To je prostě nádhera. Díky, Danielko, za písnutí krásňoučkých písmenek i za videíčko.
Samozřejmě jsem to nepochopil, snad kdyby to bylo pomalejší, ale radši s nějakym výkladem základního principu. Možná se něco dá vyhledat googlem. Až se mi bude chtít, zkusim hledat.

No to je paráda, co všechno se dá nacvičit. Zase jsem se dozvěděla něco absolutně nového, fakt jsem to neznala. Doposud jsem jen žasla nad tím, jak se dá rychle počítat na "sčotu", základy chápu, ale tu rychlost nikoliv. A také mě vždycky udivuje umění těsnopisu - i když také základům rozumím. Ale, jak se zdá, cokoliv se dotáhne do vyšších sfér trénovanosti, působí nakonec jako úžasné umění. Na YT jsou k vidění například videa zachycující neuvěřitelné kuchařské umění, většinou zase Asiatů. Nad tím se dá jen užasle kroutit hlavou - nicméně, lidský mozek a celý ten "lidský stroj" mozkem ovládaný, je asi schopen neuvěřitelných věcí.

něco jsem i našla...

https://www.youtube.com/watch?v=Oq9LTY5cnSI

Dávno předtím, než přišla éra elektřiny a později rovnou digitální, tak se nepoužívaly jenom prsty, ale i jiná mechanická počítadla. Jestli jste někdy byli v bývalém Sovětském Svazu ubytování někde v hotelu, tak každá děžurná měla abacus, rusky sčot. Kuličky jim na drátě jenom lítaly.
Abakus používali už v době římského rozkvětu, japonský se jmenoval Soroban a ti ho ukradli Číňanům.
Já se kdysi zase učila počítat na logáru. Dokonce ho doma ještě mám, ale musela bych se hodně zamyslet, abych na něm sečetla , že jedna plus jedna, jsou dvě.

"Verše psané na vodu" jsem měla ve své dívčí knihovně, to byly časy, kdy jsem četla všechno, všecičko.....Dnes, když zajdu do rodného domu a mrknu do svého pokojíčku, nemůžu pochopit, co jsem tehdy všechno přelouskala. Čistě teoreticky tu útlou knížečku stále mám. Jen nevím přesně, kde, něco jsem si odnesla do svého bytu, něco jsem půjčila nebo i dala pryč. Jó, už nejsem tak romantická, jako kdysi

Deeres - no možná, že pro někoho je logaritmické pravítko absolutně nepochopitelná věc. Myslím teď příslušníky jiných kultur. Ale - no i já jsem tomu tedy nikdy nerozuměla, naštěstí to na zdrávce nechtěli.

Stačí vědět, že logaritmus součinu se rovná součtu logaritmů činitelů. Pak už je to brnkačka.

Když jsem chodila na základku, tak jsme my děti musely zpaměti umět malou násobilku, to snad platí dodnes,jenže i velkou. A bez tabulek umocňování a odmocňování. Velkou násobilku bych zpaměti dnes už nedala a mocniny jdou mimo mne. Zvládnu ještě tak dělení a násobení. Dokonce nás matikář učil fígl, jak z hlavy vynásobit dvě třímístná čísla, taky už nevím.
Když ono to je tak jednoduché, jsou tu ta chytrá udělátka. Pak se divíme, že západní svět válcuje Čína. Ty děti takhkle necvičí jenom prsty, ale i hlavu.

V tom videu, je to jak ve zrychleném filmu. Ale člověk je moc lenivý. V práci jsem měla na stole kalkulačku a zjistila jsem, že ji používám i k výpočtu triviálních součtů. A logaritmické pravítko mám také doma a přiznám se, je k ničemu. Už nic nevím, žádná brnkačka se při pohledu na něj nedostavuje.