Mýty spojené s konzumací cukrů zvyšují příjem cukru, aniž by si to spotřebitel uvědomoval. K matení lidí přispívají pověry, přesvědčení vzniklá na základě klamavých sloganů, informace na obalech potravin a nápojů nebo cílené dezinformace. Shrnula je švýcarská spotřebitelská organizace FRC.

Není to samozřejmě samotný cukr, který je příčinou všeho zla a lidských nemocí. Jde a hlavně o to, jak k němu přistupujeme a jak s ním nakládáme. Jednoduše v dnešní době cukrové ho konzumujeme příliš mnoho, a to zejména v průmyslově upravených potravinách, kam se běžně přidává, aniž to často tušíme.

Mýtus 1: Tělo potřebuje cukr. Je to sice pravda, ale lidé ji obvykle chápou špatně. Při trávení škrobu z potravin si organismus umí sám obstarat dostatek glukózy. Přímá konzumace cukru nebo sladkých potravin proto není nutná.

 Mýtus 2: Sirup z agáve je zdravější než bílý řepný cukr. Oba produkty obsahují stejné množství cukru a mají srovnatelné zdravotní účinky.

 Mýtus 3: Med obsahuje minerály, proto je zdravější než rafinovaný bílý cukr. Tak jednoduché to není. Med skutečně obsahuje stopové prvky, vitamíny, bílkoviny a polyfenoly. Avšak ohledem na dávky, ve kterých se med obvykle konzumuje, jich organismu nedodá příliš mnoho. Lepší efekt má vyvážená strava s menším množstvím kalorií.

 Mýtus 4: Výrobky s fruktózou neškodí zdraví. Omyl. Ačkoliv se fruktóze někdy říká ovocný cukr, ve výrobcích či na pultech obchodů většinou nemá s ovocem nic společného. Lze ji totiž vyrobit i z velmi levného kukuřičného sirupu. Zvyšuje riziko zubního kazu a přílišná konzumace ve zpracovaných potravinách škodí zdraví stejně jako nadměrný příjem cukru.

 Mýtus 5: Ovoce a zelenina obsahují cukry, proto jsou stejně nezdravé jako sladké výrobky. To není pravda. Cukry v celém ovoci a zelenině jsou doprovázeny dalšími látkami a vlákninou, proto je organismus zpracovává v jiném kontextu než volné cukry ze sladkých potravin. Právě příjem volných cukrů bývá s nemocemi spojován. 

 Mýtus 6: Ovocné šťávy prospívají zdraví. Omyl. Šťáva z ovoce je totiž zpracováním zbavena většiny prospěšných živin, zejména vlákniny. V ní obsažené přírodní cukry působí na zdraví podobným způsobem jako přidané cukry. Sklenice džusu ukrývá asi tolik cukrů jako sklenice limonády. Je lepší ho pít málo a ne každý den.

 Mýtus 7: Dětské příkrmy dětí musí být chuťově příjemné a nasládlé. Není to pravda. Děti rády objevují jiné chutě a seznamují se s novými potravinami. Úkolem dospělých je nabídnout jim širokou škálu kyselých, hořkých a slaných pokrmů, nikoliv do všeho přidávat ovocné šťávy nebo třeba banán, aby je osladili.

Mýtus 8: Je normální, aby dětské výrobky chutnaly sladce. Omyl. Děti si užívají všechny chutě. Slazené dětské potraviny pouze podporují oblibu sladkostí.

Mýtus 9: Pokud v seznamu složek není cukr, výrobek jej neobsahuje. Ani to není pravda. Cukry se mohou skrývat za různými názvy: laktóza, sacharóza a další slova končící na -osa. Stejně tak mohou být součástí jiných potravin, například agávového a rýžového sirupu, karamelu, medu, sladu nebo koncentrátů ovocných šťáv. V nutriční tabulce najdete součet všech cukrů: přidaných i těch, které jsou přirozenou součástí potravin.