O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
LILITH - PRVNÍ ŽENA ADAMOVA... - IV. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pátek, 19 říjen 2007 | ||||||
Strana 2 z 2
"Chce se mi spát," řekla Lilith. "Čekej na mne zítra na břehu jezera!" A kroky lehkými jako pták ponořila se do nočních stínů. Adam sledoval vzdalující se, jako blesk se třpytící Lilith potemnělým zrakem. Ráno Adam otevřel oči. Ležel hlavou na holé zemi, a Lilith nikde.
Myslel, že sní. Znovu otevřel oči, ale Lilith nespatřil. Vtom se mu vybavila Lilitina poslední slova. Jak mohl nejrychleji, pospíšil k jezeru. Pak čekal, oči upíraje na všechny stezky v ráji. S každým srnčím krokem se mu rozbušilo srdce, každý závan větru, rozhoupávající křoví, mu rozpoutal v srdci bouři. Netrpělivě tak čekal, až slunce zapadlo --- a Lilith nepřišla.
Adam se zoufale položil do trávy a semkl víčka, aby o Lilith aspoň snil. Zaslechl šelest v pobřežním rákosí a myslel, že tam sténá něčí srdce...
Chvatně vstal, uřezal rákos, vyvrtal v jeho stvolu dva otvory a začal hrát. Nebyla to hra. To sama Adamova vášnivá láska po kapkách tryskala z otvorů v rákosovém stéble, měnila se v slzy a touhu, v touhu a trýzeň. A on zpíval:
"Lilith, ach Lilith, ty můj osude,
Celou noc Adam bloudil, zpívaje o své bolestné touze, která mu spaluje srdce. A po celý následující den se Lilith také neobjevila. Adam se toulal z místa na místo a vzdychal. Hořel a žíznil, a žádný chladný pramen v ráji nebyl s to ho schladit. Adam se rozhodl, až Lilith uvidí, že jí vážnými slovy domluví, hrubě jí vyčiní, ba dokonce jí pohrozí božím jménem. Tak byla již zmučena Adamova duše, tak strašně byla zmučena.
Za večerních červánků se náhle Lilith vynořila z křoví s tisícerými svody, se všemi nádhernými půvaby svého těla. Adam se k ní vrhl jako šílený a v tu chvíli zapomněl na všecka svá předsevzetí a touhu po odplatě. A uviděl, že Lilith rychle a svižně běží za kroutícím se, lesklým černým hadem a nespouští z něho oka. Adam pospíšil za ní a volal, co měl sílu:
"Lilith, stůj! Kam jdeš? Stůj!"
"Co je ti po tom, kam jdu? Proč mě pronásleduješ?" odpověděla Lilith hněvivě. "Co mně je po tom? Vždyť Bůh si přál, abych tě sledoval a ty mne poslouchala!..."
"Já tebe že mám poslouchat?" "Kdo jsi, kdo?" "Zmiz mi z očí, ty hrubá hroudo hlíny!", pohrdavě volala Lilith, jako plamen se mihla vzduchem, a nebylo jí....
(pokračování zítra)
|
< Předch. | Další > |
---|