 Jak často píšete rukou? Asi moc ne… Raději a častěji mačkáme písmenka na klávesnici, než bychom vzali do ruky propisku a popsali papír. Je to škoda. Ručně psané písmo odráží naši osobnost, rozvíjí jemnou motoriku, posiluje paměť a používá se i jako relaxační metoda. Kdy naposledy jste ručně popsali celou jednu stránku a více? Nebo jste četli souvislý ručně psaný text? A poznali byste písmo kamarádů či kolegů v práci?
Místo klasických diářů používáme kalendáře a plánovače
v chytrých telefonech, které pípnou, když máte jít na schůzku, zaplatit
složenku nebo tchyně slaví narozeniny. Místo pohlednic posíláme SMS, dopisy
jsme vyměnili za e-maily. Ti, co si dlouhé roky schovávají zamilované dopisy,
mají poklad. My, co jsme už randili s mobilem v ruce, máme smůlu.
Rukou psaný projev je vyšší liga. Musíte dopředu
zvážit, co chcete sdělit, jinak budete škrtat, přepisovat a místo vzhledného
dopisu budete mít čmáranici. Na psaní se musíte víc soustředit, ukvapenost tu
nemá místo. Tvar písma a umístění v prostoru podporuje kreativitu a představivost,
ručně psaný text není nudně monotónní jako ten vytvořený na počítači.
Psaní rukou je totiž náročnější pohyb než psaní na
klávesnici. Součinnost svalů aktivuje centra v mozku, a tím pádem se lépe
zafixuje v paměti. Procesu učení pomáhá i to, že při ručním psaní se více
soustředíme. Někteří lékaři dokonce doporučují kurzy kaligrafie jako prevenci
proti demenci. Další důležitý argument v obhajobě ručního písma je, že je
součástí naší identity, je jedinečné a stejně jako neexistují totožné otisky prstů,
neexistuje ani totožné písmo. 
Schválně: jestli si všimnete něčeho dnes FAKT neobvyklého?
Nesmíme opomenout ani dopad na naši tělesnou schránku.
Ručním psaním se rozvíjí jemná motorika a cvičíte koordinaci ruky a oka.
Aktivuje se okolo 500 svalů, pracuje zápěstí, paže i rameno. Dnes se malé děti
naučí dřív ovládat dotykovou obrazovku, než vezmou do ruky tužku.
Ve vyšších ročnících škol má dnes řada učitelek a
učitelů ke způsobu, jakým žáci píšou, vcelku benevolentní přístup. Na dokonale
vysoustružených písmenkách nebazírují, někdy i tolerují, když děti píší
verzálkami. Na středních školách mnohdy mají studenti a studentky povoleno psát
si poznámky z přednášené látky přímo do notebooku. A v přednáškových sálech
vysokých škol psaní na klávesnici dominuje, počítač je povinným
vybavením studentstva.
Budeme čím dál
chytřejší?
d@niela
|
