Poprvé jsme se setkali v letadle.  Věhlasný chirurg z Kapského města, profesor Christiaan Neethling Barnard, a já... Byl jen asi dva metry ode mě. Bohužel, pouze na obrazovce televizoru v Boeingu 747. Když jsem letěl na jih Afriky, dávali portrét tohoto nejznámějšího chirurga světa.

Bylo totiž těsně před kulatým výročím první transplantace srdce u člověka.  Tehdy už měl na svých bedrech osm křížků, přesto stále působil ve své klinice v Kapském Městě.

     Dne 3. prosince 1967 zde v nemocnici Groote Schuur vložil (v čele 30členného týmu lékařů) 55letému obchodníku s potravinami Louisi Washkanskému cizí srdce. Jeho dárcem byla po autohavárii tragicky zemřelá 25letá slečna Denise Ann Darvallová. První člověk s transplantovaným orgánem žil po operaci osmnáct dnů. Nezemřel však na selhání srdečního svalu, ale paradoxně na komplikace při zápalu plic.

     Druhý Barnardův pacient, z ledna 1968, zubní lékař Philip Blaiberg, už žil s novým srdcem téměř 20 měsíců. Slavný kardiochirurg pak provedl další transplantace srdce a velká část jeho pacientů přežila dlouhodobě. V roce 1974 pak také jako první na světě úspěšně provedl tzv. heterotopickou transplantaci. Při ní se dárcovské srdce našije na srdce příjemce a obě pak pracují vedle sebe. Pochopitelně, že Barnard zaznamenal i neúspěchy, a to při tzv. xenotransplantaci, tedy při přenosu jiných orgánů než lidských, kdy se marně pokoušel zachránit několik dětí pomocí opičího srdce. Když ho v roce 1983  artróza přinutila odložit skalpel, měl za sebou padesát transplantací a ve světě už dostalo nové srdce na 40 tisíc lidí.

     Louis Washkansky ale nebyl prvním člověkem, který dostal šanci žít s darovaným srdcem. Vůbec poprvé se tato operace uskutečnila v USA, kde profesor J. D. Hardy transplantoval 23. ledna 1964 srdce šimpanzího samce 68letému Boydu Rusbovi, v němž sice srdeční sval ožil, ale tepal pouze dvě hodiny; Byl totiž malý, nestačil přečerpávat veškerou krev Rushova cévního systému a udržet tak jeho krevní oběh.     

   Lékaři celého světa měli zásluhou Barnarda vzácný příklad toho, co vše lze v chirurgii dosáhnout a jen do dubna roku 1970 uskutečnili dalších 159 srdečních transplantací, na nichž se podílelo 58 pracovišť dvaceti zemí všech kontinentů. Vedle vyspělých zemí jako byly JAR, USA, Velká Británie, Francie, Kanada či Austrálie se v této době takto operovalo rovněž v Indii, Turecku a Chile. Zpočátku nebyly výsledky příliš příznivé. Čtvrtina operovaných zemřela hned při operaci, dalších 40 procent během prvních tří měsíců života s cizím srdcem a jen sedmi procentům pacientů se podařilo žít déle než jeden rok. 

     ,,Ani Češi nejsou špatní. U nás bylo první lidské srdce transplantováno chirurgy Firtem, Kočandrlem, Hejnalem a Kramářem 31. ledna 1984," broukne v polospánku úctyhodný šedovlasý pán na sedadle vedle mě, Čech, který letí navštívit rodinu své dcery do Kapského města, která prý také operuje, ale jen pejsky a kočky. ,,I já jsem byl kdysi chirurgem. Za pár tisícovek. Moje dcera si u psů vydělá stokrát víc. Běloši tam všichni mají  psy..."