V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním.
Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka, ještě z doby, když neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, pokud se kdokoliv z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám ho okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"
![Image result for lady by phone clip](https://img.clipartfest.com/4eca7e915337236eb18727ff56e70091_-on-telephone-the-graphics-woman-on-phone-clipart_1350-1434.jpeg) Dva právníci šli na večeři. Poručili si každý kávu a vytáhli sendviče. Servírka přiběhla a povídá: "Pánové, tady nesmíte konzumovat vlastní potraviny!" Oba právníci se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a vyměnili si sendviče.
Devětaosmdesátiletý děda se necítil dobře. K lékaři nechtěl jít, ale rodina ho donutila a tak šel. „Neměl jsem sem chodit,“ řekl otráveně doktorovi. „Dobře vím, co mi je.“„Skutečně?“ podivil se lékař.„Jistě,“ odpověděl děda. „Je to jen předčasné stáří.“
|