 Jsem já to ale ... představte si: mám doma jednu milovanou orchideu, kterou jsem asi před rokem dostala darem. Květy zatím nemá, ale během doby, co jsem byla pryč, jí narostly dva nové listy a přibyly vzdušné kořeny. Potřebovala však osvěžit. Orchideje se zalívá proléváním. Tak jsem ji vzala do kuchyně, posadila na půllitr a prolila. Pak ji vrátila do skleněné misky, ve které sedí obklopena různými kamínky, a trochu té prolité vody k ní ještě na chvíli přilila. A odnesla zpátky na její okno. 
Po chvíli jsem si brala nějaké léky... Ano, tušení vás nejspíš
neklame: zapila jsem to zbytkem té prolité vody, co zbyla v půllitru. Docela
jsem se zděsila, a nakonec se rozhodla "to" vnitřně desinfikovat
hltem ferneta. Nic jiného jsem totiž doma neměla. Ach jo, no, třeba vykvetu.
Místo té orchideje.
Když jsem to
venku říkala jedné své psí kamarádce, tak se se mnou podělila o jiný zážitek. 
Jednoho dne se
rozhodla pro velegrunt. Všechno umyla, otřela, vyprala, vyluxovala… A tak
přišla mimo jiné na řadu i její krásná solná váza na svíčku, která byla poněkud
zašlá. No, a protože se plno nádob a vůbec různých věcí perfektně myje v myčce,
šoupla ji tam s ostatními věcmi.
Hádejte, co
následovalo: Nebudu vás moc napínat – ta solná vázička se pochopitelně
kompletně rozpustila…
Taky máte
podobně otřesné zážitky?
d@niela
|
