O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
MÁM BEZVA SYNA A MÁM HO RÁDA |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 13 únor 2020 | |||||||
![]() Byla jsem ještě mladá žába a stoprocentně na mateřské se starší dcerou, a Sim je teď třiadvacet.
Nevím, jestli si to pamatujete, vlastně jsem se už tenkrát tady mezi vámi vyoutovala. Jo, pro ty, co náhodou ještě nevědí, co tohle slovo v dané situaci znamená, tak vyoutovat neboli prodělat coming out, znamená říct někomu o něčem, co není běžné. V tomto případě se to týká sexuální orientace.
No, a já se vám tu představila jako matka mladého kluka, který je gay. V té době bylo Honzovi čerstvých 15 let, já to věděla už rok, a když jsem psala onen článek, byla jsem s tím zjištěním už celkem smířená a vyrovnaná.
Bylo to tak, protože s tím byl vyrovnaný on a já jsem byla nesmírně šťastná, že to moje dítě mě má natolik rádo a natolik mi věří, že nemělo potřebu to přede mnou nějak tajit. V okruhu lidí, ve kterém se Honza pohybuje, tj. mezi jeho věkovou kategorií a mezi lidmi se stejnými zájmy, to vlastně nebyl vcelku žádný problém. Dodnes není.
Jediné, čeho jsem se obávala, a bojím se toho vlastně stále, je to, že to tihle lidé mají v životě těžší. Dlouho jsem si to ani nemyslela, ale když se vám v životě taková situace vyskytne, a já si přeju, aby se to dělo jen rodičům, kteří své děti milují a jsou opravdu tolerantní, začnete si najednou spoustu věcí uvědomovat trochu jinak.
Už se nikdy nezasmějete úplně upřímně vtipům o buzerantech alá: „Nikoho nevolej Ríšánku, páníček začíná vyjednávat…“ Věta: „Nevadí mi to, ale…“ vám taky po nějakém čase začne lézt na nervy, a hodně, protože když vám něco nevadí, nemělo by to být s podmínkou. Začnete se pídit po informacích. Začnete sledovat, jak se společnost, ve které žijete, k těmto lidem staví. Začnete číst příběhy LGBT lidí, pokud chcete, a někdy narazíte na opravdu silné zážitky. Dnešní doba je úžasná v tom, že na internetu najdete opravdu všechno. Mě nikdy moc nezajímala fikce, ale opravdoví reální lidé.
A protože internetová konverzace je mnohem jednodušší než mluvit s někým face to face, jednomu pánovi ve svém věku jsem napsala. Abych se konkrétně jeho zeptala na velice konkrétní věci a pocity; to když jsem dočetla jeho vyprávění, jak dlouhou a složitou cestu musel ujít. Kolik lidí je okolo něj nešťastných.
Napsal o tom knížku, která díky projektu Hit Hit teď v únoru vyjde. Nebudu tu hodnotit její uměleckou úroveň, protože nejsem cílový čtenář, ale i tak jsem její vznik podpořila alespoň finančně, a hlavně jsem ji ještě před korekturou několikrát četla a snad svým názorem i mu trochu pomohla.
Ale abych se vrátila k mým osobním zážitkům. Po přečtení oné knihy jsem si uvědomila jednu důležitou věc: Spousta lidí vám řekne, že je jim to jedno, ať si v soukromí každý dělá, co chce. Jako by se lidi s menšinovou sexuální orientací měli schovávat. Tak si vybavte, jak to vypadá na ulicích. Já se třeba s manželem za ruku vodím i po těch 24 společných letech. A synovi mám říkat: „V soukromí si dělej, co chceš, s kým chceš, ale chraň tě ruka Páně se projevit na veřejnosti“. Jo, takhle nějak? No to fakt ne. Můj známý, onen autor, a dneska i kamarád, se schovával do 44 let. Dokonce se i oženil, aby se pak následně po x letech rozvedl a konečně začal žít, jak to opravdu cítí. Není to lepší v těch 14, 16, a být v klidu?
A ne, nikdo ho nesvedl, věděl to prý dlouho, jen si to nedokázal přiznat naplno kvůli okolí.
Takže já budu ráda, když se můj syn zamiluje a bude mít tu odvahu svou lásku vzít na ulici za ruku, nebo mu dát prostě pusu na tvář na přivítanou, protože bude šťastný, že ho vidí. A věřte mi, že valná část leseb a gayů je ve veřejných projevech lásky neskutečně zdrženlivější, než většinová populace. Nedostatkem citu to podle mě ale nebude.
Opravdu zajímavé je sledovat, jak se i přístup homosexuálů k životu v průběhu času mění. Komu bylo v sedmdesátkách 20, ten vám řekne, že se scházeli potají a byli rádi za každou vteřinu, kdy si urvali kousek potěšení všemu navzdory. O starších ročnících ani nemluvě. Není proto divu, že dodnes spousta lidí vnímá tyto lidi jako nestálá a promiskuitní, s prominutím, individua.
Jenže dnešní svět je už trochu jiný. Homosexualita už není trestná, není považována za nemoc a lidé už na jejím základě nejsou vydíratelní jako dřív. V okamžiku, kdy začnete věřit, že už si svůj život můžete prožít tak, jak to cítíte, není váš cíl a meta dostat co nejvíc úlovků do postele. To vám potvrdí 9 z 10. Samozřejmě, jsou tací, kteří fyzické prožitky budou stavět nade vše. Ale – ruku na srdce - cožpak mezi heteráky snad takoví nejsou? Nemáte nikdo ve svém okolí děvkaře nebo dámu veselou v rozkroku? Já tedy jo.
Když se vám něco nelíbí, ozvete se? Kolikrát se musíte zarazit nebo odpovídat neurčitě, než v sobě seberete tu odvahu a projevíte nesouhlas v něčem tak intimním? O politice se můžeme hádat horem dolem, koneckonců všichni svůj názor můžeme svobodně vyjádřit ve volbách. Tím se dostávám ke svému comingoutu. Protože i my, rodičové LGBT dětí, se jednou ocitneme v situaci, kdy pokud nechceme, abychom poslouchali nejapnosti, tak se zkrátka musíme ozvat.
Pokud si myslíte, že homosexuálové jsou zlo atd., tak jo, s váma to asi nehne. Ale pokud vám to doteď bylo tak nějak šumák, protože nikoho takového v rodině nemáte nebo neznáte, neznamená to, že "ta paní, která s vámi pracuje nebo ten pán, který bydlí o tři domy dál", není třeba také rodič LGBT děcka a nevadí mu slova a věty, u kterých vy si ani neuvědomujete, že by mohla zraňovat.
KYTTKA
|
< Předch. | Další > |
---|