Ursula von der Leyen vyjádřila velkou starost o to, aby podniky zanikající nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky, se nedostaly do cizích, především čínských rukou. Je to realistické vyjádření. Ale asi hlavně pro Německo a západní země. My už v cizích rukách totiž dávno jsme. A jsme závislí hlavně na Německu. Stát, který je už závislý, je v jiném postavení než Německo, které může ztratit svoje podnikatele. My už jsme jako ti proletáři: „nemáme co ztratit, leda svoje okovy“.
Takže vzhledem k našemu postavení to vyvolává spíše rozpaky a
myslím si, že vládní činitelé dělají dobře, když k tomu zatím mlčí. Je
otázka, co se stane, když zde bude více čínského vlivu? Pokud to nebude spojeno
s predátorskými metodami, s konspirací pro čínský stát, tak bychom
snad mohli uvážit poněkud „rozředit“ jednostrannou závislost na Německu a více
diverzifikovat vlastnický profil naší země.
My nemáme dosti kapitálu, který by vytvořil trvalou naši
vlastnickou strukturu. A po koronavirové
krizi to bude ještě horší. Uvažovat o cizím kapitálu nás asi nemine. Měl by
ovšem spíše vytvářet diverzifikaci a nikoliv prohlubující závislost na jednom
státu. Nenechme se mýlit řečmi o
Evropské unii a přednosti evropského kapitálu. Je to jen zamlžování
skutečnosti. Evropský stát, pokud bude mít tu příležitost, bude se chovat
stejně jako Thaiwan nebo Jižní Korea. Nikde nevidím výhodu v tom, že je
nějaký kapitál evropský. Nenechme se balamutit.
Němci už často zaměňují svoje zájmy s evropskými.
Ursula von der Leyen tvrdí, že by se daly vytvořit nějaké zákonné
prostředky, jak výkupu domácích podniků zabránit. No – ale nevím jaké. Omezovat
pohyb kapitálu přece není možné. U nás bych řekl, že je to dosti problematické,
protože „naše“ podniky máme jen v méně případech. V případě nějakých
zákonných opatření by následovala vlna žalob na stát. Třeba pro nedodržování
závazku „ochrany kapitálu“. Změnu vlastníka, dnes zahraničního majitele, na jiného
zahraničního majitele, bych asi neřešil. Ohánět se nějakou evropskou
solidaritou je v tomto případě nesmysl, protože ta je vyhlašována jen,
když je ohroženo Německo.
Víme dobře, že kapitál není nestranný a neřídí se jen ekonomickými
aspekty, jak se nám snaží namluvit neoliberální ideologie, ale podporuje stát,
ve kterém sídlí centrum a kde je převaha akcionářů. Když jsou akcionáři
v Německu, potom samozřejmě má jistě mnoho důvodů platit tam vyšší platy,
přesouvat tam lukrativní provozy, byť by to třeba nebylo ekonomicky nejlepší. Cizím
kapitálem jsme stále a stále obíráni o obrovské prostředky nízkými platy a
převodem zisků do zahraničí, nakonec i placením daní tam, nikoliv u nás.
Nejlepší by bylo posílit naši vlastnickou základnu. Kapitál ovšem
chybí a možná i není vůle riskovat. I když nemám rád zasahování státu do
hospodářských poměrů, hlavně různá omezení, přece jen v mimořádné situaci
by stát měl pomáhat penězi, nikoliv dalšími omezujícími zákony.
Ale stát dovede obvykle jen lehkovážně utrácet, rozdávat. Jsme
svědky toho, jak se populističtí politici předhání v nabídkách pomoci
podnikatelům. To je sice do nějaké míry nutné, ale jen u těch malých. U velkých
by to bylo trestuhodné. Pokud jsou v nesnázích, měl by stát investovat a získat
podíly. Fanatické dodržování liberálních zásad, že stát nesmí nic vlastnit a
nic podnikat, jsou překonané a koronavirus jim dává právě teď jakousi ránu
z milosti.
Premiér Babiš se zmínil, že by stát mohl některé podniky zachránit
vytvořením státního podílu. Stát by na obnovené výrobě a fungujících podnicích
mohl vydělat a nenechat to zahraničním predátorům. Potom by se mohly vytvořit
korporace našich podnikatelů, které by státní podíly postupně vykoupily. Tak by
se dostal průmysl alespoň částečně do českých rukou. Stát by si mohl něco
ponechat, třeba strategické podniky v oblasti těžby surovin, apod. Doufám,
že je dostatečně zkušený podnikatel, aby to dokázal zařídit.
Možná řeknete, kde se ten kapitál vezme. Vždyť na vykoupení
zahraničního kapitálu nemáme, ale na vykoupení státního ho budeme mít? Jednak
státní podíly se budou prodávat po nějaké době. Tedy v době, kdy doufám už
hospodářství poběží naplno několik let. Stát potom zjistí, které prodeje by
mohl uskutečnit. Vytvoří se struktura malých akcionářů třeba nějakou akcí: „Kupujeme
si naše hospodářství“. Lidé mají stejně mnoho peněz v bankách a tento
kapitál by se mohl využít. V Maďarsku udělali něco podobného
s důchodovými fondy. Dokonce by se tímto způsobem mohla řešit důchodová
reforma. Možná se pro tento účel může vytvořit nějaká zákonná norma
kodifikující novou formu akciové společnosti, kterou stát založí a bude
kontrolovat, protože naše zkušenosti s kampeličkami jsou špatné.
Občané budou spořit do společností, které budou vlastnit podíly a
investovat. Zároveň stát alespoň částečně zaplatí dluhy, protože se
předpokládá, že podíly postupně vzrostou na ceně a budou podstatně dražší než
v době nákupu.
Závěrem:
Konečně můžeme dokázat, že jsme se dovedli probudit
z letargie, že nás koronavirus posílil, vyprovokoval naše schopnosti.
Věřím, že v Baťově době by to šlo bez problémů.
Mám však velké obavy z úplatných politiků, kteří budou
závislí na bankách, které tím přijdou o klienty a příjmy ze státních půjček.
Dále si myslím, že je příliš mnoho vazalů závislých na zahraničních zájmech.
V podstatě to znamená mít dobré politiky, kteří jsou
vlastenci a dokážou pro stát konečně něco udělat. Prohlášení Babiše, že by mohl
stát vykupovat podniky, je slibný začátek. Doufám, že to vezme za správný konec
a že z toho nebude jen neproduktivní rozdávání, které potom zaplatíme
všichni a budeme cpát zase jen peníze do zahraničních bank.
Populismus se musí proměnit na službu státu a jeho budoucnosti. Občané
musí pochopit, co je populismus = neproduktivní rozdávání, a co je na druhé
straně hospodářství a budování budoucnosti. Kupodivu, Maďaři to pochopili.
Ale hlavně voliči musí dokázat rozeznat, který politik dělá dobrou
práci pro stát a který nás zaprodává a která strana je vlastně jen prodlouženou
rukou zahraničních organizací, spjatých s evropským univerzalismem a
jejich donátory, světovými oligarchy.
To je klíčové. Volby se blíží.
Vlastimil Podracký
|