Nepomohlo by nějaké zvířátko ? Maminka by mohla místo tátovi velet psovi, a když by táta potřeboval upustit páru, tak by vzal psa a šel se s ním projít. Měli by se o koho starat, a nepřipadali by si zbyteční.
Nevím, jestli mají na chov psa podmínky a jestli třeba psy nemusí, stačila by i kočička.
Ta má oproti psovi tu výhodu, že není závislák, mazlí se jen když chce, a v případě, že chovatelé potřebují nutně někam vyjet, vydrží doma sama i dva dny.
My máme koček hned pět, aby nebylo doma třaskavo...

Tak trochu se ve tvé mamině poznávám. Jak sekne s prací a odejde do důchodu okamžitě zaměstnat.
Já, když nemohu kvůli počasí lítat někde venku se psy, tak sestavuji rodokmen naší rodiny.
To sežere tolik času, že už pak nemám na to, komandovat ostatní. Skvělý je web My Heritage (myheritage.cz), já tam našla příbuzné v Anglii, Francii i USA,tam dokonce setřenici ročník 1920, o které jsem si myslela, že je již dávno mrtvá.
Pro tatínka vymyslete nějaký koníček, aby měl důvod vždy vypadnout z domu, kdykoliv je tam těsno.
Třeba rybaření by bylo skvělý.

Tak se trochu poznávám a myslím si,že zvířátko nikoliv,Deeres je k pravdě nejblíže,ale je to děs a to mi ke všemu po***nýmu našli ...... no tu bestii.

Dobrý den, díky moc za odezvu.
Ale musím ještě doplnit. Máma je silný alergik, takže zvíře žádné nehrozí. Nehledě na to, že jsou oba vědecky zaměstnáni, a nějaké to zvíře by asi u nich chcíplo . Prostě oni na to nejsou.
V podstatě přijdou domů, nějaké to jídlo, televize, osobní práce.
Jenže přitom se odehrává neustálé mámino - jak bych to popsala: oškubávání táty. Nenechá na něm ani chlup... "Prosím tě, támhle se ti válí mobil", "Na co se to díváš za blbost?", "Nojo, já vím, zase na mně nemluvíš, protože já ti za to nestojím, slyšíš mne vůbec??"... atd. atd.
No, a táta se nějak moc nebrání, ten raději jde někam vedle, nebo ven...

Naši mámu zaměstnávala vnoučata(bylo jich postupně osm) a zahrada. Z táty byla hodně nešťastná a naštvaná, on si z toho ale nic nedělal. Měl šachy, karty, kamarády a taky zahradu. Když zemřel, byla máma dlouho v depresi, žili spolu 70 let. Vůbec si nepamatovala, že by mu řekla křivého slova, chtěla to převyprávět... Každý žijeme svůj život, jak umíme. Rodiče nezměníme, jen sami sebe. Miluj je a dávej jim to znát, navštěvuj je, ber je ven, na dovolenou, mezi lidi. Je to ve stáří taková ponorka, bolest a samota. Krásné je to pouze v pohádkách.

Karo12 ..... cítím s tvým tátou a držím mu palce.

No ja vim, ze co napisu nepadne na urodnou pudu, ale obcas se cesty lidi proste rozejdou a s tim je proste potreba se smirit. A obcas je to proste treba, aby si mama uvedomila jak se chova a tata poznal slast svobody a klidu. Tohle si totiz musi uvedomit oba dva a zacit sami od sebe. Uvedomit si proc spolu vlastne jsou. Kdyz jeden neustale pritvrzuje, kde je ta hranice kdy je uz pro druheho neunosna. Nejsou stari na to aby, si nasli noveho jim vyhovujiciho partnera. Kdyz tahle situace doma houstne vic a vic, chlapi ji vetsinou neresi..., ale pak se stane treba nahodou, ze potkaji takovou, ktera je stastna, ze jeste nejaky chlap existuje, pohladi ho a je to v kyblu... A ja bych se tomu ani nedivila. Protoze v dnesni dobe a v tomhle veku by mel byt doma klid a pohoda. Jsem v podobnem veku. Mam za sebou dve dlouha manzelstvi, jednoho pritele 4 roky a nyni druheho 5tym rokem. Uz se s tim tolik netrapim jako s prvnim rozvodem. Chces, nechces, tak si vezmi igelitky a bez, bud se bude komunikovat a dobereme se k tomu, kde je jadro pudla a neco s tim udelame a nebo to nejde. Ja mam rada doma klid a pohodu, ty ne, tak bez hvezdickovat nekam jinam. Jsem uz stara na to, aby me nekdo s kym travim vetsinu casu doma furt necim terorizoval. Ono je to o poprvy, pak uz se s tim tolik netrapis... Priorita je mit vedle sebe nekoho, s kym je Ti dobre a jemu take, vzajemne si vyhovet a byt stastny a spokojeny, ze se mame a to prosim vzajemne!

Inka : Máš velkou pravdu, a každý z toho páru by si měl uvědomit, proč spolu vlastně jsou. Jenže u Tebe je to v současnosti jednodušší, že když to neklape, tak si ten chlap sbalí igelitku a je odejden.
U většiny dlouhodobých párů tomu ovšem brání společný nedělitelný majetek, a to, že nemají kam jinam jít. Jedině, že by jeden z nich narazil na nového partnera a odešel k němu. I to má ovšem svá úskalí, pokud to znovu neklape. Přece jenom v tomhle věku už má každý kus života odžito a nese si sebou své zvyky a zlozvyky, které ten nový partner nemusí skousnout.

I nedelitelny majetek je prodejny, radeji nez se trapit zbytek zivota... Mam jednoho takoveho kamarada, maji byt v panelaku a chalupu. Vztah sileny uz leta, zena ho ponizuje obcas i bije... A nez by, sel na tu chalupu a vykaslal se ta no to... Tak setrvava... Je to kazdeho volba... Muzes jen poradit... I jeden byt se da prodat a rozdelit... Jsou to jen VECI!!!!

Já to vidim tak, že takhle to starci vyhovuje pořád víc, než kdyby se udělal sám pro sebe. Jinak by od ní zdrhnul už dávno.
Uplně něco jinýho je jeho budoucí pracovní nečinnost, na kterou není zvyklej a která ho překvapí dost děsivě. To vidim i sám na sobě. Tady je každá rada drahá. Nevím, co dělá doteď, ale nejlepší by bylo nějaký zaměstnání, hlavně mezi lidma, klidně do sámošky na směny, i o víkendech. Pak s bábou snadno vydrží. Já takovou možnost nemám, ucházel jsem se o to nejméně rok - nevzali mě nikam, pro stáří.
Odejití od babky bych mu neradil.

Já, když doma prudím, tak mne pošlou do sprostýho slova a vůbec se se mnou nemažou. Tatínek Karolíny zvolil jiný postup, pasivní rezistenci. Manželku, když otravuje, dokáže odfiltrovat, ale nakonec je z toho stejně nešťastný. To chce si ale najít něco, co mně baví, cokoliv, krmit u Vltavy racky, nebo trénovat na maratón. Ono to je jedno, co to bude, ale musí to být něco z čeho bude mít radost.