Milá Danielo, myslím, že s depkou se potýkáme každý. Trvá to už moc dlouho a vyhlídky nejsou zrovna růžové. Co poradit? Mně nejvíc pomáhají moji domácí mazlíci. Mám psa a kočku. Stačí, abych si sedla na gauč před televizi a mám je oba kolem sebe, kočka se mi dobývá na klín a pes do mne strká čumákem, abych ho hladila. No a nevšímej si jich, to prostě nejde Další, co mne nabíjí, jsou procházky. V každém počasí a nejraději někde v lese, ikdyž - za celou dobu, co v našem městečku bydlím a je to už cca 35 let, jsem nikdy neviděla divoké prase a letos už dvakrát. Poprvé se mi to stalo asi před měsícem, můj praštěný labrador byl na volno a na chvíli zmizel v nízkých smrčcích. Začali jsme ho volat, nic.. a pak - vyřítil se z těch smrčků a za ním divočák.. Ten se za chvíli otočil a vracel se zpět do těch smrčků, možná to byla prasnice a vracela se k dětem, to už nevím. A můj "moudrý" pes neudělal nic jiného, než se otočil a chtěl zase běžet na ní.. to už jsme na něj volali tak úpěnlivě, že se zarazil a pak se neochotně přidal k nám.Šup na vodítko a metelili jsme si to ostošest pryč, aby si to prase náhodou nerozmyslelo. No a pak asi za čtrnáct dní jdeme zase lesem a najednou asi tak 10 metrů před námi utíkalo prase, nevidělo nás naštěstí, a tím tryskem vběhlo přímo na silničku a zmizelo v dalším lese. Od té doby se lesu trochu bojíme, chodíme spíš po větších cestách, kde je víc lidí.. Takže asi tak - procházky a zvířata, to pomáhá mně.

Pravdou je, že když si tak spokojeně rochním, jak ten život pěkně plyne, tak vždycky přijde něco, co mne nakopne. Prostě to je tak, že život není peříčko a jeden každý si během něho projde i trápením. Na někoho se to sype víc a někdo má prostě kliku. U mne, když přijde nějaký průser, tak nikdy nechodí sám, chodí ve trojicích. Zrovna teď se mně podělaly hned tři věci, buď se bez nich obejdu, nebo na ně budu muset ušetřit. Naštěstí to není nic nenapravitelného, kdy by se jednalo o zdraví někoho blízkého, jako ve tvém případě.
Když se já dostanu do průseru, tak se vždycky snažím to rozchodit. Mně to pomůže vyčistit si hlavu a nepodléhat depresi, kdy se v noci budím hrůzou nad strašnými scénáři. Někdy i vymyslím, jak z toho ven. Protože když padne zahrádka, tak nemusím přijít ještě o dvoreček.

Naše milá a laskavá Danielko děkuji za moc hezkou promluvu do našich srdíček.Ahojky,držíme Ti všechny palečky.

Všechny průšvihy jednou pominou, a zase bude líp ! Jasně, že teď to vidíš jinak. Držím palce, ať se ta "bolavá osoba" brzy uzdraví.
Bohužel, jsou věci, které urychlit nejde, i když bychom moc chtěli.

Daní, drž se a bojuj statečně (heslo mé babičky a dědy)... a já bych jen přidala má oblíbená hesla: "život je boj" a "bude líp"... a za chvíli je tady jaro, to taky pomůže...
Proti depkám a na zlepšení nálady mám malování... tedy maluji i když mám dobrou náladu, aby to nevypadalo, vzhledem k množství obrázků a obrazů, co zůstávají za mnou, že se v těch depresích topím... ;-) Prý to pomáhá, vymalovat se z toho... i kdyby měl člověk jen propiskou bezcílně čmárat po papíře a přenášet na ten papír všechny zmatky a to špatné z hlavy a těla... a pak ho zmačkat do kuličky a spálit nebo roztrhat a vyhodit... a dnes maluju od rána, bo jsem zklamala jako matka domácí učitelka a neodeslala jsem včera dítěti naskenované úkoly a ještě jsem přehlédla chybu v nadpisu...

d@niela : "Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék !"

d@niela : Pusť si https://www.youtube.com/watch?v=ZQCoh1PJjOk
Sálá z toho neskutečná pohoda.

Ahoj Danielo.
Četl jsem a přesto, že už budu několikátý radič, také nepřicházím s prázdnou. Když už jsme u těch rad, napadlo mne jedno staré přísloví: Dobrá rada i od hovada... :-) Ale k věci.
Předesílám, že tohle jsem četl a nepochází to od nikoho fundovanějšího, nýbrž od amerických vědců. Takže to bude mít i určitou váhu. A jak jsem koupil, tak prodávám. Jen je mi jistou záhadou, kdo zadává podobný výzkum a kdo ho pak také platí. Ale to nás nemusí zajímat, že? Důležitý je výsledek bádání.
Takže k meritu věci. Američtí vědci zkoumali, bádali a vybádali, že na jisté ženské neduhy existuje báječný lék a tím je orgasmus. Ale to není všechno. Oni zjistili, a to je na tom to fascinující, že po každém orgasmu žena omládne celkově (je tím myšleno celé tělo) o 9 dní. Na to nepotřebuješ ani kalkulačku, ale kdyby to byl jen jeden orgasmík denně, za pouhý jeden měsíc omládneš o 270 dní.
No není to vynikající zjištění? Dokonce k nezaplacení... Ale pozor, teď sleduj myšlení některých žen. Hurá. Jdu na to... Nebudu mít vrásky, nebudu mít pomerančovou kůži na zadku, budu veselá, budu spokojená. Budu mít ráda celý svět. Opět se na mne budou lepit mladí kluci... A začnou se předhánět v orgasmech. U kafíčka si pak začnou sdělovat své pocity a zážitky. Tak kolik? Já tři. Já šest. Já deset... Ty se máš... atd atd. Jenže, milé dámy zapomněly, že nic by se nemělo přehánět, protože – a to se dá spočítat právě na té kalkulačce. Za nějakou dobu byste se vlastně vracely zpátky do puberty, zpátky k akné, ba co víc, některé dámy, které to s omlazováním začnou přehánět, snad až do plenek.... Tak na to pozor.

Ale je tu jedno logické vysvětlení. Je známo, že pouze mozkové buňky postupně odumírají s rostoucím věkem a nedají se ničím regenerovat. A to je pak nástup demence. Naproti tomu ostatní buňky těla jsou krásně, řekl bych až příjemně regenerovatelné a za jistých okolností pak vznikají i buňky nové. Tím prvkem, který vstupuje do reakce tvorby regenerace a tvorby nových buněk je jakýsi katalyzátor. A katalyzátorem jsou právě již zmíněné orgasmy.
Ještě se pokusím vysvětlit pojem katalyzátoru. Katalyzátor je prvek, používaný převážně v chemické výrobně, protože tělo je vlastně také samá chemie. Skoro celá Mendělejevova tabulka prvků. A tenhle katalyzátor sice vstupuje do chemické reakce, v našem případě oprava, úprava a při bouřlivém orgasmu i tvorba nových buněk, ale samotné reakce se přímo nezúčastňuje. Tolik citace.
Takže, Danielo, myslím si, že je to vyčerpávající rada. A k nezaplacení... Nic lepšího Ti neporadím.
Jdi do toho!