![](http://obrazky.kudlanka.cz/KRAVKA.jpg) Že já tam lezla... Jak já si cestou domů zase nadávala, panejo... No, takže stručně: žiju furt v jednom obrovském nerváku, který snad skončí, což si přeju, ale zase si říkám, že "každej máme něco". A tak jsem se po totálně probdělé noci vydala na ranní psí prochajdu a po návratu zpátky jsem se ještě odhodlala, že po setsakra dlouhé době navštívím svou obvoďačku. Skoro týden jsem jí několikrát denně bezvýsledně volala, nikdo to nebral. Asi dovolená. Tak jsem se to tedy vydala zjistit.
V čekárně pusto prázdno, za
dveřmi se ozýval rozkošný smích sestřičky a paní doktorky. No, na dveřích jsem
si ověřila, že telefonní číslo, na které jsem volala, je správné - a poslechla
svůj střelený nápad: vytočila jsem ho a zvonila, a zvonila... Když to stále
nikdo nebral, počkala jsem chvíli a zkusila to naposledy. Úspěšně!
Sestřička se ohlásila, já
také, pak jsem řekla, že bych potřebovala mluvit s paní doktorkou.
"A co jí chcete? Jste
nemocná?"
"Ne, a jsem dvakrát
očkovaná, můžu vám to ukázat, mám to v mobilu, a mám i výsledek pondělního
testu."
"No, to ale stejně už
můžete být nakažlivá. A co tedy potřebujete?"
"Chtěla bych se
objednat. Šlo by to dneska?"
"Ne, v žádném případě,
máme plnou čekárnu."
To už mi nervy začaly trochu
vibrovat: "Sestřičko, tak to máte čekárnu plnou neviditelných, protože já
sedím vedle dveří, a je tu prázdno."
Přímo jsem cítila ten ledový
vztek: "Cože? Tak proč voláte? Ale stejně vás paní doktorka nevezme,
musíte se telefonicky objednat!!!"
"Vždyť to přeci
dělám.."
To už se otevřely dveře, z
nich vykoukla hezká, ale ošklivě naštvaná sestřička: "Tak co tedy
chcete?"
"Špatně spím, je mi
pořád horko, a taky jsem byla u alergoložky, ta mne poslala na hematologii,
tady mám zprávu, tak bych se chtěla zeptat, co tam je napsáno."
Za sestřičkou vykoukla
trochu paní doktorka, vzala si od sestry ten můj papír, podívala se na to a
pravila: "To vám nepovím, tomu já nerozumím, tak tam jdete, nejblíž to
máte do Thomayerky. K tomu já vám nic neřeknu. A s tím spaním si dojděte na psychiatrii,
to bude asi všechno společný, i to pocení." A zase zalezla.
Sestřička ještě jednou
zdůraznila, že příště rozhodně jen telefonicky, protože nakazit může kdykoliv
kdokoliv kohokoliv.
A dveře se zabouchly.
Jak říkám, že já tam zas
lezla...
d@niela
|