Téměř se stoprocentní jistotou si troufám tvrdit - že tyhle nepravidelné čtverečky, ze kterých se nám po menší či větší vynaložené námaze povede složit obrázek, zná každý. Řeklo by se hračka – jenže málokterá „hračka“ je tak vhodná pro člověka jakéhokoli věku, neboť perfektně trénuje to, co nejvíc potřebujeme: náš mozek. Myslím tím pochopitelně ta klasická puzzlátka, která si musíte ohmatat, rozsypat, rozložit… nikoli podobné hry na počítačích a mobilech.

Mj. ta neuvěřitelná možnost se kdykoliv na cokoliv zeptat na Google je podle odborníků velmi nebezpečná – neboť díky tomu ztrácíme svou krátkodobou paměť – jednoduše: přestáváme svůj mozek namáhat, cvičit, používat…Po staletí byly skládačky oblíbenou zábavou pro děti i dospělé. Je to ovšem nejen zábava, ale i perfektní škola a trénink mozku pro všechny věkové kategorie. Jejich výhodou je, že v sobě skloubí dvě rozdílná, avšak velmi důležitá, pozitiva. Jedná se totiž svým způsobem i o tvůrčí činnost, neboť rozvíjí vaši kreativitu. Zároveň však skládání puzzle klade i vysoké nároky na logické myšlení, které se takto skvěle procvičuje.

Každopádně, pokud se naučíme, aby obě naše hemisféry spolupracovaly a byly využívány v rovnováze, tak si rozhodně zlepšíme soustředění, koordinaci a paměť.  Samozřejmě, že nejlepší je s tím začít už od útlého dětství.

Ano, už děti od jednoho roku se mohou hodně učit – a zabavit - na dřevěných vkládačkách.  Trénují si jimi koordinaci oko - ruka, poznávají tvary a barvy, a zlepšují hrubou motoriku. Když se malé dítě dívá na různé tvary a vyhodnocuje, kam se který kousek hodí nebo nehodí, rozvíjí tuto důležitou dovednost. A tak zábavnou formou, zpočátku jednoduchým skládáním či vkládáním správných kousků, se učí používat vlastní mysl a nenásilnou formou se učí, jak řešit problémy a myslet logicky.

A pak už je puzzle provází celým dospíváním – je perfektní, když děti společně pracují na sestavení celkového obrazu, neboť mohou diskutovat o tom, kam by měl který kousek přijít, a proč se mají v sestavování střídat; učí se v pohodě a hrou spolu komunikovat a sdílet radost z dokončení puzzle. Puzzle symbolizuje systematičnost a logické myšlení.

Není náhoda, že si právě tento motiv vybrala do svého loga slavná encyklopedie Wikipedie. Překonávání problémů spojených s řešením dětem dává pocit úspěchu, zvyšuje se jim tím sebevědomí a připravuje je na další výzvy v životě. Výzkumy ukázaly, že pokud dětem předložíme hračky, jako jsou bloky, puzzle a jiné tvarové hry, pomáháme tím rozvíjet jejich prostorové schopnosti. Pochopitelně, že tyto dovednosti pak hrají důležitou roli při rozvoji jejich prostorového vnímání a především v jejich pozdějším řešení témat z oboru STEM (věda, technologie, strojírenství a matematika).

Je samozřejmé, že puzzle pro starší děti jsou už komplikovanější. Jednak jsou dílky menší, je jich podstatně více a je nutno vynaložit větší psychickou námahu i více času na složení celku. Děti se už musí více soustředit, složení trvá podstatně déle a vyžaduje o mnoho více pozornosti i vytrvalosti. Současně je to hra, při které mohou být samy, stejně tak jako s kamarády, rodiči, nebo ve větším počtu lidí, třeba s celou širší rodinou. Nikdo nehraje proti nikomu, všichni mají společný cíl – poskládat hezký obrázek.

A ta radost, když se zadaří, ta je k nezaplacení.

Puzzle je rovněž nesmírně vhodnou volbou pro seniory. Podle expertů jde o skvělý prostředek k procvičení postřehu a paměti. Mnohým „déle dospělým“ nechybí vysoká trpělivost a hravost, a tak se i s náročnější skládačkou rádi „poperou“. Je to zábava nejen na chvíli, ale mnohdy, pokud je na výsledný obraz potřeba větší množství dílků, tak i na několik dnů. Příjemně prožitých, odpočinkových a současně nesmírně prospěšných.

 
První zmínky o této kratochvíli pocházejí ze starověké Číny, kde cílem ale bylo spíše skládat tvary, než obrázky (tedy hlavolamy typu Tangram a podobné). První skládačku toho typu tak, jak ji známe, vyrobil londýnský kartograf a kreslíř map John Spilsbury, který byl studentem u Thomase Jefferysona, královského geografa krále Jiřího III.

V roce 1766 John nalepil mapu světa na tvrdé dřevo a vyřezal podél hranic jednotlivé země. Tím vytvořil učební pomůcku pro výuku zeměpisu pro děti.

Brzy se tato skládačka stala také oblíbeným rozptýlením.

Když se dostavil obchodní úspěch, vytvořil John dalších sedm map.

Vedle světa také Evropu, Asii, Afriku, Ameriku, Anglii a Wales, Irsko a Skotsko. 

Mnohokrát jsem to skládala –

ale kupodivu, už je doma nemám.

Darovala jsem je…

ANDREA

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment