Adam přišel za svítání a toulal se okolo pramene. Čekal, až se Lilith konečně objevila, okrášlená kvítím a tisícerými půvaby. "Ty tedy navrhuješ, abychom šli do těch tvých vychválených míst?" prohodila Lilith nedbale.  "Ó ničemu nepodobná Lilith, chvála je pouhý zvuk, musíš vidět na vlastní oči ty okouzlující háje, prameny jezírka, abys pochopila nekonečnou nádheru ráje!"

A Adam jí ukázal, kudy půjdou.

      "Ne, půjdeme tudy!" řekla Lilith a ukázala prstem v opačném směru než Adam. "Promiň, ty moje spanilá, cesta přece vede tudy!" mírně odporoval Adam. "A my půjdeme tudy!" opakovala Lilith. "Nejdražší Lilith, ta cesta není tak pěkná! Znám všechny, a ta, co jsem ti ukázal, je nejkrásnější. Odpusť mi, že říkám, co ty nevíš!" "Ne!" řekla Lilith rozzlobeně. "Já chci jít jedině touhle. Jestli nechceš jít tudy, půjdu sama." A vykročila cestou, kterou si vybrala. Adam šel pokorně za ní. Po chvilce chůze odvážil se navrhnout: "Přesličná Lilith, snažně tě prosím, zkus nyní cestu, o které jsem mluvil!" "Tak dobře," ustoupila Lilith. "Ať je po tvém. Už vždycky bude po tvém."

     Po obou stranách cesty hýřily zahrady nesčíselným množstvím květů roztodivných tvarů, tisícerých vůní a půvabů. Roje motýlů vznášely se okolo Lilith v zeleni a červeni jako sny. Háje banánovníků a ananasových stromů obklopovaly jezírka, v nichž rybky jako blesky oživovaly mdlobu leknínů a lotosů. Ve stínech korun procházeli se stříbrní a duhoví pávi spolu s kormorány a plameňáky, z trávníku na trávník skotačivě poskakovaly volavky a rajky. Nad lesy poletovaly sem a tam ve vonném vzduchu pestrobarevní ptáci jako vidiny a v tisících trylků a jímavých modulací zpívali o lásce a svých touhách. Ze zlatokmenných stromů visely lákavé plody okouzlujících barev a tvarů. Lilith si jich natrhala do vůle a nadšeně ochutnávala. Byla unesena podívanou na ráj. S očima široce rozevřenýma rozhlížela se na všecky strany, hned pohlédla zpátky, hned zase kupředu.

     "Dušičko moje," řekl Adam, "podívej se, tamhle je moje zákoutí!" Lilith však Adama nevšímavě přeslechla a kráčela dál, okouzlená a roztržitá. Spíše než kráčela --- poskakovala jako pták, mléčné bílé nohy se ani nedotýkaly země. Adam jí šel v patách svým těžkým pevným krokem, nespouštěje oči z jejích oslnivě nádherných vlasů, vlnících se jako ohnivé plameny. Mocná a nezadržitelná vlna citu nutila Adama, aby padl Lilith k nohám. Zrychlil své kroky, přiblížil se k ní, bojácně uchopil její palčivou paži a řekl přerývavě: "Má půvabná družko, pohleď do dálky! Jaká vznešenost!"

    Lilith přivřela oči a lhostejně se podívala do dálky...