 Starosti a obavy se obvykle týkající se každodenního života, rodiny, práce,
vlastního zdraví nebo zdraví blízkých. To vše vede k úzkosti, únavě a nepříjemným
tělesným pocitům. Tělesné projevy mohou být různé. Mám absolutně zhoršený spánek,
špatně usínám, v noci se budím, nespím…
Stav je to velice nepříjemný a trvá
léta. Postupem času jsem si načetl, že seznam dále uvedených nepříjemností, se
jmenuje generalizovaná úzkostná porucha, po anglicku "generalized anxiety disorder"
a že mám vyhlídky, že se jí asi už nikdy nezbavím. Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objevuje po dlouhotrvajícím
stresu. (Ano, to jsem zažil víc než párkrát.) Její příznaky se objevují
pozvolna, nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustále zabývání se
stresujícími myšlenkami. (Pochopitelně, když máte průšvihy, nepříjemnosti, tak
na ně stále myslíte.)
nervozita
neklid
napětí
podrážděnost
snadná unavitelnost
potíže s koncentrací
vznětlivost
přecitlivělost
svalové napětí
poruchy spánku potíže s jídlem potíže v sexu
Negativní očekávání, obavy z nastávajících
průšvihů, neštěstí, co se právě stalo, a pak pocity "na pokraji svých
sil" vedou ke zhoršenému soustředění. Týkají se obvykle každodenního
života, rodiny, práce a zdraví. Člověk si často uvědomuje, že si dělá starosti
nadměrně, nicméně se nedokáže ubránit tomu, aby nad nimi nepřemýšlel.
Ono když víte, že je to všechno v háji, tak
zkuste si starosti nedělat. Odhodit je za hlavu, protože to stejně „nezahojíte“.
Jenže - funguje to už automaticky. Ruku v ruce s automatickými stresujícími
myšlenkami jde zvýšené napětí, úzkost a vyčerpanost. Odpočinek je problémem.
Kdy se u mě problémy poprvé projevily, přesně nevím.
Možná už v dětství, nebo v dospívání, v pubertě jsem měl menší výkyvy nálad
každou chvilku. Nepřikládal jsem jim tehdy nějakou určitou podstatu.. Pocity
úzkosti, deprese a obsese začaly přicházet čím dál častěji. V těchto časech
jsem si začal poprvé uvědomovat, že se se mnou asi něco děje. Když jsem si
jednoho dne přečetl článek, který byl právě věnován depresivně úzkostné poruše,
a já se viděl úplně v celém obsahu, kontaktoval jsem psychiatra, který ihned
odhalil můj problém a začal s léčbou.
Přišel jsem již v čase, kdy byla celá nemoc plně
rozjeta.
Já dřív stále
cítil hrůzu a strach, abych neselhal. V čemkoliv, kdekoliv. Proto jsem vydržel
a před všemi hrál, že jsem v pohodě. A pak se mi to stalo.
Byl jsem zrovna v práci, otevřená a mě postihla dost
silná ataka. Nebyl jsem v tu chvíli schopný ničeho, měl jsem zrychlené dýchání,
třes a brnění v rukou a v ústech. Jediné, co jsem mohl, bylo odejít do
kuchyňky, co byla vedle kanceláře, tam jsem si sedl na zem a po chvilce jsem
omdlel. Byl to jeden z těch horších zážitků; to se u mě projevila panická
ataka. Naštěstí jsem se po chvíli vzpamatoval, nevím, že jsem měl takovou
kliku, ale nikdo mne neviděl, nikdo si mne nevšiml.
Potom jsem konečně šel k psychiatrovi. Jo, předtím
jsem si to načetl na internetu, že to nebyla žádná nemoc, tedy ne fyzická.
Věřím, že
spousta z vás je také pod tlakem a nemluví o tom. Často není s kým.
Těžko se dá popsat ten pocit úplné bezmoci. Člověk,
který si tím neprošel, tou vnitřní bolestí, to stěží dokáže pochopit.
Několikrát
jsem slýchával ty známé fráze, vzchop se, to přejde, chovej se jako chlap, to
nic, to přejde.
Tohle
zlehčování problému nijak nepomůže a ani nedostane člověka z té těžší fáze.
Nejdůležitější je pochopení. Ale když není… a nebo není kolem nikdo …
Tak jsem se svěřil.
Je tu někdo mezi vámi, kdo tohle také zná?
KASPER
|
