 Můj příběh, coby manželky, která „na nevěru přišla“, je tuctový; je tolik podváděných manželek a speciálně v pokročilém věku… Ale já si řekla (když mě přešel první šok a zoufalství), herdek, tohle přece musí mít svůj vzorec a zákonitosti!!! A začala jsem pátrat. Nikoliv po milence, ale po těch zákonitostech. Myslím, že není na světě nic jasnějšího než to, že pokud žena vystrčí, tak muž zastrčí. Odpusťte prosím tu vulgaritu, ale je to tak výstižné. Příroda (nebo kdo) to tak zařídila v zájmu zachování druhu, a proto to taky funguje.
Je prosím fuk, zdali je pán ženatý, či jinak
zadaný (možná to funguje trochu méně pro kategorii pánů čerstvě zamilovaných,
ale také to funguje. To všechno ostatní, tj. zklamání, slzy, bolest, výčitky,
ale i radost z tajného milování, sdílení krásných pocitů milenců, a podobné
emoce - je jaksi navíc.
Uvízlo mi hezké přirovnání: muž dostane jenom
tolik, kolik mu žena dá. A tady je jádro pudlíka - ten můj pacholek za to vlastně nemůže, von je
tak naprogramovanej. Zlehčuju to, teď už ano, nicméně mě ta ženská nakonec začala
zajímat. A tak jsem mu rovnou řekla, že jestli je takovej borec, že to dávno
skončil, jak tvrdí, tak mi řekni, kdo to je, chci ji poznat, vědět, co má ona a
já ne? Ale, ale, to se to kroutíme, to se to vymlouváme…
(Tak víš co? Já se na ni podívám i bez tebe.)
To jsem mu ale už neřekla a rozjela to. Ale jo, moji drazí, samozřejmě, že vím,
je nečestné a nesportovní, prolézat mobil, který není můj a pátrat po mailech,
které nebyly psány pro mně. No, taky mi ze sebe bylo patřičně nevolno. Leč účel
světí prostředky a po chvíli mi zas bylo dobře.
Ano, oslovila jsem ji, a velmi slušně: vím o
tom, ale nezlobím se, on není můj majetek, miluji ho tolik, že má dovolenou i
občasnou nevěru a jste prima, že se se mnou bavíte. Jste z jeho milenek jedna z mála
těch férových, ty ostatní jsou konvenční slepice.
Odpověď byla vyplašená a zaskočená, ale se
slušně a s úsměvem rozloučila.
A - stalo se. Manžel se s ní rozhádal a vztah
se skončil.
Můj závěr je – přijdete-li tomu svému na
nevěru a nechcete mu rovnou balit kufry, oslovte dotyčnou ve výše popsaném
duchu, to málokterá rozdýchá. Ta oficiálně povolená nevěra jaksi ztrácí kouzlo
konspirace a už to asi není taková zábava. Nehledě na to, když se začne cítit
jako „povolená zástrčka na občasný záskok“.
Tak co vy na to, milé dámy?
BOŽENKA
|
