![](http://obrazky.kudlanka.cz/pepeper.jpg) Dodneška si z dětství pamatuju naše první domácí pětimístný telefonní číslo. Byly tenkrát všechny pražský hovory za 30 halířů, bez ohledu na délku trvání, a už tehdá jsem vypozoroval rozdíl mezi mužskym a ženskym telefonováním. Zatímco táta míval hovory krátký, tak když mámě volala teta Lída, teta Jarka, nebo nějaká kamarádka, táta rovnou beze slova šel uvařit kafe, přinesl do předsíně k telefonu židli a na stolek popelník, cigára, kafe. Všichni už jsme věděli, že kratší než hodinu ten hovor nemůže bejt. To teda bylo moje první poznání, že mezi mužským a ženským telefonováním je určitej rozdíl.
![Etiketa telefonování aneb obědváte s telefonem u ruky? - Klára UbryováKlára Ubryová](https://klaraubryova.cz/wp-content/uploads/2019/07/N%C3%A1vrh-bez-n%C3%A1zvu-81.png)
Tohle poznání jsem si pak
postupně utvrzoval po celej život. Sám osobně bych bez telefonu v pracovnim
životě sotva mohl existovat. Ale v soukromym životě docela klidně, to ho
potřebuju nanejvejš pro sdělení nebo přijetí nějaký zprávy, kdy není hned
možnej osobní kontakt. S nástupem emajlu, jsem telefon prakticky zavrhl, i když
ho mám trvale v pohotovostním stavu pro všechny případy. Můj názor je v tom
jasnej. Pokud se s někým chci nebo potřebuju pobavit, sejdu se. Pokud se s
někým chci nebo potřebuju pobavit ale nemůžem se sejít, máme emajl, popř.
Fakebook. Telefon nemám na vykecávání, ale na krátký jasný sdělení. Tenhle můj
názor ovšem nesdílí drtivá většina žen, s kterejma jsem se v životě setkal. Ony
si chtějí (nebo snad potřebují?) dlouze, nejraději předlouze, telefonovat. A to
i tehdy, když vědí, že jsme dávno dohodnuti, že třeba za hodinu se sejdeme
osobně.
Další telefonní nešvar je na
Seznamkách. Tam ženy po mužích často vyžadují telefonní číslo. Pokud ho dostanou,
jsou schopné pak volat i několikrát denně o blbostech, aniž bysme se ještě
vůbec zahlédli. Jedna, s kterou jsem se skutečně JEN VIDĚL, a nešlo to, mi pak
po několik tejdnů volala zpravidla o půlnoci totálně zlitá, že je smutná a že
si něco udělá. Možná si skutečně udělala, když pak přestala. Naopak, když jsem,
poučen zkušenostma, odmítl své číslo napsat ještě před osobním setkáním, byl
jsem několika dámami označenej za podvodníka, kterej jistě má co skrejvat a je
dobře, že jsem se tímhle prozradil. Aůůůůů!!!
Dalším nešvarem telefonním,
mezi ženami obecně velmi rozšířeným, je pak změna času dohodnutý schůzky těsně
před ní, když už jsem na cestě: SMS "Promiň, nestíhám, sejdeme se o hodinu
pozdějc." Což je skvělý obdržet v tramvaji, cestou na rande. To bych v tu
chvíli fakt vraždil a jediný, na co skutečně nemám ani pomyšlení, je setkání s
tou dámou. Někdy to člověk dokáže překousnout, ovšem i jsem se už několikrát po
takový zprávě otočil a bez odpovědi se vrátil domů. Možná jsem se tak připravil
o různý fyzický potěšení, ale v tom momentě to jinak nešlo.
Všechmožnejch zážitků
telefonickejch mám habaděj, nebudu s nima unavovat. Tak bych jen na závěr řekl,
že telefon je DOBRÝ SLUHA ALE ZLÝ PÁN.
Brejden všem, NČ
|