Pan Jiří Kuřátko si šel večer lehnout, když mu manželka povídá: „Jirko, v kůlně se
svítí. Asi jsi tam nechal svítit!” Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce
jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději.
Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl,
že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl:
„Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho volného, zatím tedy zamkněte barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.” Jirka řekl: „Dobře.” Sedl si a
chvilku počkal. Pak znovu zavolal policii: „Dobrý večer, před
chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je
oba zastřelil.” A zavěsil.
Během tří minut k nim před dům smykem přijela
tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela
sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli. Náčelník poté říká panu Kuřátkovi: „Já
jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!”
Jirka říká náčelníkovi: „Já
jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho, kdo by sem přijel, nemáte!" - Nucená sexuální zdrženlivost působila zhoubně na mé myšlení.
Měl jsem sny a vidiny o spolupracovnicích a sousedkách, zejména o zde přítomné
poškozené. Když ochotně přijala mou pomoc s opravou pračky, tak mě ty vidiny na
místě přemohly...
-
Je pravdou, že jsem si na svoji obživu přivydělávala navazováním styku s
cizinci. Tedy spíš než jako výdělečnou činnost udržovala jsem tyto styky jako
koníčka...
-
Jmenované jsem poskytl klíče od bytu, jídlo a měl jsem s ní sexuální poměr, a
to všechno z mého humanitárního stanoviska...
-
Doznávám, že jsem jí chtěl znásilnit a tak k tomu účelu jsem jí násilně svlékl.
Ale v tom začala hrát v lesním divadle hudba a proto jsem svůj záměr nedokončil
a šel jsem tancovat...
-
Všechno si poškozená vymyslela a nic se nezakládá na pravdě. O tom, že měla být
znásilněna, jsem se dozvěděl až na VB a byl jsem velice překvapen, že jsem se
toho měl účastnit i já...
-
Kdyby se mě alespoň slušně zeptal, ale hned mě násilnit, to přece nebylo vůbec
třeba...
-
Žádný znásilnění to ani nebylo, protože při tom koukala, jestli někdo nejde.
Náhle šel okolo svědek, a tak začala křičet, aby si zachovala dobrou pověst...
-
Já jsem jí držel jednu nohu a spoluobžalovaný možná držel další nohu, ale to
nevím přesně...
-
Spolupracovnice vytrhoval z práce neustálým líčením sexuálního života ve dvou
nepodařených manželstvích...
-
Alena V. se v podniku soustřeďovala na všechny muže od platové třídy 13 podle
RPMS...
-
Jako mužský byl úskočný a lstivý. K intimnímu styku s ním jsem přišla, aniž
bych to vlastně zpozorovala...
(uhodnete autora?)
Seděl jsem s manželkou u stolu na jejím srazu ze střední školy. Neustále
sledovala opilce, který seděl sám u vedlejšího stolu a pohrával si se
skleničkou.
Zeptal jsem se jí: „Znáš ho?"„Ano," vzdychla si. „Je to moje stará láska. Pokud vím, tak se dal na
chlast hned po našem rozchodu před mnoha lety a slyšela jsem, že od té
doby nevystřízlivěl." Já na to: „Kdo by si pomyslel, že někdo může tak dlouho oslavovat?" Manželé se zastaví před stánkem s teplými párky a klobásami. Prodavač se
hned zdvořile ptá: „Co si dáte prosím?" Žena nosem natáhne vůni teplých
uzenin a řekne: „Já bych si dala párek s hořčicí." Prodavač úslužně
kývne a upřesňuje objednávku: „A křen taky?"Paní odpoví: „Křen si taky
dá párek s hořčicí!" Tchýně vaří v kuchyni guláš.
Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si chce vyprosit kousek masa.
Tchýně ho odsune nohou.
Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
"Vypadni!" zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.
Vzápětí přichází zeť z práce. Posadí se ke stolu a tchýně se lísá:
"Uvařila jsem výborný guláš. Jen pro tebe."
A naloží mu vrchovatý talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa.
Zeť mu kousek hodí.
Kocourek maso zhltne, vzápětí škytne a leží bez dechu natažený na zemi.
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
"Ták!!! Otrávit jsi mě chtěla, ty bestie!"
A dá jí takovou ránu, že tchýně letí do kouta.
Kocourek to sleduje pootevřeným očkem a říká si:
"A máš to, ty mrcho zlá!"
Hezké povelikonoční
dny
d@niela
|