Po dalším čase, když i ten nejmenší dospěl do věku mladého muže, odešel také do svého života. Jen nechal u otce svou milovanou kočičku, protože neměl možnosti ji vzít s sebou. A tím to všechno začalo...

V takových situacích je lidem smutno. Otec zůstal v domě sám, jen ta malá synkova kočka byla posledním zbytkem velké rodiny. A tehdy se zrodil velký plán. Plán na něco, o čem se později psalo v celém světě, co se dostalo i do té veleznámé Guinnessovy knihy...

Craig, jak se křestním jménem otec jmenuje, je neuvěřitelně šikovný. Mimo svou práci se začal věnovat jedinému pamětníku na rodinný život - té malé číče, která mezitím přivedla na svět houf nádherných koťat. Ne že by se jen staral, aby měla co jíst a pít, ale vzal to "z gruntu" - začal vyřezávat a sestavovat malé kočičí město, takové překrásné domečky, ve kterých kočky bydlely.

Velice brzy tam začali chodit lidé, obdivovali tu úžasnou kočičí rodinku, která se neuvěřitelně rozrůstala. Protože - měl-li někdo nějakou číčinku, pro kterou už neměl místo, přinesl ji Craigovi a požádal, zda by ji tam nemohl nechat... 

Bylo tam postupem času cca sedm set koček, dobrovolníci tam chodili pomáhat, později se přidal i veterinář. 

Byl to kouzelný život, Craig se už svým kočkám věnoval celý svůj čas. 

Ale roky běží, Craig stárnul, a přestával svůj obrovský kočičí ranč zvládat, takže se rozhodl ho ukončit a kočičky se postupně rozešly do světa, do nových domovů.

Craig už má doma jen pár těch nejmilovanějších, které úzkostlivě opatruje … 

d@niela