 Zda čůrat vstoje či vsedě může být pro muže v leckteré domácnosti
otázkou vpravdě hamletovskou. V Německu se však řešila zcela vážně v
soudní síni! A to kvůli případu soudní pře mezi vlastníkem bytu (žena) a
nájemníkem (muž) o 1900 eur (cca 53 tisíc korun) kvůli skvrnám od moči
na podlaze, na zdi i na prkénku. Alespoň částečnou podporu pánské
části populace poskytl soud, který rozhodl, že "stání" není soudně
stíhatelné. "Stoupenci této praxe musejí počítat s občasnými střety se spolubydlícími, zvláště
ženami, ale nenesou odpovědnost za korozi mramorových podlah
toalet a koupelen," zdůvodnil soudce svůj rozsudek. Ne že bych musela v každém článku
zmínit svého čoklíka, ale pokud s ním chodím ještě těsně před spaním,
tedy noční
dobou, vídávám v ulicích muže nejrůznějšího věku, jak otevřeně močí na
chodníku
– a to dokonce nikoliv u zdi, či stromu, ale do ulice. A před hospodou
jsou i v družném konání. Ptala jsem se kdysi jednoho pána, co tím
vlastně sledují? Prý to je i projev mužnosti. Ale myslím, že nanejvýš proudem moči honí broučka lezoucího po zemi. Nebo v zimě vyčurávají svůj monogram do sněhu... Že by si tedy dokazovali svou velkou mužnost? Nevím. Rozhodně to mají oproti ženám nesmírně jednoduché. To jsem si poprvé uvědomila na Červené sjezdovce v Krkonoších, kdy jsem v zoufalství nevěděla "co, kam, kde". A i když se mi pak povedlo schovat se za jedním hustým keřem, tedy tou nízkou borovicí, na jejíž jméno si teď ne a ne vzpomenout, tak vzpomínka na svlékání se z kombinézy a nakonec i samo čúrání byl horor - jak to všechno rychle zvládnout a navíc ani si nic neposkvrnit. Podobnou situaci zažila moje kamarádka, kterou zas manžel nechal v zaparkovaném autě - za poledne na velkém a lidmi přeplněném náměstí, kde ovšem nikde nebylo vůbec nic, kam by fofrem zalezla. Ale přesto situaci vyřešila, a ještě dnes jí skládám obrovský hold. Zejména při mužském močení vestoje prý hraje velkou roli
správné zaměření proudu moči. Nesprávně zaměřený nebo rozptýlený proud může
způsobit znečištění podlahy, oděvu, obuvi, případně i nezvednutého záchodového
prkénka.
Od mužů je z tohoto hlediska obvykle vyžadováno, aby
si přinejmenším rukou přidržovali penis za účelem jeho nasměrování. Správkyně a
uklízečky někdy opatřují pisoáry žertovými nápisy typu „Přistup blíže, je
kratší, než si myslíš“, a ženy s oblibou nadávají na muže, kteří si před
močením nezvednou prkénko. Někteří muži dokonce nechávají
sedací prkénko v základní poloze trvale zvednuté. (Není divu, že se na ně ženy zlobí, však usednout v noci na studenou mísu je opravdu eklhaft!) 
Začetla jsem se i do spisu, který se věnuje studiu lidských dějin z hlediska
močení, a zjistila, že s močením na vyhražených místech měli mužští vždy velké
problémy. Dokonce ani Ježíš Kristus zřejmě nechodil na veřejnou latrínu. Podle
historických vykopávek se zdá, že v Kumránu, odkud Ježíšova domovská sekta synů
božích pocházela, ani žádná latrína nebyla. Naopak, každý příslušník sekty
chodil vykonávat potřebu do písku okolní pouště zcela neorganizovaně. Bral si s
sebou jen lopatku pro zahrabání pevných exkrementů a v případě zvlášť čistotných
mnichů možná i konvičku s vodou. Tyto jednoúčelové lopatky archeologové skutečně
našli.
Sotva si troufám se zeptat – jak je to u vás?
d@niela
|
