 Můj manžel je introvertní člověk a téměř se se mnou nebaví, má nejraději svůj klid. Doma spolu mluvíme v podstatě jen o provozních záležitostech domácnosti. Neumí mi ani poskytnout psychickou podporu. Např. při občasných stresech v mém zaměstnání, když mu chci o svém problému říct, je jasně vidět, že ho to nezajímá. Jeho jediné rady jsou: "No, když ti to vadí, tak dej výpovědˇ". Na nějaké něžnosti si nepotrpí, a když ho chci políbit nebo se s ním pomazlit, tak ho to obtěžuje. Sex byl letos 2x a nestál za moc. Jenže - a to mi fakt věřte - to,
že náš sex za moc nestojí, jsem zjistila až po 22 letech manželství (vysvětlím
dále). Letos jsem vdaná 27 let. Myslím, že mě má docela rád, ale neumí to dávat
najevo. Po řadě mých snah to nějak s manželem řešit, kdy jsem si s ním na to
téma chtěla mockrát promluvit a on neměl zájem si ty věci vyříkat a hlavně nějak řešit, vždy řekl, že v našem manželství nevidí žádný problém, jsem se rozhodla, že
situaci vyřeším jiným způsobem. Cítila jsem se totiž deprivovaná citově a
sexuálně jakbysmet.
Podala jsem si na jedné seznamce inzerát v oddíle flirt a sex, a uvedla jsem, že
hledám ženatého muže, ale nejen za účelem sexu.
Ozval se mi 52 letý muž. Asi měsíc jsme si e-mailovali
a vykali si. Po měsíci jsme se sešli. Sice mi bylo jasné, že ten pán si ubral nejméně
10 let, ale měl tak velký šarm, bylo s ním nesmírně fajn - dalo se s ním mluvit o čemkoliv. Prostě došlo k
tomu, že jsme se sblížili po všech stránkách.
A musím vám říct, že tak fantastický sex jsem nikdy
nezažila, jako s ním. Po roce našeho vztahu se však objevily závažné problémy s jeho
srdcem, on byl velmi často v nemocnici a sex nepřicházel v úvahu. Přesto jsme
se scházeli, protože jsme nemohli být bez sebe a to i bez sexu; mě tento vztah
velmi naplňoval. Měl pochopení pro všechny moje problémy, vždy mi dobře
poradil, jak mám řešit některé situace, bylo to prostě nádhera.
Po dvou letech jeho nemoci ho konečně dali lékaři do
pořádku provedením radiofrekvenční ablace na srdci. No, a sex začal opět
fungovat. Jsme spolu už 5 let, jemu je už 69 let. Za těch 5 let jsme toho spolu
už dost prožili, každé čtvrtletí jedeme na 3 dny na školení do Prahy. Navzájem
jsme se navštěvovali v nemocnicích.
On se mezitím stihl oženit s paní, s kterou žil už 10
let, a která je o 19 let mladší než on. Přes to všechno jsme pořád spolu, a zatím
se nám to daří úspěšně tajit. Myslím si, že to tak bude trvat, dokud
"nás smrt nerozdělí". On si hledal milenku na seznamce, protože jeho
dlouholetá partnerka přestala jevit zájem o sex a neměl si s ní o čem
povídat.
To, že my dva jsme spolu již 5 let, podle mě souvisí s
tím, že jsme oba velmi sečtělí, máme stále nová témata o čem mluvit, dokážeme
se navzájem podpořit v kritických chvílích.
Dost možná, že teď mě odsoudíte, nebo se budete ptát, proč jsme se nevzali my
dva – ale ne, nešlo by to. Oba víme, že v manželství bychom spolu nevydrželi.
Můj přítel je totiž děsný puntičkář. Kdysi jsem měla
plné ruce tašek a požádala ho, aby mi vyndal z mojí peněženky jízdenku na
autobus. On si všiml, že nemám srovnané pečlivě peníze v peněžence a srovnal mi
v ní bankovky od nejmenší po největší a to tak, že všechny byly srovnané
stejným směrem - lícovou stranou, a od nejmenší po největší, navíc ještě
jednotlivé druhy bankovek byly srovnané od nejopotřebovanějších k
nejneopotřebovanějším.
Pak mi předvedl, že i on ve své peněžence to má takto
srovnané, dělá to už od svých 15 let. No - mně by z toho kleplo. Z toho on
usoudil, že já jsem bordelářka, a to on by nesnesl, a já usoudila, že já bych zas
nesnesla to jeho puntičkářství.
No a zjistila jsem, že jeho manželka je taková
poslušná domácí puťka bez ambicí, zatímco já jsem úplně jiného ražení - jsem
ambiciózní, a taky se doma nehroutím, když neumyju každý měsíc okna. Myslím, že
ho to ho ke mně přitahuje, ale doma by mne nechtěl.
Můj přítel není vůbec šetrný, k narozeninám mi dává
nejdražší parfémy, když jedeme spolu na 3 dny do Prahy, tak já si platím jen
jízdenku a párkrát mi ji i koupil, on platí hotel, kulturu, obědy, večeře,
muzea. Já platila zatím jen 2x muzikál, protože jsem na to sehnala vstupenky
dopředu u nás v podniku.
Líbí se mi, jak mi říká při každém rande, že jsem
krásná a inteligentní, - což doma neslyším, jak je rok dlouhý. On mě neustále
oslovuje jménem - doma mám pocit, že manžel ani neví, jak se jmenuji; a když mě
jednou ročně osloví, vždy to zaznamenám, protože je to neobvyklé.
Milence jsem ze začátku strašně milovala, ale teď
myslím, že už nejsem tak bláznivě zamilovaná, že teď už to přešlo ve velmi
silné přátelství s nádherným sexem. Nevím, co bych dělala, kdybych o něj přišla.
Myslím si, že jsem měla velké štěstí, že jsem na něho narazila. Osobně se se
domnívám, že na takových flirtovacích seznamkách se nenajde moc mužů, kterým
nejde jen o ten sex, ale i tu "duši". A doufám, že náš příběh
neskončí moc brzy, přála bych si moc, aby mu vydrželo zdraví a jeho elán.
Myslím, že to, že je stále aktivní a podniká, ho
odlišuje od ostatních mužů v jeho věku, protože kdyby mi někdo předem řekl, že
si začnu s "důchodcem", tak bych mu to nevěřila. Opravdu si neumím
představit, že bych měla poměr s klasickým doma sedícím a nudícím se dědou... Tenhle vztah mi přinesl vše, co mi chybí v manželství,
přestala jsem být nervózní a zklidnila jsem se.
SPOKOJENÁ (VELMI) RENATA
|
