 Tak jsem se zrovna vrátila z půlnoční procházky se svým drahým pesanem. Návrat je téměř stejně složitý, jako příprava "na ven". Jak já nemám ráda to oblíkání... Asi jsem v nějakém tom předchozím životě byla divoška v Amazonii, oblečená jen do korálků. Nojo, ale čas nestojí, z divošky je babizna, která se musí setsakra zahalovat i v letních vedrech. I když podstatně méně, než teď, když je venku pětadvacet sněžných centimetrů. Navíc - při návratu má pes snad o kilo víc, protože má nohy obalené sněhem. No, kilo to není, ale musím ho spláchnout teplou vodou, pak vyfrotýrovat a strčit do deky. Já mám boty, kalhoty, bundu i čepici taky zachumelenou, což znamená navíc vytřít předsíň. Ale už dost nářků, kafe všechno zahojí, doma je nádherně, koupila jsem si báječnou novou knížku... A vlastně mi nic nechybí. Nebo snad jo??? Tak jsem začala fantazírovat: Co kdyby nebyla žádná pandemie, všechno otevřené, volné, svobodné... A tak si, drahouškové moji, představte, že máte — pro dnešní den — možnost splnění třech přání:
a) kde byste teď chtěli být?
b) S kým by to bylo?
c) Co byste si na dnešek naplánovali? 
bláhová d@niela
|
