Paní
v důchodovém věku si doma stěžuje manželovi, že už ji úplně ignoruje
jako ženu: „Dřív jsi mě pořád držel za ruku...” Manžel ji tedy chytne za
ruku. A ona zas: „Kdys mi dal naposled pusu?” Manžel ji něžně políbí a
při tom pořádně obejme. V ženě se probudí vzpomínky: „Pamatuješ, jak jsi
mě vždy jemně kousal do krku a ramen?” Manžel ji pustí a odchází. Ona
naštvaně: „Kam jdeš?”
"Pro žuby..." Čekám ve frontě na kasu, přede mnou stojí mladá maminka s dvěma malýma holčičkami. „Mamiko?“ ozvala se ta mladší, asi tříletá beruška. „Copak, zlato.“ „Mamiko, kulva se nežíká, viď?“ Maminka zalapala po dechu: „Kdes tohle slyšela, samozřejmě neříká, to je moc ošklivý slovo, takhle nesmíš mluvit.“ „A mamiko?“ ozvalo se znova.
![Kohl's: How discounts and celebrities helped it grow before struggles - Business Insider](https://i.insider.com/5dd80972fd9db27f15479583?width=600&format=jpeg&auto=webp)
Pán před nimi se začal maličko otřásat v základech. Maminka se snažila dělat, že neslyší, ale bylo jí to houby platný. „Mamiko a čulák se taky nežíká, viď?“ Než nebohá paní stačila zareagovat, ozvala se starší, přibližně pětiletá dceruška: „Neříká,
říká se pinďour. A říkala teta, jestli budeme mluvit sprostě, vypadaj
nám za to všechny vlasy a budeme plešatý jako strejda Karel. On musel
bejt asi strašnej sprosťák, viď mami?“ Maminka nemluvila, zoufale se rozhlížela po nouzovém východu, ale uvězněná v dlouhý řadě košíků neměla absolutně žádnou šanci.
Pán
před nimi, zlomený v pase, se už nepokrytě smál, já si utírala uplakaný
oči a byla šťastná, že tyhle situace už mám dávno za sebou. A přišlo to znovu: „Mamiko?“
„Alžbětko, proboha, mlč. Řekneme si všechno v autě.“ „Ale mamiko, ještě mušíme do lékálny, koupit tatínkovi tu maštičku na pinďoula, má ho pšeci nemocnýho.“ Maminka
strčila hlavu do kabelky, zřejmě hledala něco jako roubík, a protože
měla kabelku velkou, vešla se jí tam ta hlava celá i s částí ramen. „Alžbětko,“
promluvila zadumaně ta starší, „já myslim, že na mastičku je pozdě.
Mamka včera večer říkala tetě, že už je úplně mrtvej.“ A umřela jsem i já, pán před nimi a maminka si do tý kabelky vlezla skoro úplně celá. Myslím, že do tý lékárny už opravdu nepojedou. Na náplavce děda láme housky a hází je kachnám. Baba ho peskuje: „Že se nestydíte! Vy si tu házíte a plýtváte jídlem! Vy nevíte, sobče, že v Africe umírají lidi hlady?!“ „Ale jo,“ odtuší omluvně stařík, „vím, samozřejmě vím. Ale odpusťte mi, já tak daleko nedohodím.“ Je
temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až přijde k jednomu z
hrobů a začne z něj odsouvat žulovou desku. Jeho počínání vyděsí
postarší vdovu, která jde právě kolem: „Haló, pane?! Co to děláte?!“ Muž však pokračuje dál, desku z hrobu už má z poloviny odsunutou. Paní křičí: „Prosím vás, to se nedělá, nechte je odpočívat v pokoji! Proč to děláte?!“ Muž odsune celou desku, z hrobu vyskočí chlapeček a holčička a hned se mu radostně vrhnou ke krku: „Tati, tati!“ Vdova omdlela. Muž ji křísí a když se žena probere, vysvětluje jí: „Co se lekáte, paní?! Šli jsme s manželkou do kina, a tak jsme dali děti na večer k našim!“ Tak hezkej den, lide pracující i nepracující!
d@niela
|