 Jednou z často používaných pouček mé drahé babičky bylo, že "dobrá hospodyně nenosí na trh všechna vejce v jednom košíku". Z čehož také plyne, jak dodávala, že nikdy, opravdu nikdy, se nemá mužskému hned všechno dávat, a hlavně - na sebe vše prozrazovat. „Hezky pomalinku, po částech, abys byla stále trochu tajemná, aby stále bylo co nového poznávat, abys nebyla „levná“. Víš,
muži jsou lovci, rádi svou kořist dobývají; mají rádi, když musí vynaložit na
odhalovaní ženiných půvabů i tajů patřičné úsilí. Čím víc o tebe bojují, čím
víc námahy je stojíš, tím víc si tě váží.“ 
„Uvědom si“, říkávala, „že tak jak náročné bylo ono dobývání, tak si tě i váží. Není to pochopitelně v penězích – chraň pámbu… A taky nesmíš stále mluvit, musíš umět i poslouchat. I ticho dopřát. Kolikrát ten druhý nemá zrovna náladu na povídání, a když si to vynutíš, dozvíš se pak i to, co říct nechtěl a ty slyšet už teprve ne. Měla by ses rovněž naučit naslouchat jeho problémům i úspěchům, nesnažit se být za každou cenu chytřejší. Nikomu přeci není příjemné, když se neustále poukazuje na jeho chyby. Chytrá partnerka poradí tak, aby muž neztratil sebevědomí, aby se necítil ponížen.
Jinou radou milované babičky byla "díra na rukavici". Každé z nás se určitě stalo, že cestou na rande, případně na nějaké důležité setkání, se porouchalo cosi na oblečení. Někde zeje díra, jinde ošklivá skvrna, jakékoliv nečekané poškození vizáže. Co teď? Domů, převléknout se, to už nestihneme. Nezbývá než pokračovat a dostavit se i s defektem. Babičce se kdysi, jako dívce na rande jdoucí, vyklubala dírka na jednom z prstů u kožené rukavičky.
Byla už daleko od domova, domů vrátit se nešlo a tenkrát se prostě mladá dáma bez rukaviček neobešla. A tak hned po uvítání děravý prstík nastrčila svému milému k podívání se slovy: „Prosím tě, podívej, co se mi stalo, já kdybych ti to neřekla, tak se celou dobu budu třást hrůzou, že si toho všimneš a pomyslíš si, jaká že jsem nepořádná“.
Mladý muž pochopitelně prohlásil, že je to hloupost, to že se stane občas každému. Klid i čest byly zachráněny.
Ovšem — a tohle babička vždycky zdůrazňovala — na příští rande už s tou dírou nesmíš! Co pro jednou je nešťastná náhoda, pro podruhé i další je pohroma. Všechno se může stát. Ale „slušné holce“ — jen jednou.
Stejně tak pozor na další detaily, jako jsou nečisté podpatky u bot, oloupaný lak na nehtech, rozbitý zip, provizorně spravený zavíracím špendlíkem, chybějící knoflíčky, utržené poutko u kabátu, u hlavy centimetr vlasů „původní barvy“, závan potu soupeřícího s parfémem.
Tohle vše už pro muže rozsvěcí výstražné červené světlo: Pozor, tady hrozí nebezpečí!
Pravda je, že ten, který má zájem "pouze o to jedno", nekouká zas tak moc kolem, ale až se bude zaláskovanýma očima rozhlížet po oné jedné jediné, pochybuji, že by se včas nezarazil a urychleně neodmiloval…
No, ani nevím, jestli ti dnešní
chlápci
jsou taky tak všímaví…
d@niela
|
), než na tom, co mají nebo nemají na sobě. To až v pozdějším vztahu. Pak se ukáže, jestli spolu mají šanci být, jestli se vzájemně dovedou sžít, když ta první euforie opadne.
