Musela jsem mu připomenout, že klíč v písku ztratil on a já teda přemýšlím, jestli s takovým nezodpovědným člověkem mám vůbec pokračovat v cestě. No, ale pro tentokrát mu to patrně odpustím. Alain se zeptal, jestli to odpuštění je opravdu nutné. Zamyslela jsem se a odpověděla, že ano, protože odmítám odsud jet stopem nebo na velbloudu. Prostě - přes všechny ty problémy jsme měli všichni výbornou náladu, i když nám bylo jasné, že dneska půjdeme spát o hladu.

Našla jsem v autě pár čokolád a Marius přidal nějaké sušenky. Vody bylo naštěstí dost, načepovali jsme u veřejné studny v Haddej. Poctivě jsme se rozdělili o hubenou večeři a Alain nám sdělil, že začíná toužit po kuskusu v hotelu Sidí Driss.

Na obloze se třpytily hvězdy a mne napadlo, že jsem jich nikdy neviděla tolik jako v poušti. Bylo trošku složitější rozdělat oheň, protože tam bylo málo dřevin, ale nakonec se nám to povedlo. Ještě jsme ve svitu ohně chvíli koukali po klíči, ale zbytečně.

Po dlouhé době jsem zase vzala do ruky kytaru. Pak si ji ode mne půjčil Marius, takže jsme měli holandsko-český večírek s hudbou. Zase mne chytila romantika ... ty podivné opuštěné domy, slepené do sebe jako včelí plástve a semknutost kamarádství kolem ohně, i když jsme byli každý odjinud ...

Oheň už dohořel, začala nám být zima. Byli jsme velice rádi, že než jsme šli navečer do zřícenin, tak jsme si s sebou brali svetry, protože se už začínalo ochlazovat.

"Že my nemáme baterku", obrátila jsem se na Maria, "je proto, že jsme úplně blbí a nenapadlo nás to. Ale proč jí nemáš ty?"

"Protože jsem taky blbej a nechal jsem ji vybít!", vysvětlil poklidně.

Naše štěstí bylo, že Marius měl s sebou svůj backpack. Když jsme šli prvně do zřícenin, bral si právě z něho svetr a nevrátil ho už zpátky do kufru, nechal ho ležet na zadní sedačce. Nacpali jsme do něj ještě naši deku a vyrazili. Nebylo to daleko, ale já jsem šeroslepá, takže jsem padala pokaždé, když mne někdo nezachytil. Alain dal nakonec Mariovi tlumok a vzal mne za ruku. Měla jsem do krve odřenou dlaň, jak jsem spadla na ostrý kámen. Ale nestěžovala jsem si, spaní ve starobylém pískovcovém domě mě lákalo.