 Nedávno jsme měli sraz se známými, sešlo se nás pěkných pár lidiček, skoro všichni „kolegové“, jen jedna kamarádka, Majka, čerstvá důchodkyně, nedorazila. Další kamarádka věděla, proč její místo zůstalo prázdné. A taky nám to zčerstva vysypala a následně se rozproudila docela vášnivá debata, která nás rozdělila na dva tábory. A to doslova.
Majka totiž požádala o předčasný
důchod. Dovolila si odejít o dva roky dřív z pracovního procesu. No,
dovolila, vlastně už ani tu práci neměla, s covidem zavřeli malý obchůdek,
kde předtím pracovala, a smlouvu na dobu určitou jí už neprodloužili. Tak šla
na pracák a svůj čas dělila mezi nahánění pracovních příležitostí a péči o
manželova tatínka. Tatínek po pár měsících odešel na věčnost a Majka
s mužem po něm zdědili chaloupku uprostřed Beskyd.
Majka se svým mužem rádi a hodně
cestovali, takže se nemuseli moc dlouho rozhodovat. Svůj byt ve městě
pronajali, na jaře se odstěhovali na chalupu, upravili si auto na
obytňáček a následně vyrazili do světa.
Tak už cestují několik měsíců, objeli kus Evropy a Majka nám pravidelně dává
informace a fotky, kde právě jsou.
No, a najednou se nepřítomná Majka
stala bodem číslo jedna.
Jedna část přátel jim děsně fandí,
závidí (v dobrém) a kdyby mohli, udělají to taky. Z mého pohledu ideální
stav. Jsme zdraví, rádi cestujeme, máme čas a máme prostředky. Kdy jindy to
udělat, když ne teď. Na jejím místě bychom asi udělali to samé, kdyby to bylo
možné. Takových lidí jsou spousty, nic výjimečného to není. 
Druhá část nadávala, začala
kritizovat, že asi Majka a její muž nevědí, co by roupama vymysleli, nemají asi
nic pořádného na práci, nudí se a proto si tak cestují.
Mezi touto skupinou se ještě
objevily názory, že to asi dělají naschvál, abychom jim záviděli a že chtějí
všem vytřít zrak, že mají peníze a můžou si cestovat. A že by udělali líp,
kdyby raději byli doma a dělali něco pořádného, třeba zahradničili, pečovali o
dům nebo raději pomáhali dětem.
Majka má dvě dospělé děti, jeden
syn pracuje v zahraničí, dcera je zatím sama bezdětná a bydlí
s přítelem v novém domečku, který si spolu postavili. Dokonce se i
její dobrá kamarádka a kolegyně z bývalého zaměstnání dala slyšet, že v dnešní
době je nesmyslné takto cestovat a měli by radši sedět doma na zadku a být
vděční, že jsou zdraví a nejezdit po čertech ďáblech a neroznášet covid (i když
se Majka i s manželem zatím těší dobrému zdraví a mezi lidi chodí
minimálně).
Je neuvěřitelné, jak stačila jedna
zpráva a naše banda, do té doby táhnoucí za jeden provaz, se div nepoprala. Jo,
není to jednoduché. Z mého pohledu taková prkotina a přitom strhla takovou
slovní potyčku.
A jak to máte vy? Cestovali byste?
Využili byste možností, chytili příležitost za pačesy a užili si všechno to, co
předtím nešlo?
Vyrazili byste na cestu kolem světa?
Nebo vám to taky přijde divné a raději byste zůstali doma?
A když už, vadilo by vám, kdyby vaši známí udělali
taky takové rozhodnutí?
VODOMĚRKA
|
