|
 Doba šílí vymknuta z kloubů a my šílíme s ní. V běžné řeči často
slyšíme výrok, že se někdo z něčeho zblázní, že je to šílená situace a
nejčastěji větu, že někdo prostě není normální. Chápeme správně, co to
znamená? Víme, co je to být normální? Pochybuju. Tedy pochybuju, že "normální" je pro všechny stejné. To, co je normální pro jednoho, pro druhého je to absolutně mešuge. A co když si najednou nejsme jisti ani sami sebou???
Pekla
jsem koláč. Předpekla jsem základ, vytáhla z trouby, namazala náplní a vrátila
dopéct. Šla jsem mezitím něco dělat. Za deset minut jsem se vrátila, otevřu
troubu… a koláč tam nebyl. Kromě mě ale nebyl nikdo doma! Pomalu a opatrně jsem troubu zavřela. Pak jsem ji znovu otevřela. Koláč tam
stále nebyl. Opakuji si v duchu všechny známé příznaky schizofrenie. Poté se mi
vybavila dětská říkanka: „Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal“. Pro každý
případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážela… Vracím se, otevírám znovu troubu.
Koláč tam není.
Nevím už proč, šla jsem k zrcadlu… Zdá se, že zevní příznaky žádné nemám…
Vyťukala jsem na Google „z trouby zmizel koláč“. Je mi jasné, že to k ničemu
nebude. Štípla jsem se do ruky. Reakce normální. Říkám si: „Káčo, jsi dospělá,
chytrá ženská! Kam se ten koláč mohl propadnout?“ Pomyslela jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno…
Vyšla jsem na balkon. Ne. tam se nikdo nedostane.
Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo. Bůhvíproč se mi vybavila „Akta X“…
mimozemšťané, dychtící dostat můj koláč do svého talíře. Začala jsem se
hystericky smát. Vypila jsem sklenici vody. Otevřela jsem myčku, abych tam
sklenici postavila.
Z
myčky se na mě díval koláč. Dvířka od trouby jsou hned vedle…
Asi
bych si měla vzít dovolenou.
KÁČA
|
