Nedávno jsem vyrazila na víkend s kamarádkami. I když se všechny známe tolik let, že už to číslo ani nechci říkat nahlas, raději než společnou postel jsem zvolila spaní na rozkládacím gauči. A vyspala jsem se tak dobře, až mě napadlo, jestli by to nebylo dobré zavést aspoň někdy i doma. Spát s někým dalším v jedné posteli pro mě není jenom tak, naopak, považuju to za velký zásah do intimní zóny. Právě proto jsem na dámské jízdě spala raději sama.
Ze stejného důvodu jsem si taky nikdy
předtím nepřipustila, že by to mohl být dobrý nápad ve vztahu.
Do něj přece sdílená postel patří automaticky, ne? Pokud přiznáte, že
s partnerem nespíte v jedné posteli, jako byste tím automaticky
říkali, že už nemáte vůbec žádný intimní život. A čeština tomu mnohoznačnou
frází „spát spolu“ taky zrovna dvakrát nepřispívá. Podle statistik oddělené
spaní upřednostňuje až 30 % párů. Zároveň ale, podle mě nepřekvapivě, víc než
polovina z nich nechce oddělené ložnice vůbec přiznat. Konec romantiky. Společná postel má kořeny v dobách chudoby a může vést
k horšímu spánku. Když měla rodina jednu dvě místnosti a postelí méně než
členů, spaní v jednom lůžku dávalo smysl. Nebylo výjimkou, že v jedné
posteli spala celá rodina. Naopak ti, kdo si to mohli dovolit, spávali
odděleně. Dnes se oddělené spaní vrací. Protože už dokážeme kvalitu spánku
změřit, ukazuje se, že: dospělý člověk potřebuje minimálně 7 hodin kvalitního
spánku, nekvalitní spánek způsobuje vážné zdravotní problémy, včetně obezity,
srdečních chorob nebo cukrovky a špatný spánek způsobuje podrážděnost, výkyvy
nálad, negativně ovlivňuje pocity uznání a vděčnosti.
Ve vztahu to může vést až k odporu k partnerovi, což je
hlavní příčinou rozvodu. Nejčastější narušitelé klidného spánku jsou chrápání,
rozdílné požadavky na teplotu v místnosti a rozdílné biorytmy. Spánek má
prostě výrazný vliv na naše zdraví a náladu a tím i na celý náš život. A ačkoli
anglický pojem „sleep divorce“ obsahuje děsivé slovíčko rozvod, ve skutečnosti
může právě tohle opatření váš vztah zachránit. Jedna skupina těch, kteří občas
nebo pravidelně spí odděleně, tvrdí, že se zlepšením spánku se zlepšilo
i mnoho dalších věcí v jejich životě – včetně vztahu. Druhá skupina
pak vyzdvihuje, že jim odpadl zdroj neshod s partnerem v tom,
kdy jít spát, jestli v ložnici větrat nebo kdo víc chrápe.
Shodují se ale, že společné
chvíle ráno a večer si nesmí zapomenout vynahradit jindy a jinak. Tak
jako ostatní aspekty vztahu, i společné (ne)spaní je individuální Například já
ráda chodím spát brzy, chvilku si ještě v posteli čtu a vstávám časně.
Naopak můj partner je sova, z pracovních akcí se vrací spíš až v noci
a ráno se začíná probírat k životu, když já už mám za sebou dvě tři
hodinky aktivity. K tomu si připočtěte moje lehké spaní, ve kterém mě
probudí každý pohyb…
Oddělený spánek partnerů
Mnohem víc než u nás, kde se za oddělené spaní spíše stydíme,
je tento koncept populární v západních zemích. Mluví se o něm
jako o „sleep divorce“ (doslova „spánkový rozvod“), což naznačuje něco
negativního. Je to ale přesně naopak: partneři, kteří přestali spát v jedné
posteli, jsou prý často ve vztahu mnohem spokojenější. Může jít jak
o oddělené místnosti, tak o postele, které nejsou spojené.
Výhody a nevýhody obojího jsou zjevné – vyžadují různé
dispozice bytu i vzájemná očekávání partnerů. „Spánkový rozvod“ jsem zatím
zažila hlavně tehdy, kdy byl jeden z nás nemocný a dočasně se
přestěhoval do jiného pokoje. A musím se přiznat, že mít ložnici jenom pro
sebe a nemuset po celém dni péče o rodinu řešit, jestli někoho
neruším nebo on mě, je vážně příjemné. Ale zároveň se po pár dnech
vždycky těším, až bude všechno při starém.
Ve prospěch častějšího odděleného spaní pro mě mluví hned několik
věcí: Po osmi letech společného soužití a dvou dětech dávno víme, že společný
čas bychom spolu měli trávit hlavně aktivně a vědomě. Na kvalitu našeho
vztahu má větší vliv jedno skvělé 4hodinové rande než 7 hodin bok po boku
ve spánku. Když se dobře vyspíme, čas, kdy jsme vzhůru, si společně
i s dětmi mnohem víc užíváme. Naopak největší minus osobně vidím
v tom, že v oddělené ložnici se mnohem snáz bouchne dveřmi.
Vyříkat si případné neshody před spaním je jedno z pravidel, které se nám
nejvíce osvědčily. Každého asi napadne, jaké bude mít tohle opatření vliv na
intimní život. K tomu bych snad jen poznamenala, že každý rodič už dávno ví, že
v bytě existují i jiná místa.
Stoprocentní stopka by byla, kdyby s odděleným spaním
souhlasil jenom jeden z nás. Stejně jako na vše ve vztazích je zkrátka
dobré podívat se na společný nebo oddělený spánek bez předsudků a idealizování.
Přednost by měly naše skutečné potřeby spíš než společenské zvyklosti. A jestli
se bát toho, že oddělené spaní povede ke vzájemnému odcizení? Nikdo
neříká, že to nemůžete jen zkusit a zjistit, jak se cítíte právě vy.
Ve zdravém a fungujícím vztahu budete mít pomyslné dveře do
ložnice toho druhého určitě vždy otevřené.
ZUZANA
FRYAUFOVÁ (pro Tchiboblog)
|