O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK JSEM SE NENAUČILA HRÁT NA HOUSLE |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 03 září 2019 | ||||||
Strana 2 z 2
Pak jsem se vdala já, a jelikož moje stěhování k Honzovi bylo poměrně rychlé a bouřlivé, milou starou kytaru jsem nechala v původním bydlišti. Když jsem se po ní za čas sháněla, byla už nenávratně pryč. Trochu to zamrzelo, ale Honza měl doma dvě, hrát uměl výborně, a když jsme spolu zpívali, docela to i ladilo. Postupně jsem zas víc a víc jen zpívala, dostala se do společnosti, kde se
poslouchali Máci a Hop Trop, a Žalman a Vlasta Rédl - a vůbec všechno od
country po folk.
Dodneška pamatuju na můj úžas a rozechvění, když jsem poprvé slyšela na Muzice v Hrádku u Rokycan naživo Divokej horskej tymián. Slzy v očích, sladkých osmnáct a vedle sebe chlapa, který přesně věděl, kdy mě obejmout, aby ten zážitek ještě umocnil. Příští rok už s námi poslouchala i naše dcera, tenkrát ještě v mém obrovském těhotném břiše. Trošku cáklá jsem byla vždycky, tak proč nespat týden před termínem porodu dvě noci pod širákem?
Síma odmala byla ďáblík. Neposeděla, věčně v pohybu, možná by jí dneska diagnostikovali lékaři nějakou ADHD nebo kýho čerta co. Já tenkrát zvolila cestu jinou. A to, že se dítě prostě musí natolik vyřádit a unavit, aby bylo rádo, že si občas sedne. Proto když jí byly 4 roky, šupajdila do plaveckého oddílu a začala se tomu intenzivně věnovat.
Že hezky zpívá, jsem si pořádně uvědomila, když už trénovala dvoufázově a na muziku opravdu neměla čas. Stejně si však cestu našla a nějakou dobu zpívala s folkrockovou kapelou. U syna jsme zkusili fotbal. A dneska se tomu musím hrozně smát, jak jsme byli naivní a jak mě někdo tam nahoře musí mít rád, když jsem rezolutně zamítla naši venkovskou školu a k zápisu jsme šli do Plzně, do školy, která stála kousek od jeho školky a našeho bývalého bydliště.
Že je to škola umělecká, jsem se dověděla až těsně před zápisem, pro mě bylo důležité, že bude chodit do třídy alespoň s někým, koho zná. Další věc, kterou jsem zjistila až při zápisu, byla, že každé dítko si poslechne u klavíru paní sbormistryně, a když bude oboustranný zájem, začne školák zpívat a hrát na flétnu, a pak se uvidí. Nikdy toho moc nenazpíval, byl spíš tišší, vždycky usměvavý, miloval vlaky a stavebnice.
Takže když si vyzkoušel pár not a vytleskat nějaký rytmus, zeptala se ho ta úžasná paní, jestli by si občas po škole nezazpíval. A on jen tak plaše sklonil hlavičku, a řekl, že teda jo. Pak už to nabralo spád, flétna, o tři roky později klarinet, pak i klávesy - a pořád zpěv a zpěv. Honza z toho dlouho nadšený nebyl, přece jen by alespoň ze začátku měl syna radši tím fotbalistou. Dneska už se dokážeme vášnivě pohádat, po kom z nás ten talent teda, sakra, má. Asi si vzal od každého něco; co ovšem nemá ani po jednom z nás, to je ta buldočí zaťatost, se kterou cvičí i to, co ho nebaví. Letos bude dělat přijímačky, i když stále ještě neví kam. Zatím ví jen to, že na konzervatoř to zkusí, protože by celý život nechtěl litovat, že to nezkusil.
Vůbec nejkrásnější je, když se na Štědrý den sejdeme se všemi sousedy v ulici a zpíváme koledy. A já slyším něžný soprán a sytý basbaryton svých dětí, a mám je hrozně, hrozně moc ráda.
- - - - - - -
Stojím teď ovšem před těžkým rozhodnutím. Satanovi jsou dva. Se strejdou rád dělá muziku, což spočívá v tom, že mu u kláves sedí na klíně a vyluzují spolu kravál. Rád měchačkami bubnuje do různých hrnců, co mi vytahá z linky pokaždé, když ho hlídám. A minulou neděli, když jsem ho po obědě uložila ke spaní, slyšela jsem zřetelně přes zavřené dveře, jak si v postýlce pobrukuje…
A teď mi poraďte, přátelé, mám šetřit na bicí nebo na housle? Nebo že by přece jen na kopačky?
KYTTKA P. S. Satan je neuvěřitelně hodný syn mojí dcery. Ona si ovšem myslí, že růžky mu teprve vyrostou…
|
< Předch. | Další > |
---|