NČ, máš můj obdiv za tvrdohlavost - doufám, že se nenecháš odradit, i když teď tvrdíš, že jsi skončil. Zajímalo by mě, co jsi s těmi "chleby" udělal. Dalo se to jíst? Ten první sice nevypadal jako krasavec, ale možná byl poživatelný....? Tenhle vypadá syrově a pálí mě žáha jen při pohledu na něj - ale třeba zachutnal....

Jestli bude tenhle lockdown ještě nějakou dobu trvat, mohli bychom se všichni v něčem zdokonalit - já se vrhla na příhraniční němčinu s tím, že až se někdy otevřou zase hranice Saska, které mám za humny, vyrazím s němčinou "pro přežití" a děsně si to všechno užiju. Pokud dříve nezemru.

Pusť se prosím do dalšího chleba. Já věřím, že to jednou dáš.

Mimochodem - prosím, nesmějte se mi. Letos (tedy vloni před Vánocemi) se mi poprvé v mém dospělém životě podařilo udělat opravdu dobré slepované linecké cukroví. Já vím, vypadá to blbě, ostatních pár druhů jsem dělala standardně, pracny dokonce lépe, než moje maminka. A ty slepované jsem považovala za nutné pro ozdobu talířků s pečivem, tak jsem je holt vždycky tak nějak schroupala po Vánocích sama, namáčela jsem je do kávy, protože to bylo prostě tvrdé pečivo a kluci ho ignorovali. Maminčin recept u mě nefungoval, jiné recepty se neosvědčily.
Až jsem narazila na ten pravý. Hospodyňky, neodsuzujte mě. Ale takové nuance, jako vyndat vejce hodinu před zpracováváním těsta z lednice, důsledné prosívání mouky a cukru, zcela jiné množství cukru, jiný tuk, pečení bez horkovzdušného proudění.....blbůstky, které v ideálním součtu zabraly. A já jsem pro veliký úspěch pekla tohle cukroví asi 5x za sebou- jen tedy v poloviční dávce. Vždy jsem to snědla a udělala další. Naposledy před týdnem, abych měla co dát ke kávě -já vím, lepší hospodyňky mají napečená taková kvanta, že je zamražují a pak postupně vytahují jako z kouzelného klobouku, ale to nemám ráda, a také jsem vždycky znovu nevěřícně radši udělala menší dávku, co kdyby to zase nevyšlo.....

Takže NČ - téměř na sklonku života jsem zvítězila, píšu si čárku za umíněnou snahu. Ty to také dáš

I mistr tesař se někdy utne. Není to jenom o tom, dát tam správné suroviny ve správném množství, ale také dodržet technologii.
Občas se mně také podaří nějaký paskvil, většinou jenom proto, že vymyslím nějakou zkratku, aby to tak dlouho netrvalo a pak z vánočky je nakonec zemlbába.
Kdysi dávno jsem svého nastávajícího chtěla navnadit skvělou svíčkovou. Knedlíky jenom zpívaly, maso bylo předem naloženo a jenom se rozplývalo na jazyku, jenom ta omáčka byla fujtajbl a měla červenou barvu. Já jsem mrkví nešetřila, protože je tak zdravá a když jsem se pak snažila tu omáčku nějak opravit, tak to byla jenom ještě hnusnější. Nastávající, který nakonec nastávajícím jenom zůstal, prohlásil, že žádnou indiánskou svíčkovou žrát nebude a šel na oběd k mamince.

Deeres, taková škoda, když už i knedlíky zpívaly.....to je mimochodem také moje trauma. Zvláště knedlíky bramborové. I můj syn je umí lépe...Mám nějaký psychický blok, nebo co.

Měla jsem strejdu myslivce a tak jsem u nich často vařila z divočáka, nebo srnčí. Srnčí přitom nemám ráda, protože má takovou nasládlou chuť a chce předem naložit. A protože toho masa tehdy bylo nějak moc, tak já už nevěděla, co z toho ještě uvařit. Tak mne napadla skvělá kombinace srnčí maso v zadělávané mrkvi s hráškem. Hrášku bylo kolem na poli spousta a tak jsme s dcerou nelenily a spáchaly polní pych. Vařené sladké srnčí a hořký hrášek, když se nakonec ukázalo, že to byl hrášek krmný. Nikdo to nakonec nejedl, k obědu jsme loudali brambory na loupačku.

Sorry jako, Iris, už to nedám! Ani omylem!!! Pro mě domácí chleba skončil jednou provždycky. Zase až tak po něm neprahnu. Ze všech chlebů mám nakonec nejradši bůček nebo krkovičku. Bylo to spíš z dlouhý zimní chvíle a nedostatku jiný tvůrčí činnosti. Někdo třeba v zimních dnech tvoří verše (to bych mohl taky, střevo mám, ale zase bych se nenasytil). Já jsem teda tvořil něco, čím bych se nasytil.
Hele, Daní. Placka teda byla nevykynutá. Rozumim. Ale pochop kurnik, že já nevim, jak má vypadat vykynutý těsto. Právě o tom žádnej recepis nic nepíše. Vždycky jen "nechte vykynout pod utěrkou". Nedopečený to ale nebylo, dokonce jsem půlku placky sežral Překyselení nebylo a dokonce ani střevní plyny se nedostavily. Druhou půlku jsem pak pokrájel na kostky a s kostkama z housek smatlal do knedlíků. Ty umim skvěle a i tentokrát jsou jsou moc dobrý, i s tou plackou.
Až přijde jaro a slunko, nějaký blbnutí s chlebem mě ani nenapadne, když si ho můžu koupit vedle v Tescu. Ostatně, když už nějaký pečivo, mám daleko radši teplý křupavý zrnitý kaiserky.
Ještě jednou díky všem za rady i za zájem.

Pepo máš odvahu a ta se cení.Když byly děti malé pekla manželka domácí chléb.Voˇavej,křupavej,voňavej a výbornej - prali jsme se o každý drobek.Též jsem to zkusil a ...a... měl jsem děsně zapatlané ruce.Bezva den.

NČ : Kašli na domácí chleba. Jestli jsi se rozhodl péct, přidám recept na rohlíky. Ten se zkazit nedá.
Domácí rohlíčky
Ingredience
tuk na vymazání, hladká mouka na vál
na ozdobu kmín, sůl hrubá, mák
na potření 1 ks vejce
těsto
sůl, 1 lžička cukr krupice, 2 lžíce máslo, 3 hrnky polohrubá mouka, 1 hrnek mléko, 1/2 kostky droždí, 1 ks žloutek
Postup přípravy receptu
Ze všeho nejdříve si musíme připravit kvásek. Ohřejeme mléko, aby bylo vlažné. Do misky nalijeme půlku mléka. Přidáme droždí, cukr a jednu lžíci mouky.
Zbylou mouku osolíme, přidáme žloutek, vykynutý kvásek, který jsme si na začátku receptu připravili, dále zbylé mléko a vlažné rozpuštěné máslo. Všechno promísíme a vypracujeme těsto. To by mělo být tužší. Uhnětené těsto přikryjeme utěrkou a necháme hezky vykynout.
Z vykynutého těsta vyválíme na pomoučeném válu obdélník silný asi 5mm. Rozkrájíme ho na trojúhelníky a ty srolujeme od širší strany ke špičce. Můžeme ohnout do tvaru podkovy. Takto připravené a srolované těsto poklademe na plech, který jsme vymazali tukem. Ještě chvíli necháme kynout.
Mezitím můžeme zapnout troubu. Rohlíky potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme kmínem, nebo hrubou kamennou solí, či mákem. Rohlíky pečeme ve předehřáté troubě asi 30 minut.
Po vyjmutí z trouby poklademe do plátnem vystlané ošatky, necháme chvíli chladnout a ještě teplé podáváme s máslem a mlékem.

Mně už to fakt stačilo. Díky ještě jednou všem za všechny rady a návody, ale už ani chleba, ani rohlíky, ani nic.
Tohle je totéž, jako teď frčí onlájn výuka dílenských prací na dálku. Si představuju, jak asi bude vypadat takovej onlájn vyučenej instalatér, zedník, truhlář. Nebo chirurg ....
Tak nic. Brounoc všem.