O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
STRACH KOLEM NÁS, STRACH V NÁS - 2. |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 19 červenec 2022 | |||||||
Tehdy ještě bylo zlo víc jasné, přímočaré. Ne tak učesané, jako dnes. V seriálu je vidět, jak vypadal a žil NY tenkrát - a že si na tom dali záležet - ta tehdejší špína, drogy, korupce, vraždy, třídní nepokoje a rasová nenávist. Uvědomila jsem si ale, že tohle všechno je dosud a všude - jen je to víc skryté. Že o velkých průšvizích se jen trochu píše - z nutnosti - a pak postupně odejdou do ztracena. Viz ta naše poslední „Kauza Dozimetr“. Ta už si taky dává šlofíka… a za nějakou dobu ji vystřídá další, a další. A my to stejně tak přejdeme a přežijeme.
Jenže občas někomu "hrábne", a začne se bát. Začne přemýšlet - co bude letos v zimě?
Jenže to vše jsou otázky, na které vám nikdo neodpoví, tedy nemůže, pokud to není jen plané chlácholení. Jednoduše nevíme. Všichni počítáme s tím, že jednou musíme umřít, ale to je zastrčené hluboko v nás, takže všichni plánujeme do budoucna. I kdyby to mělo být jen na dnešní den. A i když nevíme, zda nám vzápětí po cestě na metro nespadne na hlavu cihla... Prostě všichni žijeme přítomností a plánujeme budoucnost. A to nám nyní chybí. Nehledě na to, že tohle jsou problémy, které máme všichni společné. A což teprve, když k tomu připočteme ještě problémy osobní. Problém s partnerem. Nepříjemnosti s dětmi. Nemoc v rodině. Problémy v práci. V domě.
To je situace, o které se tak krásně říká, že je "Na mašli". Jenže o lidech, kteří se vzdávají, o těch psát nechci, přiznávám, že těch si opravdu nevážím. Pokud člověk není opravdu ve zdravotně neřešitelném stavu, tedy zralý jen na eutanázii, tak jsou vždy nějaké možnosti. Obdivuju naopak ty, kteří svůj život i přes nejhorší zdravotní problémy zvládají.
Já to řeším celkem jednoduše – na rozdíl od většiny z vás jsem dáma už důstojnějšího věku, takže do práce nemusím a ani děti už do školy nevodím. Tak si dávám sama sobě "velké úkoly": když jdu se svým chlupatcem ven, a někde si i sednu, tak si píšu, co všechno bych měla udělat. Pokud možno podrobně...
To je taková známá berlička, pomocná v podobné situaci. Dávám si tím možnost, naplánovat si budoucnost, kterou zvládnu splnit. Asi ne dnes, a třebas mi to bude trvat i déle (nebude se mi zrovna teď, v tom horku, vytírat a luxovat), ale určitě alespoň něco splním. Věřte mi, doporučuju vám také naplnit si den podobně, jako to psala Anička - pod tímto minulým článkem. Je jí smutno, ale snaží se. Nerada se dívám na lidi, kteří se vzdávají. Bohužel, jen u nás v ulici se už pár bytů takhle smutně uvolnilo...
Plánujete si své dny? Máte nějaké stabilní zábavy? I kdyby to byl jen TV seriál?
d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|