No,
tak nácvik rozmnožování bychom měli za sebou. Následně přijde, milé dámy, jeho výsledek.
Správně, muži a děti. Tak neuvěřitelná věc. A pohromadě! Je vlastně docela prostá. Muži
milují děti. Milují svoje děti. Nejen žena dostala do vínku genetikou program
na ochranu dětí. I muž tohle má, a pokud jde o vlastní děti, je neskutečně
ješitný. Ty jeho jsou dokonalé, i když jsou úplně k ničemu. Jsou jeho. To
stačí k jeho štěstí.
Nikdy ale muže nestavte před hotovou věc.
Děti jsou věc, která se týká obou, a muži nemají rádi, pokud se
dělá něco důležitého bez nich. Nějakým překvápkem typu: „Bude to chlapeček!“ ho
můžete nenávratně poslat do vývrtky a prostě o něj přijít.
Muži jsou hrdí na své syny a milují své dcery. Bez rozdílu. I když
se Pepíček narodil jako Evička, není to pro něj rozdíl. Snad jen, že přesvědčit
Evičku, že potřebuje vláček, půjde o dost hůř. No, ale však on to dokáže.
Chlapi nejsou ideální na hlídání dětí. Obzvláště pokud jich je víc
pohromadě. Těch dětí. V jedné věci se od dětí liší, totiž neochvějnou
logikou. Bohužel, logika na děti neplatí. Takže muž se stává naštvaným, protože
domluvit se s pěti dětmi je prostě peklo. Stačí dvě, a jejich všetečné
otázky jsou nad jeho síly.
Je to bohužel dáno neuvěřitelnou dětskou trpělivostí, s jako
dokáží opakovat jednu činnost.
Přesněji vyptávat se, nebo tlouct tím umělohmotným koněm do víka
kufru.
Tak, teď už vidím ten seznam toho, co je jinak.
Než mi ale sem napíšete, zkuste se zamyslet.
Je to skutečně tak? GROVIK
|