 Jmelí jako pevnější součást vánočních tradic se objevuje až
od 18. století, nejdříve na britských ostrovech, později i ve Francii a
Německu, a vytvořily se tu nejrůznější zvyklosti s ním spojené. Nejznámějším
zvykem jsou „povolené polibky“ pod jmelím. A pozor - při každém polibku je
třeba utrhnout jednu kuličku ze jmelí nad hlavou, a líbat jen tak dlouho, dokud
kuličky stačí; pak zůstává jen jedna jediná na ozdobu.
K nám proniklo coby vánoční symbol z Německa, a to
nejdříve do měšťanských rodin. Na venkově, přestože jeho trsy ze stromů znali,
se do vánočních tradic dlouho nijak zvlášť nepromítlo. 
Jmelí je téměř nezničitelné. Usychá až se svým hostitelem, a
tudíž např. na cedrech dosahuje stáří i čtyři sta let. Má přes tisíc odrůd a
patří také mezi léčivé rostliny. Používá se při výrobě léků proti
arterioskleróze, protože obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující
rozšiřování cév.
 Na každém stromě, který jmelí napadne, vypadá trošku jinak.
Například jmelí z lípy mívá drobné lístečky a vytváří spíše placky než koule,
zatímco na topolech vyrůstá často do obrovských rozměrů a mívá krásný kulovitý
tvar. Není ani úplně pravda, že by bylo vždy jasně zelené – často bývá spíše
nažloutlé, protože nezískává od hostitele tolik živin, kolik by potřebovalo.
A ještě jedna důležitá věc: jmelí se správně zavěšuje mezi dveře nebo nad jídelní stůl.
Spolu s ním se v domě usídlí také štěstí a odvaha. Traduje se také, že
přináší ochranu před nemocemi. Ale pozor! Toto funguje jen tehdy, pokud
ho získáte darem. Štěstí se totiž nedá koupit...
d@niela
|
