 Dobrý den, spolubydlíme s partnerem něco málo přes dva roky. Já mám synka osmiletého a čtyřletou dceru, on má ze dvou předchozích manželství čtyři děti. O společném dítěti jsme se zatím moc nebavili... Občas jsem po něm toužila, taky jsme na to téma měli řeč, ale v jiných situacích jsem si zas říkala, že už další dítě nechci.
Jenže - měli jsme nechráněný styk a já skutečně otěhotněla. Jsem teď ve druhém měsíci těhotenství a nějak nevím, jaký z toho vlastně mám pocit. Partner mi řekl, že on fakt dítě nechtěl, už jich má pochopitelně dost, ale prý mi chtěl udělat radost, protože jsem říkala, že dítě chci, ale jak jsem psala, bylo to jednou tak a jindy onak.
Od doby, co jsem to zjistila, to mezi námi tak divně visí a já mám pořád potřebu se o tom bavit. Ale zase nechci s tím partnera obtěžovat, a taky se bojím, aby se tím náš vztah nezměnil. Je to velký požitkář a já mám strach, že s námi nevydrží doma, že nakonec budu sama s dětmi a zkrátka prostě přemýšlím o tom, zda dítě tedy chci. Lépe řečeno, jestli ho chci s ním?
A tak tedy i zvažuji interupci. Ale také si představuji společný život s malým miminkem a mými dvěma dětmi a nějak mi to prostě nejde. Ještě snad bych měla napsat věk: mně je 35, partnerovi 47. Já vím, že to za mne nerozhodnete, ale víc hlav víc ví, třeba mi poradíte.
|
