Plodný internetový autor Ross Hedvicek vydal pod názvem Povídání o psech a Psohlavcích krátké, ale závažné pojednání o současných poměrech v Česku. Popisuje je stručně tak, jak je vidí Čech žijící v cizině, když navštíví na krátkou dobu svou někdejší domovinu. Pokud někdo z našinců bude toto pojednání číst, příliš dobré nálady mu to nedodá. Ross Hedvicek vidí Čechy ostrým pohledem, jemuž nedokážou uniknout hlavní nešvary našeho života.
Ten první je proslulý, "kdo nekrade". Ale následují další:
"Všichni tam kradou a lžou, podvádí a zpronevěřují. A s drzým ksichtem si
ještě myslí, že jsou nejchytřejší na světě, že jsou něco jako Švýcarsko
blízkého a středního Východu a jen oni sami ví nejlépe, jak se všechno má
správně dělat. Mají ohromný pocit nadřazenosti vůči Polákům, Slovákům, Rumunům
atd., ale pocit méněcennosti především vůči Němcům"
To ovšem zdaleka není všechno. Ross Hedvicek nastavuje zrcadlo dalším
stinným stránkám českého života: "To zlodějství je v nich úplně zabudované
jako math-coprocessor v Intel chipu, ta snaha někoho ošidit či přechcat je
úplně patologická, to je jako podmíněný reflex u Pavlovových psů! Jsou to
notoričtí lháři a lžou ze zvyku i když to není ani trochu nutné, jsou to
dokonalí závisláci na lhaní bez něhož nemohou žít"
Ostrým závěrům Ross Hedvicka se ještě budeme věnovat. Ale sám jeho pohled
je poučný. Vezmeme-li ho zcela vážně - a to lze vřele doporučit -, pak na jeho
základě můžeme odvodit poučení, jak se máme dívat /a naopak nedívat/ sami na
sebe i na ostatní národy.
1. Kolektivní pohled ("všichni tam kradou a lžou", "to
zlodějství je v nich", "jsou to notoričtí lháři") umožňuje vidět
vlastnosti obyvatelstva, které se účastní vytváření tzv. poměrů. Poměry jsou
mimo jiné výsledkem jednání a chování obyvatel a jsou vlastně také kolektivní.
Takže článek pana Hedvicka postihuje svérázným způsobem části našich poměrů:
"Napřed okradli šlechtu, pak udávali židy Němcům, aby se zmocnili jejich
bytů a majetku. A těm nepatrně málo židům, co přežili Auschwitz, Bergen-Belsen
atp., a vrátili se do ČSR, řekli: My už nevíme, kde jsou ty vaše osobní
cennosti, které jste si u nás schovali, než jste šli do koncentráku.' A o
nemovitosti okrádají židy dodnes, když úředně říkají My Vám nebudeme nic
vracet, neboť my jsme vám nic nezabavili.' Židovské majetky byly totiž
zkonfiskovány nacisty a ČSR zkonfiskovala majetky téměř všech Němců"
2. Jak je vidět z ukázek, toto kolektivní vidění, nemá-li se stát oslavou
nebo nenávistným pamfletem, nesmí sklouznout k paušalizaci. "Udávali židy
Němcům" je nekorektní paušalizace, protože většina Čechů židy neudávala.
"Jejich bytů a majetku" se za války zmocnit Češi nemohli, protože jak
p. Hedvicek správně udává, židovské majetky arizovali Němci. A vůbec, kradou
dnes v Česku opravdu všichni?
3. Kolektivní paušalizací lze sice dospět k pravdě, ta je však plochá a má
hodnotu dosti problematickou. Chceme-li nějaký národ (včetně vlastního)
seriózně posuzovat, měli bychom vidět jeho existenci v základních souvislostech
a rozlišovat různé skupiny. Jinak bychom se mohli dopouštět podobných
nespravedlností jako Ross Hedvicek: "Ameriku nenávidí snad 99 %
obyvatelstva, určitě větší procento než v Iráku, ty neuvěřitelné protiamerické
kydy v těch jejich růžových novinách, to se nedá ani číst Na to, že právě bylo
padesáté výročí protikomunistického povstání v Plzni, si nikdo v novinách ani
nevzpomněl - ale o tom, jak zlí američtí vojáci vraždí v Iráku těhotné irácké
maminky střelami z raketometu, to je tam na prvních stranách!"
Trapná protiamerická ideologie v irácké krizi byla v Česku skutečně na
prvních (i dalších) stranách novin; to bohudík neznamená, že 99 % obyvatelstva
nenávidí Američany. Ross Hedvicek nerozlišuje politiku, média a prostého
občana, nechce pochopit spoušť, kterou zanechalo šedesátileté panství
autoritativních režimů v politice i v médiích, spoušť, kterou tento národ bude
muset odklízet sám ze sebe i okolo sebe.
Okolo sebe znamená vidět rovněž okolní a vůbec ostatní národy ostrým
kolektivním pohledem - jako to dělá pan Hedvicek - ale bez paušalizace a s
maximálním individuálním rozlišením i s pochopením pro historické i
geopolitické souvislosti. To nejsou požadavky na tlusté studie, znamenají pouze
tolik, že při přemýšlení o těch ostatních bychom neměli zapomenout na cosi
základního.
4. Nikdy žádný národ nesestává ze samých zlodějů, profesionálních lhářů,
podvodníků. Třebas i v takových poměrech, jako jsou dnes u nás (nebo jako byly
v druhé polovině 30. let v českém pohraničí osídleném Němci), nejsou normální
lidé příliš vidět - a určitě nedokáží být tak hlasití jako ti podvodníci - ale
jsou tu, žijí mezi ostatními a pracují. Takže nad žádným národem nelze lámat
hůl, však ono se ještě uvidí. A v případě nás Čechů se může vidět také něco
jiného, než to, co popsal pan Ross Hedvicek.
Emanuel
Mandler
|