OK, TADY JE TO, CO SE ZATÍM NAPSALO, DÁNO DOHROMADY - BUDE SE VÁM TO LÉPE ČÍST:

Konečně víkend.
Takže – myčka i pračka plný, cestou domů se stavím koupit něco k jídlu a pití… Jo, a pak projdu ulici. Musím „to“ záhadný stvoření najít. Už delší dobu mi občas chodí do schránky pošta pro někoho, kdo má podobný jméno. P. Krousky. Jenže já jsem Petr Krouzký. Zatím to ještě nikdy nebylo nic extra důležitýho, ale včera přišel pohled, na kterym bylo napsáno: „Takže jestli nepřijdeš ani tuhle neděli, budeš fakt litovat.“
Nechápu, že někdo ještě si píše čumkartou… Zeptal jsem se pošťačky, ta taky nevěděla, jen si myslela, že moje jméno, už tak dost divný, někdo občas poplete.

Když jsem tedy cestou domů procházel kolem našich paneláků – ještě že jsou vlastně jména lidí ven ku uvedená, našel jsem „David Krousky“. Zazvonil jsem, ozval se chrochtavý hlas nějakého dědka, a že přijde – otevřely se dveře hned v přízemí, fakt vylezl asi stoletý chlápek, a co mu to šlo, pajdal ke dveřím.
Otevřel, vzal si tu pohlednici do ruky, a jen vyhrkl:
„To je pro mou vnučku Fildu.“
„No, ale tady je napsáno P., takže to asi stejně nebude ona,“ já na to.
„Ale ona se píšeš „Ph“ na začátku, to je správně. Jenže ona už tejden nebyla doma, telefon má hluchej a já vůbec nevim, co s ní je!“
Petr se pana Krouského ještě zeptal, jestli ji nějak sháněl, jestli někomu zavolal.
Ale ten jen zavrtěl hlavou, že Filda má už jen jeho, že syn i se snachou jsou Austrálii, a že teď, když je ta zatracená pandemie, tak nehrozí, že by snad dcera někam jela. A že žádný zprávy nemá, protože je na počítač blbej. A že pokud ví, tak Filda by měla být v práci, ale tam taky není. To mu volal její šéf. Filda je nějaká výzkumnice přes kytičky, že pracuje v Troji, v Botanický zahradě. Ale - jak před týdnem odjela do práce, tak tam prý nedojela!
A že to zrovna včera byl říct tady na policii.




Cestou domů jsem přemýšlel, co to je za jméno Filda, psané s Ph? Physalis ne, to je kytka, asi Philomena? Tedy český Filomena. S nějakou Filomenou Kroužkovou jsem chodil na základku. Říkali jsme jí Filcka, protože se pořád lepila na naší partu. To bude určitě ona, jenom si poameričtila jméno a teď je nezvěstná.

Vrtá mi hlavou, že ona nebude nezvěstná, ale někde nakukuje a čeká, co udělám či řeknu.
No v mé hlavě to duní otázkami - záleží mi na F nebo PF? Jasně že nikoliv.
Důležitější je, zda bude ochotna sdílet mé představy a touhy…

Večer jsem měl čas a tak jsem zabloudil na sociální sítě. Určitě to je ona, ale z toho brejlatýho výletě vyrostla manekýna.
Tu zvláštní barvu očí, tmavě šedé s hnědými tečkami za skly brýlí, si dobře pamatuji. Po základce vystudovala hnojárnu a pak ještě chemickou.
A teď pracuje na výzkumu rostlin, hybridů, jejichž olej by se dal použít jako ekologické palivo. Ve svém oboru je kapacita.
Aby ji tak nakonec ještě někdo unesl.

divně mi hučí v uších... syčí?
Tohle je asi podobný tomu, co má děda, jako kdyz si nafukuju míč a nestihnu ho zašpuntovat... tinitus? kde bych to vzala?
posadila jsem se a zjistila, že jsem v nějakém pokoji, dvě postele, u okna psací stolek "Krucifix, kde to sem?"
Chtěla jsm jít k oknu, ale sotva jsem se nadzvedla, zamotala se mi hlava. "Co to je, co se to děje?"
"Mám totální okno, vždyť já si vůbec nic nepamatuju."
Zase jsem spadla na polštář - někdo otevíral dvere za mnou, hernajs, nemůžu se zvednout...



Anežka přistoupila k Fildě a podala jí sklenici vody: "Tak jak je? Udělalo se vám prý někde v zahradě asi blbě, našel vás manžel, prý jste říkala, že jste asi něco chytla. Manžel mi řekl, že nějakou dobu prý budete bydlet u nás, protože máte rozpracovanou nějakou práci a že váš děda má prý covid, takže domů nemůžete. Asi ste to od něj chytla..."

Filda vnímala jen zčásti, i když už se jí jasnilo.

Pomalu poznávala své okolí. Ano, tady už jednou, asi před rokem, taky pár dnů bydlela, tenkrát její šéf končil tu svou práci... Ale že by... "Prosím vás, jak tu jsem dlouho, já jsem trochu mimo, vůbec nic si nepamatuju."

Paní šéfová jí sdělila, že je to už týden, a jak je možné, že si to nepamatuje, když chodí přeci do laborky?
Tak tohle Fildu dost rozhodilo: že by si nepamatovala, co celý týden dělala?

Když se zeptala na dědu, tak jí bylo řečeno, že děda je v poho a že jí tam manžel nejspíš dnes odveze. Anežka, paní šéfová, ještě pomohla Fildě s oblékáním.
Jen si pro sebe něco drmolila, že tohle už příště zažít nechce, že to jednou přeženou, a bude průser!

Filda zůstala v pokoji sama. Jakoby se nad údolím rozplývala mlha, stejně tak se jí objevovaly vzpomínky. Tedy hlavně na včerejšek.

Pracovala už delší dobu na vývoji nových ochranných prostředků proti významným a nejvíce rozšířeným chorobám rostlin a proti škůdcům. Vždyť některé z biologických a chemických druhů insekticidů, fungicidů, herbicidů a jiných specifických pesticidů, které se používají, jsou dlouhodobě zdraví škodlivé, takže se stále vyvíjejí nové - její tým se tomu věnoval.

A ve středu před týdnem se se šéfem těžce pohádala.
Trval na rychlém ukončení vývoje, kdežto ona přišla na několik případů, které hrozily nepříjemnostmi.
Pak zase měla okno.

Anežka ji pozvala na kávu a nabídla jí sklenici vody, prý s práškem proti kocovině, že přeci včera to všichni přehnali.
Filda sklenici mechanicky vypila, pak ještě dopila kávu, došla si do koupelny - a tam se jí udělalo nesmírně zle...