píše, že přivolání psa je naprostý základ. Musíte psa zvládnout přivolat z (téměř) jakékoli situace. To téměř je v závorce proto, že při střetu podmíněného a nepodmíněného reflexu vždycky vyhraje ten nepodmíněný, protože je ze své podstaty silnější. Existují výjimky z toho pravidla, ale právě proto jsou to výjimky. Klasický příklad – pes vám v lese vystartuje za zvěří. V takovém případě ho přivoláte zpět jen v případě, že lovecký pud u daného psa není příliš silně vyvinutý a dokážete to přebít. Ale jak říkám, jsou to jen výjimky. Většinou pes zmizí a vy si prostě počkáte.
Dá se tomu samozřejmě předejít, ale o tom taky někdy příště.
Takže jste venku s pejskem. Doporučuji silně začínat nácvik v klidném prostředí, kde na štěně nepůsobí další rušivé vlivy a ono tak může soustředit svoji pozornost jen na vás. A další důležitá věc – pořiďte si na to dlouhé vodítko. Pro potřeby začátečníka stačí 4-metrové, které se normálně používá na obrany. Pak můžete přejít na 10-metrovou stopovačku. Takže máte pejska na vodítku. Necháte ho, ať si čuchá, a dělá, co chce. Řeknete jeho jméno, jakmile zpozorní, tak řeknete důrazným tónem povel – tento jeden konkrétní tón si nechte výhradně na povely, protože při zacházení se psem je důležitá i intonace vašeho hlasu, pes musí vědět, kdy se jedná o povel a kdy ho chválíte. Zažila jsem psovody, kteří stejným tónem hulákali „Ke mně!“ a tím samým tónem „To je hodný!“ Což samozřejmě nemělo ten žádoucí efekt.
Povel doporučuju ten klasický „Ke mně“. I proto, že kdybyste někdy šli na nějakou zkoušku, tak tam se většinou vyžaduje standardní povelování, tak ať nemusíte pak psa přeučovat na něco jiného. Takže řeknete jméno, potom „Ke mně“, POČKÁTE CCA 2-3 VTEŘINY, a poté si začnete pejska pomalu vodítkem přitahovat k sobě. A až bude u vás, pak ho hurónsky pochválíte a nacpete pamlsky. V této fázi ještě není nutné předsednutí před vás, to je zase jen vyšší úroveň pro ty, kteří chtějí skládat zkoušky.
Pro většinu lidí stačí, že pes k nim přijde. A opakujete, opakujete, opakujete. Každý den. Stačí párkrát. A tak se dopracujete k tomu, že pejsek ví, co „Ke mně“ znamená a nadšeně k vám bude běhat. Ke zdůrazněnému – spousta lidí chybuje v tom, že začnou vykonávání povelu hned po jeho vyslovení. Pes potřebuje čas, aby – lidově řečeno – mu to doteklo do mozku. Odborně se tomu říká „reflexní oblouk.“
Je to asi jako vy, když stojíte na křižovatce a čekáte na zelenou. Taky vám chvilku trvá, než ten pedál sešlápnete nebo než vyjdete. Nevykročíte okamžitě se změnou barvy.
LENKA „jednička“
pokračování příště
|
< Předch. | Další > |
---|