Tak zas tu je sloupek nevzdělané šéfredaktorky... Stejně jako ty houby, tak podobně rozlišuju kytky. Respektive, jo, rozlišuju: stromy, keře, kytky darovací, aneb do vázy, kytky zvadlé, les... a konečně kytky jedlé jednou a úplně nakonec kytky jedlé pokaždé. Tímpadem vám určitě všem došlo, že já se v přírodě moc nenajím... Kam se hrabu na dobrodružnou botaničku DEERES, která pozná jakýkoliv zelený cancour, co vyleze ze země, případně nám cestou visí nad hlavou... Jo, ještě znám kytky z pouti a pak ty na hrob.
Takže se, moji drazí a milovaní, můžete zase vyřádit - máte tu pět možností, pětkrát "něco", co tu kolem mne roste. A klidně to pište do komentářů, případně - pokud je něco z toho náááhodou jedlého, tak i jak a po jaké úpravě. Doufám, že mi nedoporučíte něco z těch, co jsou jedlé jen jednou. Jinak - je krásný podzim, cesty tu jsou zasněžené spadanými listy, z té zvláštní žlutobarevné řeky, která se větrem lehce přelévá, stále ještě vyčnívají barevné stromy. Chodím mezi nimi, opuštěná, jen se svým psem. Chodím v dobu, kdy tu téměř není živáčka. Natož mrtváčka. Jen občas projde nějaká ta babka, oboustranně obtěžkaná dvěma velkými taškami. Tohle opravdu nechápu: Za celou tu dobu jsem neviděla nějakého pána tvorstva, co by se vlekl s nákupem. Asi to bude proto, jak říkala naše pošťačka, že všichni chlapi, co tu u nás v naší čtvercové ulici (ano, naše ulice je fakt do čtverce, což jsem po nastěhování sem dlouho nemohla pochopit) bydleli, postupem času odvál vítr. Odvál je na Olšany, proto prý v naší ulici z devadesáti procent bydlí jen vdovy. I když - nedávno jsem jednoho pána viděla - vlekl ho pes, pán se za ním otráveně ploužil. Nejspíš se už viděl zpátky doma na kanapi.
Ale
zpátky k těm fotkám....
Tak
- copak to bude?
d@niela
|